Tak a jsme kompletní

Tak dlouho jsem žalnila, až jsem se dočkala. Mám kočku, psa a potkana. Potkánek je původně můj, ale z nějakých důvodů, už ani nevím z kterých, jsem ho mít nemohla. Teda, tenkrát byli tři. Asi na ně útočil Kulíšek. Fakt nevím. Tak skončili u Kojota. No a teď poslední přeživší žije od včerejšího večera u mne.

Není moc zvyklý na dotyky a pozornost, ale to se snad spraví. Trochu se bojí, to nové prostředí a tak… Myšinka neútočí, myšák je jí nějak jedno. To je dobře. Elišku potkan taky nezajímá. Takže má potkan klid.

No a dohodli jsme se s Kojotem, že až Šíša umře, pořídím si černého kluka a vycvičím si ho ke všemu, co jsem učila své předchozí potkany.

2 komentáře u „Tak a jsme kompletní“

  1. Tak to je skvělý – posledně jsem tu četla, jak bys ráda měla potkana a už je to realita! Kočka ho nechává být, to je dobrá zpráva.

  2. Někomu chybí sex, někomu potkani 🙂 Hrdě se hlásím k potkanům. 🙂 Jo! Prolomila jsem vlastní bariéry strachu (co Eliška a jestli nebude Myšinka vyšilovat a stresovat ho, když Kulíšek do klece strkal tlapky a narážel do ní) a šla do toho. Jsem z něj nadšená, i když vím, že je to jen na pár měsíců, maximálně. Jsou mu už asi dva roky a to už potkani umírají. Zatím je nesmělý, tak maximálně si vzít kokinko z ruky, případně maso, těstovinu či burák. Musím koupit piškoty.
    No, ještě bych tu mohla rozeset cvrčky a pak by to mělo ty správný grády.

Komentáře nejsou povoleny.