Za horečky nedělní noci

Magie přišla tiše jako rybka když pluje pod kořenem.

Tak jsem se tady vyvztekala u článku, většinou se tedy u článků vztekám, pokud se nebavím, stejně jako u uklízení a tak jsem tak svolala hromy blesky a rozhodla se natruc všem rachejtlím ještě jednou zkusit jít s pejskou Eliškou ven. Brala jsem to jako poslední pokus. Oblečena naboso v pantoflích, to je normální, jen jsem kožich (z umělé kožešiny) vyměnila za prosté tričko a sukni ke kotníkům, jak je mým dobrým zvykem. Nečekala jsem, že to dopadne. Ani jsem Elišce nenasazovala košík, ani jsem si s sebou nevzala vodítko. Stejně jen vyjdeme a vyděsí ji rachejtlemi.

Vyšly jsme, Elišku jsem hnala rychle za dům, což nikdy nedělám, já jí tedy normálně nechávám sejít ze schodů, ale tak se to sešlo, že teda mínus pět, tričko, pantofle, moc moc rachejtlí a najednou – ticho. Eliška odběhla za barák, třikrát! se vyčůrala a ještě měla čas hodit kládu patnáct cáků a v klidu dojít ke schodům od domu. Pak zas začali střílet rachejtle. Měli jsme dobré tři minuty pro sebe. V půl desátý večer.

Díkybohu! Stěžovala jsem si včas.

Že ještě jednou nechávám nahoře pozdravovat.

2 komentáře: „Za horečky nedělní noci“

    1. Uklídím vždycky. Mám s sebou nejméně tři pytlíky, takže všude ve vestách, bundách, kožichu, batohu, mám náhradní pytlíky. Kdybychom po svých miláčcích neuklízeli, to by nedělalo dobře ani sídlišti, ani krajině, ani lidem a zatím to tu funguje. Brno je nějak vycvičené, vzorové. Jasně, že tu občas najdu hovno, ale třeba člověkovi došly pytlíky, člověk nikdy neví. Mně se to stalo jednou a další den jsme se na to místo šli vrátit a uklidit to. Kojot, co vím, uklízí i po cizích psech, tak takový fanda já nejsem, ale po sobě si vždycky uklidím. Čistota navenek, čistota doma, čistota v duši. To je takový univerzální heslo 🙂

Komentáře nejsou povoleny.