O sobectví a altruismu modlitby

Kolik máme sil? Kde je získáváme a k čemu je používáme? Jaké k tomu používání máme důvody? To jsou otázky, které bych tady chtěla otevřít se specifickým zaměřením – sobectví a altruismu.

Nedávno jsem ze svých sil odebrala řácký kus a věnovala ho práci s nikdy nenavštívenými Ghede. Neznali jsme se. Musela jsem jít, navázat kontakt, to trvalo dlouho (relativně) a pak – udělala rituál. Udělala jsem ho pro svého Kojota. Pro chlapa, jehož si nesmírně vážím a který to potřeboval. Koneckonců bych za něj dala život, tak ta síla byla použitá racionálně, ať jí bylo kolik jí bylo. Ale nebylo jí málo, nebyla daná sobecky, spíš altruisticky. Ale byla věnována jednomu člověku. Tedy vlastně sobecky. (Pak jsem čtyři hodiny drhla kuchyň a to bylo velmi altruistické. Ještě teď mě bolí ruce 🙂 )

Modona nás oba a asi milion lidí s celé blogerské scény vyzvala k rituálu pro Lucinku (lucinka.bloguje.cz – kde jsou teď, to nevím), která je vážně nemocná. Oba jsme se jí zeptali, jak má být rituál sestaven a co má zahrnovat. Udělat dobrý rituál je totiž umění. A ona řekla, že se jí jedná jen o dobrou myšlenku. Dobrá myšlenka… dobrá, proč ne… To se nemusí nijak organizovat. Já osobně o Lucince v dobrém přemýšlím zhruba každý měsíc jednou až dvakrát. Plním tím zároveň danou prosbu. Jak to má s Lucinkou Kojot, to nevím.

Ale vím, že kdybych chtěla zachránit celé „Bohnice“, tak to nedokážu. Nikdy nedokážu vzít tolik síly, abych mohla racionálně říci – udělala jsem rituál pro pacienty z psychiatrické léčebny a všem to pomohlo. I kdybych chtěla… Ale pro jednoho člověka, který navíc s určitými ideami pracuje, to udělat lze. S měřitelnými výsledky.  Minimálně bylo objektivní to, že si z dané episody „nic“ nepamatoval. Wow. To je dobře! Práce s vlastním duchovním a duševním tělem člověka je základem stimulace sil rituálu. A že to pomohlo k zapomenutí…. Taky bych si nechtěla pamatovat, kdyby mi zaživa řezali nohu a psychická bolest je obdobná.

Pak jsem za nějakou dobu šla a nacpala řáckou porci energie do osobního dopisu Bohovi. Byla to zase práce s mojí duší. Tedy dalo by se říci, že jsem šla zachovat sobecky sama sebe. Znám sama sebe a vlastní historii tak dobře, že vím, že bych se prostě neprobudila. Srdce by samo přestalo tlouct. Doktoři by si to už nějak vysvětlili. Už jsem si tím několikrát prošla a patřím mezi ty lidi, kteří jsou schopni srdce zastavit. I když třeba spí. Proto to samozachování. Duše uvězněná v těle si může říct, co potřebuje. Já jsem ji ventilovala, aby neudělala nějakou blbost. Je tu Eliška, potřebuje výtah, je tu Myšinka, potřebuje mě. No a je tu kromě jiných taky Kojot a Ghede a s Ghede se můžu vždycky domluvit, aby na Kojota dali pozor. Doplňovat energii do rituálu, stále oheň přiživovat. To všechno jde. Ale musí člověk žít. I když by si mě Kojot asi přidal k seznamu předků na Ghede oltáři. No, měla bych tak o dost menší páku, co dělat. Bylo by to takové, jednostranné.

