Natvrdo aneb tak se tvoří svátosti

Včera jsem napsala článek o tom, co se zhruba dělo u mně doma pozdní odpoledne. Článek o vizích je zatím nenapsaný. Zatím přemýšlím. A přemýšlím moc. A teď proč.

V noci jsem se zase probudila. Svíčky už dohořely, když jsem začínala, tak to vypadalo tak, jak to vidíte dole. Tři čajové svíčky, jedna s kadidelnicí, vpravo dole na stolečku stojan na největší ikeáckou svíčku, co má asi půl metru, tedy stojan tlustý asi centimetr – varné sklo a na něm dvacet centimetrů dlouhá a centimetr široká červená obětní svíčka. Tedy ve světě svíček opravdové pídě, i ty svíčky na stromeček jsou tlusté jeden a půl až dva centimetry. Vše schválené vyšší silou.

Sledovala jsem stoleček a stojan na ikeáckou svíčku byl rozstřelený na sedm částí a kusy skla byly po půlce stolečku. To je významné. No a ráno jsem zjistila, že o patro výš praskl odpad a nikdo tam nebydlí. Flek na stěně také můžete dole vidět. Také významná změna.

A tak jsem přemýšlela. Stolku jsem se celý den nedotkla. Dávala jsem tomu čas. Půl baráku mě litovalo a dávalo informace o bytě nade mnou, zjišťovalo, že tu mám kočku a psa, kterého jsem neustále zavírala na záchod, aby příchozí nesežral. Se sousedkou, co si dává tu židli před dveře, jsem si báječně pokrytecky popovídala „o tom mém ubohém pejskovi“ a vůbec jsem lítala jak fretka na holi. Musela jsem taky před návštěvami sousedů vypíglovat byt a uklidit usušené věci do skříně. Takže to tady vypadá opět jako u lidí, dokonce i ten molitan jsem dala do sklepa, takže je tu k hnutí. No a to nejlepší – po zjištění faktické příčiny těchto dvou nepředvídatelných věcí jsem mohla začít uklízet rituální stoleček předepsaným způsobem.

Také jsem volala Kojotovi, kterého málem sežral chřestýš při mém telefonátu, přičemž držel jednou rukou telefon, druhou rukou terárko a třetí rukou mlátil do hada novinama, aby ho zahnal do terárka. Noviny prý byly plné jedu, jak do nich chřestýš útočil a Kojot byl málem po smrti. Ale Ghede mu jistě pomohly zároveň s utlučením hada novinami 🙂

Kojotovi jsem volala proto, že věděl, ze které knížky je příhoda, kdy žena vyvolávala bytosti ohně a vyvolávala je tak usilovně a dlouho, že venku praskl hydrant nebo nějaká voda a zalil auta a dům, aby vyrovnal energie, které vyrobila. Já jsem si doma připadala podobně. A doufala jsem, že mi Kojot osvětlí ten flek na stropě a rozstřelený svícen. No, nevysvětlil mi to, protože to nevěděl a ještě byl v šoku z hada.

Zbývalo přemýšlet a pak s růžencovým kyvadlem začít zjišťovat informace. A zjištění?

Mám v hlavě bordel – proto prasknul odpad. Musím si dobře rozmyslet co chci a jak to chci a jak budu s Ghede obchodovat.

Ghede mi ukazují sílu u červené svíčky a odolného svícnu. Proto se ze svícnu stala svátost. No to bylo asi největší překvapení. Svátost. Mám ji dát na konkrétní místo v bytě a bude mi pomáhat. Už od několika desítek centimetrů je to cítit silou, energií. Proto jsem taky na ten svícen nesahala a dala tomu všemu čas. Někdy nemá smysl věci uspěchat a řešit všechno hned a na paprice.

Na rituální stoleček jsem dala třícentimetrově silný svícen. Tak uvidíme, jak dlouho s těmi centimetrovými svíčkami vydrží. Ale chápete to? To není ani tím svícnem, ani tou svíčkou. Ta síla je taková, že by to mohlo rozstřelit i kovový svícen. To je princip, který mi to mělo sdělit. Taky je mi líto toho odpadu, ale pěkné je, že to nebyl můj vlastní odpad, to by mi moc nepomohli. Takže vidíte, že dokážou být i ohleduplní. A taky bezohlední. Pro poznání všechno. Je vidět, že na Haiti se myslí trochu jinak, než v Evropě, kde by si žádný mrtvý, aspoň myslím, nelajsl rupnout někomu odpad. To teda o nikom nevím. Naši jsou takoví vychovaní, trpěliví, dokážou samozřejmě být i tvrdohlaví a nebo mít jiné povahové vlastnosti, které se se smrtí neztratily. Ale vědomě zničit někomu důležitou věc, to ne. Takže si můžete v plné síle uvědomit rozdíl Haiti oproti Evropě.

