Co si přeji k Mikuláši

Jako dítě jsem byla strašena čertem, Mikuláš mi přinesl pytel, v něm brambory a uhlí a nějaké to jablko, pomeranč a čokoládu. Nebyla jsem nijak zvlášť hodná, ale taky jsem nebyla malej parchant. Čerti byli kvalitní a brečela jsem a nemohla jsem potom spát. Popravdě řečeno, mít vlastní děti, tak jim tohle nedělám.

Ale k věci. Šla jsem nakoupit a v krámě to znělo, jako kdyby někdo něco ukrad nebo  couval náklaďák či autobus. Řvalo to na plný pecky. Ostraha se opírala o regály, psala si smsky, pokladní byli zaneprázdněni pokladnami a randál strašnej. Já jsem se rozhodla, že v takovým randálu nakupovat nebudu, protože mě to bytostně ruší, což nesnáším. Nicméně, čistě náhodou jsem měla máslo na hlavě. Proč? Protože jsem zvyklá sbírat co kde komu upadne, takže věčně dávám Kojotovi gumičky (už si vymrčel, že chce jenom tmavé barvy a fialovou nechce), hromadí se mi tu sponky a spony, kusy různých přístrojů, pokud jsou cool a peníze, co najdu,  utratím.

Za svoje aktuální největší peněžní chucpe považuji ukradení desetikoruny, co spadla paní v krámě a jala se o něčem dohadovat s prodavačkou, takže to vůbec nezpozorovala. Ale byla to desetikoruna. Neodolala jsem, elegantně se shýbla, sebrala desetikorunu a paní odešla. Desetikoruna je třetina poplatku u lékaře a taky třetina chleba.

No a já jsem v krámě u košíků sebrala – bramboru. Strčila jsem si jí do kapsy a šla řešit ten virvál. Virvál jsem nejdříve chtěla vyřešit vypnutím přístroje ze zásuvky, ale našla jsem mnohem elegantnější řešení – vyndat flašku z flaškomatu a položit ji vedle na zem. A bylo po virválu.

Škoda, že mě nechytili u pokladen s bramborou v kapse,  jako těžko bych se vymlouvala, že někomu upadla už zaplacená z košíku. Krádež brambory by asi zachytila média, která mají co do činění s prezidentskou kauzou, takže bych někde v koktejlu bavila Českou republiku. Nedělám si iluze. Naštěstí mi to prošlo a opravdu to byla brambora už zaplacená. Proč bych kradla bramboru, když si jich dvě kila můžu koupit za dvacku. Ke krádežím jsem zatím nedošla, jenom k nálezům. A doufám, že kleptomankou se nikdy nestanu.

Jenomže v dnešní době dávat dětem do pytlů brambory a uhlí, to se jednomu prodraží. Já bych klidně někoho brala, kdo by mi dal třeba deset kilo brambor a pět kilo uhlí. Uhlí bych dala bezdomovcům a brambory snědla. A vůbec bych se necítila, že jsem zlobila. Naopak posledních dvacet let jsem brambory ani uhlí nedostala. Dostala jsem čokoládového Mikuláše nebo čerta nebo anděla, něco ovoce a tímto haslo.

Asi začnu zlobit.