Rituály ve slovanské magii

Už jsem tu hodně dlouho nenapsala nic z tohoto světa a přišla jsem na něco, co je opravdu důležité a co tu ještě nikdy nezaznělo.

Nejprve zde budu prezentovat alternativní adorace ke slunci, které jsou ve dne čtyři, protože prostě slunce je mi blíž a mluvit ke žhavé kouli plné energie je pro mě únosnější, než si představovat chlapa s vozem na obloze. Toho jsem prostě nebyla schopna. Potom ukážu původní adorace moje a Karikovy včetně dobových náhledů a mých problémů se slovanskou magií. A až si to všechno přečtete, budu mluvit o zkušenosti, kterou jsem nabyla časem. Jaksi se nepíše o spoustě věcí, které s takovými rituály souvisí. Kdo děláte magii či je vám moje zkušenost a adorace blízké, neváhejte je použít. Klidně hned.

Oba články jsou z roku 2008, kdy jsem se slovanskou magií začala. Berte to prosím v potaz, dneska jsem už někde jinde, než jsem byla tenkrát.

 

Alternativa ke čtyřem denním adoracím ke slunci

Máte chuť komunikovat se sluncem a nechce se Vám do žádného systému?

Následující denní systém čtyř adorací jsem upravila pro nepersonalizovanou formu adorací, to znamená, že zde není ani slovanský systém se slunečním bohem Dažbogem nebo třeba egyptský systém se slunečním bohem Ra či Hórem, do kterých se slunce škatulkuje.

Vše, co zbyde po oproštění se od personalizované formy je…

Slunce!

Slunce dohlíží na štěstí, úspěch, slávu, vzestup, ušlechtilost, počestnost, autoritu a úctyhodnost.

Ranní adorace
Otoč se čelem k východu. Imaginuj vycházející slunce a Jitřenku jako modrou oblohu s hvězdou stojící nad ním a provázející východ slunce. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně.

Ve Tvé kráse, Jitřenko, otevři brány rána.
Ó planoucí slunce, mladé a plné sil,
plamen můj ať se v ně také mění.
Plameny naše spojily se. Ctím Tvůj majestát!

Polední adorace
Otoč se čelem k jihu. Imaginuj slunce zářící ve středu nebes. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Zářící slunce sálá až hoří, všechno pod ním vzkvétá. Má za sebou polovinu své cesty oblohou.

Ó planoucí slunce na vrcholu svých sil,
předej mi svou sílu a aktivuj mé sluneční Já,
mou Pravou vůli, Boží vůli.
Ať daří se mi procházet svým životem tak jasně,
jako Ty procházíš oblohou.
Plamenem Tvým proto rozžíhám své srdce.
Nechť spolu hoří nám.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!

Večerní adorace
Otoč se čelem k západu. Imaginuj zapadající slunce a Večernici stojící nad ním a zahalující ho do večerní temnoty. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně.

Ó vznešené slunce, pálíš méně,
nesa hlubokou moudrost.
Plamen můj ať mění se v moudrost zapadajícího slunce.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
Ve Tvé kráse, Večernice, zavři brány večera.

Půlnoční adorace
Otoč se čelem k severu. Imaginuj půlnoční Slunce na odvrácené straně planety zlatě zářící ve tmě. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Slunce žhnoucí ve tmách prochází nocí, aby mohlo ráno znovu čerstvé vyjít na východním obzoru.

Ó žhnoucí slunce ve tmách,
ty neviděná záře,
vím, že tam jsi a očekávám Tě.
Procházíš nocí, abys ráno opět vyšlo
silné a hravé, odpočaté.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!

Putování za sluncem

Ráno. Vezmu kompas. Zacílím na východ. Zvednu hlavu. Slunce!

Kompas

Poledne. Vezmu kompas. Zacílím na jih. Zvednu hlavu. Zase jsem se trefila. Chytla jsem ho přímo při činu, na jihu. Slunceho jednoho.

A co teprve večer… Mé každodenní putování za sluncem je prostě stoprocentně úspěšné. Zatím mi slunce nikam nezmizelo, chová se předvídatelně a já za chvíli nejenom, že budu odhadovat čas podle slunce, ale ani nebudu muset nosit kompas.

Zvládnuté slunce

 

 

Totiž, věc se má tak. Práce se sebou, při které se napojujete na rytmy Země a dýcháte zároveň s tím, jak dýchá ona, má svá překvapení. Rytmy, které nečekáte. Začínám rozumět tomu, když se řekne, že bez sladění s přírodními cykly to nejde. Ono to totiž přijde samo, jako kdybyste sbírali nezamýšlené důsledky vlastní duchovní cesty jen tak mimochodem. Nejzajímavější mi na tom přijde myšlenka, jestli ony ty nezamýšlené, protože nikde neprozrazené, hloubky poznání, do kterých se najednou propadnete, nejsou vlastně ty hlavní cíle, ke kterým směřujete. Směřovat a důvěřovat.