No a Kojot se teď rozhodl pomoci formou modlitby veřejným dopisem Hugo Chávezovi. Je to zase sobecky altruistické. Je to sranda, jak si předáváme všichni štafetu, co? Kojot má Cháveze za vzor, nepochybuji, že by za jeho život složil svůj, i když možná… jeho ego by mu to nedovolilo, protože funguje na principu nedodělaných věcí. To funguje tak, že – ještě nemám dopsaný román, ještě tyhle články, ještě tahle kniha, tyhle schůzky a tak pořád dokola. A ještě Eliška, já mu taky beru hodně energie.

No a tak se všichni navzájem obdarováváme energií, rituály, jeden závislý na druhém. Kojot má dokonce Huga Cháveze na tričku, už se mu trochu drolí tlama (Chávezovi), ale Kojot tričko pořád nosí na schůzky s komunistickými pohlaváry a je to taková tradice. Myslím, že mu tam spousta mladých myslitelů trička závidí 🙂 No co by bez něj dělali, to nevím. Asi by se unudili k smrti. Já tedy doufám, že jednou nedojde k severokorejským představitelům, že to už je příliš brutální komunismus. Ona i ta trička jsou formou modlitby. Koneckonců je hřeje na prsou, pere je, věší na ramínka, uhlazuje je…

Ale zpátky k Chávezovi. Chávez dostane miliony modliteb prostých lidí a půjde a buď umře nebo půjde a bude zase dělat něco, co obohatí všechny ostatní, jak o tom Kojot mluví ve své modlitbě. Možná je z nás ten nejsilnější Chávez. Ten je schopen ovlivnit miliony životů. Náš Klaus ovlivní reálně sedm tisíc životů v amnestii, tím ovlivní deset milionů lidí, co budou okradeni, znásilněni, vytunelováni a různě podvedeni. To je po Havlově amnestii druhá nejblbější amnestie v dějinách naší republiky. No, na Klause bude nadávat pár milionů lidí, ale nevěřím, že mu obyčejné nadávání vezme nějakou energii. Zatímco docela dost dobře věřím, že modlitby pro Cháveze zaberou, mají-li zabrat. Ono i dobře umřít je umění.

Kdysi jsem operovala silou, která se neomezovala jen na byt nebo na kraj či území České republiky. Chodila jsem jak světlo z oblohy a modlila se za celý svět. Představte si takovou obrovskou světelnou vlnu přes celou planetu, kterou vyvoláte, necháte ji projít co nejrychleji skrze všechno a pak vás to zaleje taky, to až to všechno pohltí. Máte to jak obrovský klobouk na hlavě. Možná se k tomu teď velmi klopotně dostávám znovu. Možná znovu budu takhle brzy fungovat. Já nevím. Nechávám to být. To byl rozhodně velký altruismus. Ale spíš nebeský. Nebyla to moje osobní síla, byla to nadosobní síla, síla přírody. Nevím, jak to mám vysvětlit, kde jsem tenkrát tu energii vzala… Byla to síla myšlenky. Uvěřila jsem a bylo to. Já samotná si na to vzpomínám mlhavě. Bylo toho tenkrát tolik. Možná jsem byla tenkrát taky silná jako Chávez. Ale neviditelně pro ostatní. Takovou energii nikdo nevnímá, jako nevnímá energii ptáčka nebo stromu. Přesto energii mají. Senzitivní lidé ji vnímají.

Dala jsem vám ke srovnání energii člověka, energii politika a energii Boha. Těžko říct, která je účinnější pro jaký typ nutnosti. Každopádně jsem dala energii Kojotovi, ten ji dal Chávezovi, Chávez ji dá… Uvidí se. Je to velice zjednodušené. Velice. Prosím tedy o shovívavost, šlo mi o příklad jakéhosi lidského řetězu energie. O to, že každá altruistická modlitba je v podstatě sobecká i altruistická zároveň. Že i „matka Tereza“ má své oblíbence, stejně jako církev, jako jiná sdružení, která se třeba zabývají pomocným kruhem sobě samým. Anonymní alkoholici kupříkladu. A myšlenka, energie, koluje. Je všude.

A je to tak dobře.