Jak to vlastně s Myšinkou bylo doopravdy?

V kontextu.

Myšinka zdrhla. Po půl hodině hledání ji přišla vrátit sousedka, žena mého   věku s asi pětiletým dítětem, no, možná čtyřletým. Dítě fascinovaně hladilo kočičku a byli oba hrozně šťastní, že to všechno dobře dopadlo. 

To všechno víte.

Co nevíte?

To, co se dělo, když jsem je potkala ještě jednou, večer. Paní mi řekla, že to bylo neuvěřitelné, protože téměř na den přesně to bylo rok, kdy jim odešla kočička úplně stejná jako ta moje. Ale prý úplně. A najednou otevřou dveře a ona si tam vkráčí! Byli úplně ohromeni. Pochopitelně jim došlo, že musí být někoho z domu, ale taková neuvěřitelná shoda…

Prý to pro ně bylo znamení…

Takže ta ztráta byla plánovaná nebo alespoň zabila dvě mouchy jednou ranou.

Hm. Řešit náhody je stejně těžké, jako být jejich strůjcem. Alespoň pro mě to těžké bylo.