Co jsou to noční běsi a krátká zkušenost s nimi

Původně je tento příspěvek komentář na blogu http://magickyzivot.wordpress.com/. Tak docela prostě shrnuje bytí nočních běsů.

Vybírám důležitá slova z Karikovy Slovanské magie – str. 60-63
– neviditelní
– specifické vlny děsu, který kolem sebe šíří, mohou zasáhnout i několik lidí najednou, paralyzující vlna děsu
– praskavé zvuky ozývající se najednou z několika směrů nebo jsou systematizované do kruhu či spirály kolem pozorovatele
– jedny z nejnebezpečnějších bytostí
– přebývají v lesích, ale i na ulicích a zahradách (vlastní zkušenost)
– mají vampirické tendence, ale dá se s nimi domluvit (vlastní zkušenost)
– mohou umožnit zvláštní poznání praktikujícímu mágovi
– pro kompletní zkušenost přírody je nutné je zažít (souhlasím)

Popravdě řečeno, když jsem v noci jezdila dělat rituály sama na Býčí skálu, tak jsem se bála tak, že jsem měla zavřená všechna okna, auto bylo zamčené všude, reflektory svítily jak o život a já jsem jela inkriminovanými místy snad sto třicet. Ano, zkoušela jsem být statečná a uprostřed ničeho zastavit a vyjít ven z auta. Nešlo to. Byla jsem děsy tak vyděšená, že jsem se bála, že se mi zavře auto a zamkne, že se zblázním, poseru, cokoliv jen ne běsy. V opuštěném lese samotná holka (možná i to pohlaví hrálo roli)… Prostě strašně jsem se bála. A to byly noci před amnestií :) Přesto, že se to zdá iracionální, pro mě to bylo reálné. Při dnešních 1500 bezdomovcích na Brno je úplně normální, že bydlí sami v lese. Udělají oheň a mají běsy zmáknutý.

Jednou jsem jela na dovolenou na kole (sama)(jsem samotář), večer to zahla ze silnice do lesa, tam si uprostřed vybalila stan, snědla večeři a pak jsem celou noc byla v obležení běsů. Celou noc jsem se modlila už ani nevím co, jestli otčenáš nebo vymítací formuli, a když jsem ráno otevřela opatrně stan, tak jsem myslela, že se zblázním – naproti východu seděla asi dva metry vysoká průhledná modrá bytost člověčího-krokodýlího tvaru a dívala se na mě. Vedle lezla půlmetrová průhledná želva a nějaký trpaslík. Měla jsem mini stan pro jednoho. Můžu Ti říct, že od té doby dávám přednost stanům vysokým a velkým, aspoň pro šest lidí. Není nic horšího, než když se díváš do očí bytostem, jež stojí nebo sedí, zatímco Ty v nepohodlné pozici ležíš. To není žádná silná poloha.

Ale s jedním běsem se kamarádím, je u Kojota na zahradě. Ten si jde pokecat a nestraší mě. Nesnáším horory. Ale jeho dotyk bolí moc.

Když si představím bojovky na táborech a lekačky a další noční výlety z dětství, se divím, že jsme to všichni přežili.

Ad spaní pod stanem – jsem zvyklá od pěti let na stanové prázdniny. Pod širákem spím pouze v Africe. Kolem půl pátý začíná padat rosa a já se nechci budit v půl pátý a mít promoklou bagáž. Taky odspodu je zima a může v noci pršet. Takže volím stan, ale ze stanu není vidět ven, jenom cítím ty vibrace děsů a dalších bytostí. No určitě jsem přecitlivělá 🙂