Kočkování

Jak zlobíte vaši kočku vy? Já kočku různě mazlím, kočka kouše a pak zas vrní, pak zkusmo kouše…

Speciální zlobeníčko je škrábání prostěradla. To kočka, ať je kde je, nerozdýchá. Musí jít a zjistit, co to škrábe. Škrábu pod peřinou, takže to není vidět a kočka skáče pod peřinu a tam – nic není 🙂 Pak začne jedna boule na peřině, pak buchnu někde jinde, pak zas jinde, pak zaškrábu a kočka se může uskákat. A když ji to přestane bavit, tak začnu škrábat na druhé straně postele druhou rukou. Tak přeskočí postel a znovu to samé. Nikdy se jí to neohraje. Pak se zase mazlíme a koušeme a tak dokola. 

Další hračkou je špejle. Špejle vydrží na hraní asi půl hodiny. Lítá po místnosti, kočka jí honí a znovu packou posunuje, pak jí skousne a packou se jí snaží vyvrátit z pusy. A tak dokola. 

Stejné to je s lístečkem na šňůře, kdy taháte lísteček nebo míček na šňůrce po místnosti a zvlášť když to chrastí nebo se to divně pohybuje… To je nekonečná zábava.

Kočka zvlášť ráda fackuje Elišku ze židle, takže je stejně vysoko jako Eliščí hlava. 

Ale většinu dne Myšinka prospí, stejně jako většinu noci. Spí se mnou v posteli. Když jí před spaním zlobím, tak se přesune o metr dál, tam na ni nedosáhnu a je po ptákách.

To Eliška skoro nic nedělá, nemá na to sílu a spí. Jediná její zábava je klacíček venku, který cupuje. Ale chodíme kolem hromady klacíčků a Eliška nezareaguje ani na jeden. Je už na to prostě stará. Radši čuchá psí noviny a to jí baví a moc nevysiluje.

Nejhorší jsou ti malí nevychovaní frackové – pejsci šampioni pod třicet centimetrů v kohoutku, co štěkají a štěkají a štěkají a nedokážou ani poslechnout, ani přestat štěkat. Většinou je to malý bílý uňafaný, pak různý teriéříčci a pudlíci. Prostě s nima jejich páníčkové nechodili na cvičák ani je doma necvičili a pes je vládce rodiny, kterou smýká tak jak chce. Viz moje sousedka s pudlíkem, co mu prý roste vlna a ne chlupy. Ten štěká naprosto furt. Bez důvodu. Takový psy bych dávala do salámu. A i ten by potom štěkal, jsem si skoro jistá. No štěkající Vysušina Clever – to by snad bylo už jako srandička na Silvestra. To se, obávám se, nestihne. Na druhou stranu, o čem bych pak psala, kdyby všichni byli poslušní.

To já mám vychovanou pejsku i kočičku. I když předevčírem mohla Myšinka během deseti minut zdrhnout z bytu, neudělala to a Eliška, byť bloudila na chodbě, necekla. To když mi vypadl hlavní jistič pozdě večer. 

Nejlepší fór od Myšinky byl včera odpoledne. Přišla paní správcová s vnoučaty se podívat na kočičku. Zjevně na paní správcovou udělala dojem. Tak jsem kočku tahala od jednoho vnoučete k druhému a kočka zdrhala domů. Od dětí i ode mě. Já jsem to vysvětlovala tím, že je tak naučená, že nesmí ven a že to ví. Tak ani chovat se na chodbě nechce. Správcová mi řekla, že jí mám dobře vychovanou. Tak. Je to daný ve známost. Prý se mi to povedlo. A Myška znovu a znovu zdrhala do předsíně, odkud jsem jí tahala, aby děti měly radost. To teda ani nevím, jak se mi to povedlo v ní vytvořit takové zábrany. Popravdě řečeno jsem se o výchovu zasloužila asi drsným způsobem, ale takové bylo i učení na vlez na balkon. Jako vychovatelka jsem naprosto otravná, že to zvíře se pak režimem unudí a rezignuje.

Paní správcové jsem pak dala světle modré jmelí. Ptala se, jestli jsem ho dělala, já se přiznala, že jsem ho koupila. Původně bylo pro někoho jiného, ale člověk míní, Pánbůh mění. Ona si to jmelí za letošek, kdy mi třikrát pomohla, zasloužila ze všeho nejvíc. Tak, je u správné osoby a tak to má být.

2 komentáře u „Kočkování“

  1. úsmevné počteníčko 😉
    našu minitiger už nezlobíme, to má celá svorka už vzhľadom na jej ctený vek zakázané, ale včera v noci sme sa napr. hrali s motúzikom od darčeka, klasické lovenie. veľmi rada loví napr. aj svetlo z baterky 😉

    1. Ano ano, zapomněla jsem na hraní s ukazatelem na monitoru, kdy sedí na stole a kouká mi na plochu. A sleduje ukazatel – tak s ním jezdím sem a tam 🙂

Komentáře nejsou povoleny.