Vraždící maniaci

Každý den se budím ve 2:13, to už topení vychladne. Teď, o hodinu později, je tu kosa a kolem dvaceti stupňů v chráněné oblasti na druhé straně. Postel je u okna, tedy spíš skleněné stěny. Venku je mínus moc. Ale ne zas tak moc, aby si nemysleli, že všichni spí a šetřili temperováním. Už jsem usínala s dvěma peřinama na sobě a teď jsem musela doplnit noční oděv plus tlusté fusky plus vyplandaný černý tlustý svetr.

Znala jsem dívku, která v ložnici netopila. Občas se vzbudila s tím, že je jí zima na hlavu, tak si vzala kulicha. Vidíte, jaké jsou cesty boží, ta by určitě nechodila bosa v pantoflích, ale celoroční zimu je ochotna podstoupit. Jsou lidi různé.

Já potřebuju mít v bytě teplo, uvětrávat si třeba balkonovými dveřmi, ale mít tu možnost uvětrávat si a netrpět zimou, to je to, co mi tu mezi druhou a řekněme pátou chybí. Pak se začnou lidi budit do práce a oni začnou topit. Noční spáči ani neví, o co se usilovným spaním připravují.

A proč vraždící maniaci? Pomalá smrt taky smrt a každý, kdo mi ubere v zimě teplo až se zimou vzbudím, by zasloužil natřískat a jít do paneláku bydlet a všechny svetry a tlusté ponožky by tam měl mít vystavené v zamčené vitrínce vysoké ceny, takže by nebyl dobrý nápad ji rozbít. A až několik dní nebude moci spát mezi druhou a pátou kvůli zimě, tak ho to naštve taky. Jedině takový jedinec je schopen s tím něco udělat, ne běžný uživatel.

Takže zde máme akční strategii:“Udrž je v teple a přežiješ“ 🙂

Všichni obsluhovatelé automatických kotelen, začínáme…. teď!