Zase to prolínání reality

Dotekl žal za Karamelka, v tom vidění potkyše ve velkých brýlích a za chvíli už jsem klepající se v posteli měla ňufňání ve vlasech. Čekala jsem ho všude jinde, jen ne zamotaného do vlasů. Neviditelného pochopitelně. Pořád tu mluvíme o druhé realitě, realitě, kde věci pocházející z víry se splní. No a já jsem si emotivním pohnutím, hlubokým, nutno dodat, přivolala potkyše. Vytáhla jsem ho zpoza brány smrti. Na Kerberose nevěřím, ale určitě ho tam spousta lidí bude mít.

Kdysi jsem četla nebo slyšela (Kojot bude vědět), že, myslím, Crowley a jeho banda zhmotnili levou nohu nějakého člověka nebo bytosti nebo co to bylo. Mít to natvrdo a přitáhnout si potkyše, co umřel před pěti lety, to by byla síla. Epilepsii mu vyvolal nádor v hlavě, který mu nakonec prorazil bubínek a Karamelek umřel. Myslím, že jsem ho také dávala uspávat. V jakém stavu by se asi tak zjevil…No, potkyška, co mě šla jednou varovat a byla už asi týden pohřbená, přišla jako vidění rozkládajícího se těla na kostřičce.  Každopádně by to bylo zajímavé.

S mnoha potkyši jsem měla velmi silné citové pouto. Ti potkani, kteří byli nějak agresivní nebo jsem je musela vyndavat z klece koženými rukavicemi, obstarával Kojot, on byl vždy na ty těžké případy. V ostatních jsem potkyše vymazlovala já. Dříve jsem se taky tak nebála, ale po pár pracovních zraněních jsem začala být nedůvěřivá. Až na to budu mít, udělám článek o zvířatech, o která jsme s Kojotem přišli. Je to nebetyčná drzost od sousedky říkat mi, že za něčí budoucí smrt můžu. Notabene starého vylisalého neurotického pudlíka s culíkama. Kdyby mě chtěla soudit na potkyších, najde pár mých chyb, nesu si za ně do života i do smrti plnou zodpovědnost.

S Karamelkem jsme se sblížili v posledním roce jeho života, kdy dostal epilepsii. Když jsem ho v kleci uviděla se mrskat, okamžitě jsem ho vyndala a přitiskla k hrudi a hladila. Potkyš se klepal, koukal mi do očí a já ho hladila po hlavičce prsty. Pak změkl a mohli jsme se konečně chovat a mazlit. Je to nejdelší doba, co mi potkyš ležel na prsou, jakou jsem u potkyšů vysledovala. Získali jsme tím velice speciální pouto mezi sebou.

Karamelek

Vím, že ho mohu kdykoli přivolat zpátky, což neumí většina z vás. Je to užitečné můžete se to naučit. Záleží na vaší nátuře a cílevědomosti. Čím víc se cesta protahuje, tím je jednodušší ji používat.