Tady se jede natvrdo.

Přemýšlela jsem a přemýšlela a do toho mi vypadl přehrávač rádia Kiss a pak se začal opakovat:“jaké máš přání?, jaké máš přání?, jaké máš přání?, jaké máš přání?…“ No nakonec to přeskočilo dál, ale už to zase hrálo normálně. To bylo také efektní.

Každopádně:
Chtějí se mnou obchodovat. Chtějí, abych se s nimi zajímala o ně. Chtějí, abych si věci srovnala v hlavě. Chtějí, abych si něco přála. Chtějí abych se zabývala jasnovidným sdělením ze včerejška.

Budu přemýšlet. Ono se to nějak vyvrbí.

DIGITAL CAMERA DIGITAL CAMERA DIGITAL CAMERA DIGITAL CAMERA

7 thoughts on “Natvrdo aneb tak se tvoří svátosti”

  1. Vyjádřím se jen k Haiti, protože tomu ostatnímu nerozumím. Haiti – extrémní bída, hlad, korupce, násilí, zemětřesení, tsunami, sesuvy půdy – skoro to vypadá, že se jim to woodoo vymklo z rukou…..
    Není třeba nějak porovnávat Haiti a Evropou, stačí se podívat na Dominikánskou republiku, která sousedí s Haiti – už to je obrovský kontrast.

  2. Jen tím chci říct. že bych se do žádného obchodu s touto entitou raději nepouštěla.

  3. No Barčo, já myslím, že pro ně je woodoo životní styl, který jim pomáhá přežít. Proto je to tak dravé. Myslím, že umístění Haiti je na lomu pevninských ker, takže zemětřesení se moc ovlivnit nedají, dále je to u moře, takže tsunami zase nemůžeme ovlivnit. Hurikány – to samé. To už musí být mágové na jó kórd úrovni, aby mohl něco dělat s počasím. Sama s tím mám zkušenosti, na počasí se orientuju i já, protože to ke mně patří. Ale že by mág dokázal ovlivnit dvousetkilometrový hurikán, to těžko.

    A teď si vezmi, že oni tam mají plechové boudy, naprostou bídu a teď jim to několikrát za rok spláchne hurikán a tsunami či zemětřesení. To by neustáli ani Češi u nás. Stavět třikrát do roka pevný dům. To by se nedoplatili. Naštěstí tam je teplo, takže nemrzne a neumírají tam lidi na promrznutí.

    Každopádně je to země divoká a divoká asi ještě pár staletí zůstane. Nevidím možnost úniku. Nepovažuji ale žití na Haiti za peklo. Jak si tam vybuduješ vnitřní kruh, jsi v ochraně skupiny.

    Každá magie je nebezpečná, co si budeme říkat. Ghede to samé. Ale jak to přišlo, tak se s tím naučím pracovat tak, aby oni mě neovládali, ale já ovládala je. Dneska podnikli první útok, to si můžeš přečíst v nejnovějším článku.

  4. To je napínavé!

    Ty skleněné talířky mám taky, nepoužívám je jako svícny, ale pod hrnky.

    ad „příhoda, kdy žena vyvolávala bytosti ohně a vyvolávala je tak usilovně a dlouho, že venku praskl hydrant nebo nějaká voda a zalil auta a dům, aby vyrovnal energie, které vyrobila“
    – to mě zaujalo, protože jsem neúspěšně přemýšlela, proč se mi dělo něco s vodou zrovna v nějaké dny a jindy ne. (Teď už pár let ne) Třeba několik měsíců nic a potom pár týdnů mi pořád teklo umyvadlo . louže na podlaze. Nebo jindy protékal záchod a pak dlouho ne. Mně pořád připadalo, že nějaká synchronicita s něčím mým tam být musí, ale nepřišla jsem na to.
    Opak, oheň, jsem nebrala do úvahy, spíš jsem pátrala v tom, co mi připomínalo vodu – slzy a tak, ale ničeho jsem se nedopátrala. Tak příště.

  5. Liško, až se ti bude zdát, že máš nějakou synchronicitu a nebudeš si vědět rady, kontaktuj mě a spolu na to přijdeme. Jinak ohledně voodoo jsem úplnej nováček a oni mě pomalu zaučují. Ještě, že s nimi dokážu komunikovat. Moji Ghede například nesnáší kadidlo, Kojotovým Ghede nevadí. Co kraj, to jiný mrav. Napíšu o tom článek. Zatím si připadám jako slepý mezi jednookejma.

Komentáře nejsou povoleny.