Tím nechci říci, že cílem mé duchovní cesty je aktuálně získávání informací o čase a světových stranách z postavení slunce a hvězd na obloze. Je to jenom nezamýšlený důsledek toho, jak se sluncem a nebesy pracuji. Výsledek, kterým je propojení se s cykly přírody, je podle mě jedním z cílů mé aktuální cesty, přičemž cestu beru jako Cestu, Tao. A u toho všeho následně žasnu, protože rituál lehce mechanický se proměnuje ve vášnivě emotivní prožitek.

Jediným problémem, se kterým bojuji, je takové propojení s danou silou při některých rituálech, že mě oblije zevnitř i zvenku takový krásný pocit včetně vedlejších efektů člověka, že se zaleknu a rychle z toho uteču. Nemohu si pomoci, ale krásné pocity na mě působí tak, že couvám, a to hrozně rychle. Nedejbože, abych ztratila sebevládu a kontrolu nad svým prožíváním. Krásné pocity „bez důvodu“ mi zavání nějakým drogovým efektem a to je důvod, proč jsem nikdy nezkusila žádnou drogu pozměňující vědomí – abych své vědomí nepropůjčila jiné entitě ve chvilce jeho opuštění. Je fakt, že mi nějaký dobrý pocit vydrží i potom, co z toho stavu odejdu, nemám žádné kocoviny ani mi nic nepromlouvá do duše, prostě svobodně přijdu, svobodně odejdu, ale stejně! Bráním se. Mám strach…

Můj strach mě svazuje a já do příštího rituálu jdu s obavou, že to znovu bude hezké a já zdrhnu, protože to neunesu. Zajímavé je, že když si tedy přeji, aby to tak hezké nebylo, celé se to obrátí a síly ukáží svou temnou stránku a já se z toho pak zase můžu podělat, protože nezvládám takovou temnotu a opět couvám. No a průměrná příjemnost se v rituálech moc nepěstuje, protože k vývoji jsou potřeba výzvy a klídek na hladině výzvou opravdu není. Proč jsou však pro mě výzvou hezké pocity, to mi dává hodně velký prostor k přemýšlení. Na druhou stranu bych si mohla říci: „Proč to neprožít v klidu…“ Zatím jsem však na té první straně.

 

Čtyři denně-noční slovanské adorace

Podělím se s Vámi o čtyři denně-noční sluneční adorace v takovém tvaru, v jakém je praktikuji já, pro sebe si nechám vlastní volací znaky a postavení těla. Uvádím i původní adorace z knihy Jozefa Kariky „Slovanská magie“. Karika uvádí, že: „adorace mají být konány každodenně. Jejich cílem je splynutí s denně-nočním cyklem a navázání intimnějšího kontaktu s božstvy. Ten vznikne, když uctívač dokáže vnitřně procítit rozdílnost fází tohoto cyklu. Nejlepší je proto vykonávat je v čase východu Slunce, v poledne, při západu Slunce a o půlnoci.“

Podobná cvičení jsou obsažena v Liber Resh vel Helios.

 

Ranní slovanská adorace za východu slunce

Dažbog dohlíží na štěstí, úspěch, slávu, vzestup, ušlechtilost, počestnost, autoritu a úctyhodnost.

Otoč se čelem k východu. Imaginuj zlatě zářící východní Dažbogův palác s množstvím vysokých štíhlých věžiček a Jitřenku stojící nad ním a otevírající jeho brány. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Po otevření se zářící Dažbog objevuje v podobě dítěte na oslnivě třpytivém zlatém voze, taženém dvanácti koňmi vydechujícími oheň, a vyráží na svou nebeskou pouť.

verze Lucienne

Ve Tvé kráse, Jitřenko, otevři brány rána.
Ó ohnivý Dažbogu, planoucí mládím a jiskřící silou,
plamen můj ať se v ni také mění.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
verze Jozef Karika
Ve Tvé kráse, Ranní Zoro,
otevři brány rána.
Ó ohnivý Dažbogu, ty sluneční dítě planoucí mocí.
Nechť taktéž ohnivou hravost v sobě mám.
Ctím tvůj majestát!
Polední slovanská adorace
Otoč se čelem k jihu. Imaginuj sluneční vůz zářící ve středu nebes. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Zářící Dažbog objevuje v podobě mocného muže, sluneční kotouč mu září z oblasti srdce. Jede na oslnivě třpytivém zlatém voze, taženém dvanácti koňmi vydechujícími oheň, a má za sebou polovinu své cesty.
verze Lucienne

Ó zářivý Dažbogu, slunečná mužnosti,
plamenem Tvým rozžíhám své srdce.
Nechť spolu hoří nám.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
verze Jozef Karika
Ó záživý Dažbogu, slunečná mužnosti,
plamenem Tvým rozžíhám své srdce.
Nechť spolu hoří nám.
Ctím tvůj majestát!
Večerní slovanská adorace při západu slunce
verze Lucienne
Otoč se čelem k západu. Imaginuj sluneční vůz zářící na západním horizontu končící svoji pouť u zlatě zářícího západního Dažbogova paláce s množstvím vysokých štíhlých věžiček a Večernici stojící nad ním a zavírající jeho brány. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Dažbog má podobu starého moudrého muže.

