Konec světa nastal

No opravdu.

Ležela jsem na posteli, vlasy rozhozené a nad hlavou mi procházela Myšinka.

„Auuu!“ Řekla jsem.

„Ijaaaauuuuu.“ Řekla ona.

A bylo jasné, že svět se změnil.

Celý rok se mně jedna moje lékařka – specialista – ptala, měsíc co měsíc, jestli nastane konec světa. Celý rok ode mně dostávala odpovědi:“Ne, je to blbost.“ Naposledy v pátek šestnáctého prosince. Jenomže šestnáctého prosince už asi týden prosakoval svět nový, ale já jsem ho zatím neviděla.

Já, takový skeptik a racionalista, jsem musela ustoupit konci světa. No dělám to opravdu nerada, ale musím přiznat, že i já mám nový svět.

Jistě jste si všimli, že před vánocemi napadl sníh. Skoro v celé České republice. To bylo první znamení, druhé, které snad všichni sledovali, byla hustá mlha. Tady nebylo vidět na deset metrů posledních čtrnáct dní. Každý den neviděl nikdo nic jiného než sebe a kousek kolem sebe. Cesty jezdil zpaměti. V rádiu se každý den řidiči varovali před namrzající mlhou. A to nejenom v Česku, ale i v okolních státech Rusko nevyjímaje. V Americe tradičně orkány, hurikány, tornáda a bouře. Jako vždycky.

Můj dnešní sen byl o setkání s královnou Alžbětou II. Jela jsem k ní tradičně eskalátory do podzemí, ona mluvila česky a tak jsme si povídali. Moje máma mi nahoře na chodníku tradičně nadávala, že jsem se ztratila a šla vlastní cestou a já uléhala k odpočinku na Alžbětino lože a jako dárek jsem pro ni vyhrabala odkudsi českou knížku s černobílými obrázky jakéhosi  tunelu, do kterého jsem viděla ze zdi a v němž bylo zrcadlově zobrazeno zleva doprava cihlové pozadí se šamotem, průzračnou temnou modrou vodou, která byla unikátní v celé fotografii a dvou andělíčcích, kteří na sebe koukali, jeden byl vlevo nahoře, druhý vpravo dole. Tam jsem dvoustránku otevřela, ta měla královnu nalákat, aby si ji přečetla. Na líci byla barevná fotografie jakési stráně se silnicí a obrostlých stromem zelení, snad třešně v létě, zelená tráva, na trávě asi tři metry vysoký rozcestník s tímtéž andělem, celý z kamene tesaný, vpravo dole opět andělíček z kamene, vlevo dole asi nějaký kříž, něco grafického. Píšu sen s dvoudenním zpožděním, nějak se mi to nahrnulo, takže už mi detaily vypadly.

Nejenom, že se mi zdají divné sny, také se mi dějí zvláštní věci.  Postupně přicházejí další duchové a bytosti, stolek už je, až na dvě místa, plný.  Duchové a bytosti si vybírají mně podle domluvy sebou samých se sebou, vybírají si místa na stole, stojánek na svíčku, barvu a tvar svíčky a každý den si řeknou, kdo kdy chce a co chce. Když na mě náhle padne mrtvá únava, dohromady se dohodnou, že se žádný rituál konat nebude.  Ani neznám všechna jejich jména a specializace, tedy, technicky znám, ale nepamatuji si všechny. Stolek má devět míst. Je to taková znouzectnost, kdy místo jednotlivých oltářů mají bytosti registrované místo na obřadním stolku. Tak se to vyselektovalo, že je to 3×3 místa, aby měl každý tak dvacet na dvacet. Dost místa na stojánek na svíčku a malý symbolický předmět.  To, že si mně bytosti vybírají, je výhoda v tom, že nemusím nikoho honit po všech čertech, ale kdo chce, tak si dobrovolně přijde. Tudíž mu spolupráce připadá výhodná, zároveň se musí s ostatními dohodnout, kde bude bydlet, aby si nikdo s nikým nelezl na nervy. Nedivím se proto, že si mě vybrala jedna rodina a ta si mě rozebrala, respektive pár jejích členů. K dnešnímu odpoledni registruji osm bytostí na sedmi místech, z toho tři místa (dvě prázdná), zabírají (zatím) tři Ghede.

No stále počítám se slovanskými bohy a lidovými bytostmi, ale v tuto chvíli mi všechnu sílu berou bytosti voodoo, zvířata a přemýšlení. Eliška včera a dneska usilovně zvracela, Myšinka tu co chvíli něco shodí a rozhazuje mi sůl u postele, taky jsem dneska prala v minivaničce sprcháče, to je vždycky práce na hodinu a půl. Až to uschne, tak budu prát bílý, jo bez pračky je to blbý.  To bych ještě chtěla jít nakoupit a vyluxovat a vytřít. Napsat dnešní krutej sen. Když to člověk hodí na papír, hned nad tím může líp přemýšlet. Mám hlad. Něco uvařit. A je šest večer. A to musím ještě porozmýšlet s bytostmi nad zaměřením mé další práce. Furt něco.

Takže abych to shrnula. Právě 12.12. a 21.12.2012. se odehrávaly klíčové výzvy. Může to být náhoda, já nikdy na magická data nevěřila. Jenomže jsou to tahle data a možná tím, že na to myslely davy lidí, se u pár lidí něco přihodilo. Vlastně pokud by se mi tohle voodoo přátelení nestalo, tak tomu stejně nevěřím dál. Sice jsem před patnácti lety dělala numerologii, ale vyšlo mi, že je to stejně jedno, ve finále je každej stejnej a každé datum je stejné, protože by to nebylo spravedlivé. Data musí být spravedlivá pro všechny, stejně jako má každý čtyřiadvacet hodin denně pro sebe. To je jako by se mne někdo zeptal, jestli bude dvacátého prvního prosince 2012 padesát hodin za den, aby se ten den stihly všechny ty katastrofy pro každého osobně. Prostě blbost. Někdo  někdy v miliardách let řekl, že je rok jedna. A já si tady mám za dva tisíce dvanáct let trhat žíly. A přece se mi to stalo. Můj svět se změnil. Náhodou od jednoho data.

Připadám si ošizená, protože  se to stalo právě v tyhle dny. Stát se to o den dříve, v úplně běžný den, bylo by to fajn, ale takhle… na efekt…kýč esoteriky. A s tím má člověk pracovat.  To je jako když ke mně přiběhla cikánka a ani se mi nedívala na ruku, jen mě za ni chytla a začala chrlit něco o lásce a práci a když jsem jí za deset sekund zarazila a utekla, tak se na mě dívala ošklivě. Nevím teď, jestli jsem ta cikánka nebo já v téhle vesmírné hře čísel.

A taky se mi podle toho zdají sny. Jestli se k tomu dostanu, napíšu dnešní sen. Je fakt ukrutnej.

2 komentáře u „Konec světa nastal“

    1. Nevím, co tě tu tak děsí. A to jsem napsala jeden článek speciálně kvůli tobě, protože jsi mne inspiroval a vím, co se v tobě děje, protože už jsem to zažila několikrát. Měl by ses cítit dobře, protože víš, co tě čeká a nemine. Psala jsem prostou pravdu. Ty na mě kamenem, já na tebe chlebem. vonrammsteine, vonrammsteine… Jestli ty to nemáš nějaký obrácený…

Komentáře nejsou povoleny.