Starýho psa starejm kouskům nenaučíš

Tak tak. Došlo i na mě. Sníh už je tu nějaký týden, s Eliškou chodím i desetkrát denně, zavázat tkaničky, rozvázat tkaničky, zavázat tkaničky, rozvázat tkaničky, zavázat tkaničky, hodit kočku do koupelny nebo do pokoje a zavřít, nasadit utíkající Elišce košík, tiše zavřít dveře, přivolat výtah a i ten pes nad náma s tím psem vedle nás začnou zuřivě štěkat. Přece kvůli nim nebudu chodit pěšky, brýle jsou stále vypouklé.

Zima. Zima. Zima.

Tatáž situace, ale s pantoflemi. tddtddtdd Hodit kočku do pokoje nebo do koupelny a zavřít, nasadit utíkající Elišce košík, přivolat výtah, haf haf haf haf ňaf ňaf ňaf ňafňaf.

Zimazimazimazimazimamoczima. (-7)

Kých pšík. Vlézt domů, sundat Elišce košík, otevřít koupelnu a pokoj, nandat Elišce jídlo, nandat Šíšovi jídlo, Myšinka má svoje. Zachumlat se do postele. zzzzzZZZZZZzzzzzzZZZZZZZzzzzzz

Už jsem si odvykla. Bohužel. Ne nadarmo se v Tibetu říká, naučíš-li se meditaci ohně, nesmíš už nikdy chodit v ničem víc než v bavlněné košili. A Tibet, to jsou vysoký hory a pěkná kosa.

Starýho psa zvlčíte děsně snadno 🙂