Divoká slova

Tak je čtvrt na devět večer a já ještě funguju. Paráda. Sice teda jsem teď hodinu uklízela, ale je tu uklizeno, jako každý den touhle dobou. Venku nasněžilo, takže po Elišce se dělají malé obláčky loužiček z tlapek, ale aspoň to není bahno.

Tak jsem pokecala se sousedkou o vánočním úklidu, zabíjení kapra a vánočních dárcích a vaření. Přidala jsem k dobru, že jsem okna neumyla půl roku a jsou stále jako nová (zamlčela jsem, že jsou pořád zakrytá žaluziemi pro vidění) a paní sousedka zase že myla okna před měsícem a taky jí to netrhá žíly. Ale že čeká rodinu a vnoučata a tak dále. No ona byla na kouřové na balkonu a lezlo mi to do nosu, tak jsem jí řekla, že se tím kouřem a kašlem prozradila.

Doma, když jsem luxovala, jsem dostala na cigaretu chuť, u luxování vždycky kouřím, nebo spíš kouřila jsem. Je to takový větší vzrůšo tahat jednou rukou vysavač a druhou cigáro. Když jsem přestávala, tak jsem s tím Nicorettovým retkem (bylo to přeci jenom před asi deseti lety) luxovala jak ďábel. Jo – někdy mi to chybí.

Jak jsem si tak zuřila u úklidu, já totiž musím u úklidu zuřit, aby to odsýpalo, vzpomněla jsem si na slovo domácí, jako pan domácí a okamžitě mě přepadl v hlavě Suchyňa. Hernajs, ten chlap mě poznamenal svými chorými výplody tak, že i po roce po odstěhování se mi vleze sám do pusy a vyplivne se jak flák krve. Fuj. Suchyňa. To úplně slyšíte ten hnus toho slova. Zástupná slova – Poláková zase nemá ponožky – tu podlahu jste poškrábala, já vám to naúčtuju – máte špatně uklizíno, čekal jsem to pintlich, takhle to budeme muset s manželkou celý den uklízet a samozřejmě vám to napočítám (po třech hodinách drhnutí všeho). Ještě teďka mi je špatně.

Takže – červený hadr na býka – slovo pan domácí alias Suchyňa – máte špatně uklizeno, čekal jsem to pintlich – to bych si fakt zapálila. Ještě, že mám za sebou magický výcvik ve vůli. Ke kouření už mě nic nezlomí.

Ani pan domácí.