 

Ó vznešený Dažbogu, pálíš méně,
nesa hlubokou moudrost.
Plamen můj ať se v ni také mění.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
Ve Tvé kráse, Večernice, zavři brány večera.
verze Jozef Karika
Obrať se čelem k západu. Imaginuj Dažbogův vůz končící svoji pouť a Dažboga jako starce. Večernice za ním uzavírá brány.
Ó vznešený Dažbogu, pálíš méně, nesa hlubokou moudrost.
Plamen můj též nechť se v ni mění.
Ctím tvůj majestát!
Ve tvé kráse, Zoro Večerní,
zavři brány večera.
Půlnoční slovanská adorace
verze Lucienne
Otoč se čelem k severu. Imaginuj půlnoční palác Slunce s množstvím vysokých štíhlých věžiček, zlatě zářící ve tmě. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Dažbog spočívá v podobě nestvořené záře jako Svarog, vyšší aspekt slunečních sil, spící v půlnoční záři.

 

Ó Dažbogu před stvořením,
Ty neviděná záře.
Já v srdci stále prožívám Tě a
plamen Tvůj zvláštní mocí sálá.
Plamen můj ať se v ni také mění.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
verze Jozef Karika
Otoč se čelem k severu. Imaginuj půlnoční palác Slunce, kde nestvořený Dažbog spočívá v podobě tajemné záře.
Ó Dažbogu před stvořením, ty neviděná záře.
Já v srdce stále prožívám tě
a plamen tvůj zvláštní mocí sálá.
Ctím tvůj majestát.
Tady končí text z roku 2008. Časem jsem dospěla k tomu, že je NUTNÉ, a to nezbytně, se do každé adorace tzv. položit. Prožít to. Ono to je mezi řádky textu tak nějak vidět, ale zkušenost mi ukázala, že každá adorace je forma nabíjení energií. Energii, která konkrétně u mě vzniká na rukou, jak ke slunci vztahuji ruce a také na nohách, které „vedou proud“ do těla spodem, je třeba do těla rozvést, třeba představením si sama sebe jako potrubí. Jedna adorace o čtyřech větách tak může trvat i čtvrt až půl hodiny, než vám to přejde do krve. Ale nekončete dříve, než se tohle dostaví! Hlavně se neobávejte, že byste něco zkazili, když se vám nedaří se do toho položit. Časem to přijde samo. Nejsou to prostá slova, je to rituál. A rituál vyvolává účinky.
Kdo pracuje s voodoo nebo jinou formou magie – netluče se to. I duchové voodoo byli schopni akceptovat na mém rituálním stolečku jeden kvadrant vytvořený pro slovanské bytosti. Já sama nedělám žádná speciální gesta, jsou pro mě spíš překážkou než oporou. Pracuji čistě mentálně, jako u všeho. Prostě mně pomůcky vadí. Potřebuji cítit rukama, co dělám, cítit tělem, co má slova vzbuzují. Vidět to na vlastní oči.
Ano, i u mě se najde magická dýka, křišťálová koule a podobné věci. Ale – nepoužívám je. K čemu je mi křišťálová koule, když to, co potřebuji vidět, vidím prostým okem. K čemu dýka, když mám ruce. Každý jsme ale jiný, tak klikněte třeba na bloxxter Codyho, tam zrovna probírají videa ohledně magických pomůcek.
Jo, používám svíčky, kadidlo a kyvadlo, když je třeba a jsem doma a nebo pohřbíváme.  Ale nejlepší je, alespoň pro mě, dělat kdykoli cokoli a jakkoli, běžně oblečená v běžném provozu bez jakýchkoli pomůcek a přitom efektivně. Tady se musím pochlubit matkou, protože když jsme vymítali a světili její pracovní budovu, která byla postavena na původním hřbitově, tak si obrys budovy namalovala na papír a na něm dělala všechny úkony – od polití svěcenou vodou až po sůl  a odvedení bytostí kyvadlem. Já jsem byla tak chycená ve svých rukou a očí a těle vůbec, že mě taková prostá věc nenapadla. Tomu říkám efektivní zjednodušení 🙂