Myšinka zdrhla, ale dobře to dopadlo.

Jak jí mám naučenou, aby nechodila ven, tak nějaké puzení ji vystřelilo rychlostí světla ven z bytu, ani jsem nestačila zaostřit. Vůbec jsem o tom nevěděla. Pochopitelně za pár minut jsem ji začala postrádat, prošla jsem všechno, co jsem dneska otevřela – skříně, linku, komoru, všechno marné. Pak jsem šla do domu, prošla všechny patra a nic. Sněží – dívala jsem se i z balkonu, jestli přece jenom nespadla a nechodí někde po hřišti. Hřiště a trávník byly netknuté. Hledala jsem asi půl hodiny až zazvonil zvonek – a paní ze třetího patra se přišla zeptat, jestli to není moje kočička. No to bylo radosti. Myšinka si s tím evidentně nedělala hlavu a začala se olizovat. Já  jsem už byla kousek od procházení sousedů a lepení plakátů „ztratila se kočička“.

Musím být přece jenom pozornější a kdykoli jdu s Eliškou ven, tak Myšinku zavřít do pokoje. Jak je vidět, živé stříbro neuhlídám. To teda byly nervy…

 

1 komentář u „Myšinka zdrhla, ale dobře to dopadlo.“

Komentáře nejsou povoleny.