Tak přece se točí!

Ano, ano. Vzorová ukázková noc čtrnáctka. Člověk se nezastaví. No za ty prachy, co by jeden nechtěl.

Vlastně bych měla začít jinak. Jsem silně nachlazená, chtěla jsem se odhlásit z noční směny, protože jsem nemluvila. Kromě toho jsem tedy kašlala, prskala, kýchala, smrkala a teplotila. Poctivě jsem se snažila brát Paralen i po méně než čtyřech hodinách a doporučené hadry do práce štípaly jak čert. Tak jsem to dneska ráno skoukla a ona tam je z padesáti pěti procent polyester a čtyřiceti pěti procent vlna. A z toho se dělají pracovní hadry, co jsou jenom do čistírny a potíte se v tom jako prase. Přičemž mají něco vydržet, to zas vymyslel nějakej inteligent. Levné a dobré. Ha. Tak to mám třikrát. Dobrý tak do koše, ale jsou s firemním logem, takže je nutno vydržet to nosit. U nachlazení se člověk potí, ale jak se má vypotit čtrnáct hodin do nedýchavé košile, to jednomu tečou čůrky po zádech.

Dostala jsem tedy od Kojota Myš Magickou Uzdravovací. Prý mu duchové řekli, aby mi ji dal. Dobrý. Tak s tím večer zajel do práce a ještě s nějakejma knížkama a vida, neusnula jsem, vymedovala, vycitronovala a vymyšila se z podoby, myš v kapse. Pak jsem se šla vydýchat ven, jen tak mezi dveřma, protože mi už bylo špatně. Pak ještě jednou a najednou jsem viděla čtyřmetrového modrého anděla, který se zvedal ke stropu a lítal.

Hm. Řekla jsem si. Já vždycky, když vidím anděla, tak čuju nějakej průser, protože andělé jsou od toho, aby nás ochraňovali před nebezpečím. Tak jsem se jala  obíhat areál, kde jako co je. Já teda anděly beru smrtelně vážně. No a ano – spustil se hasicí poplach, tedy, něco se rozbilo v ústředně a i když jsem to řešila s vedoucím po telefonu, tak mi to nešlo odblokovat. Do čtvrt hodiny tam pan šéf byl. Kdybych mu bývala byla řekla, že jsem dostala varování od čtyřmetrového modrého anděla v hale a že tu přežívám čtrnáctihodinovku s plyšovou magickou uzdravovací myší, asi by mě poslal do blázince.  Ale ono to opravdu tak bylo.

No a pak po zbytek noci a ráno to bylo ještě horší. Jestli někdo tuhle noc potřeboval anděla ochránce, tak jsem to byla já. Končila jsem místo v půl deváté  v půl desáté, pak nakoupit, tři hodiny mi v kuse tekla krev z nosu a nechtěla ustat, na břiše jsem měla krvavý fleky po ranním inzulínu, protože jsem trefila žílu či co, takže pěticentimetrovej flek na zánovní košili. No bylo toho povícero, z pracovních věcí mi šla hlava kolem a nebýt toho čtyřmetrového anděla, tak asi padnu za vlast, ale vědomí toho, že na mě někdo dává pozor a že se mi nemůže nic stát, mi pomohlo ustát tu dnešní tragikomedii.

Nakonec jsem se namalovala, abych nevypadala jak zombie, protože přece na sobě nenechám znát, že je mi blbě. No to je logický, ne? Doma bylo výjimečně jenom nablito od kočky a řešila jsem sračku pejsky. Paráda. No a je dvanáct a za čtyři hodiny se mám budit do další dvanáctky. Tedy – Kojot mě bude budit. Super.