Jediné konečné řešení, hned po smrti

Jediné konečné řešení, hned po smrti, je odstěhovat se. Morava nepřipadá v úvahu, Praha taky ne, je to jasný – sice tam jsou často povodně, ale takové České Budějovice, Tábor atd. To jsou města zaslíbená.

Když jsem se stěhovala sem, vyšlo mi, že tu budu tři roky. „A co pak?“ Ptala se mě tenkrát máma. Já jí řekla, že nevím. Ale teď mám budoucnost jako na dlani. Jižní Čechy. Země, k níž tíhnu od dětství. Lužnici jsem si sama sjela na kanoe. Je to tam úžasný.

Takže – než Eliška dožije a než se osamostatním, tak to bude trvat ještě ty dva roky. To je rozumný. To dokážu přežít. Doufám.

Lužnice

2 thoughts on “Jediné konečné řešení, hned po smrti”

Komentáře nejsou povoleny.