Odborný diplom a moje štěstí

Sešla jsem se opět s odborným diplomem a začali jsme rozebírat věci, které mne činí šťastnou. Lovila jsem v hlavě, nepřipravená na tohle téma a sypala věci, které mne činí aktuálně šťastnou.

– víra – „Zažil jste to, odborný diplome?“

„Nezažil.“

Už jednou jsme se dostali k tomu, že mě rozebral na šroubky, protože moje víra byla podrobena kritice působení a pod mikroskopem se nedá vidět ani atom víry. To mě dostalo a dostávala jsem se z toho týden, protože už mám praxi od Kojota, který mě takhle rozebíral, respektive rozebíral sebe a já to tak nějak ve spojitých nádobách dostávala po litrech. Už se umím lépe bránit. Také Kojot seznal, že víra JE. Prostě existuje.

– zvířata – „Nedělá vám to potíže, starat se o tolik zvířat? Není to na vás moc, neubírá vám to volný čas?“ Zaperlil odborný diplom.

„Ne, to vůbec ne. Bez zvířat jako bych nežila. Vůbec mě to neobtěžuje, je to pro mě štěstí. Mám je všechny moc ráda.“

„Aha.“ Odborný diplom nemá ani rybičky.

– práce – „Není na vás moc obtížná?“

„Je fyzicky náročná, dělat čtrnáctky noční nebyl nikdy můj sen. Ale třeba se někdy dostanu o kus dál a budu si šudlat své osm hodin pět dní v týdnu v kanclu. Čtrnáctky jsou vražedné, zvlášť, když se přes den nevyspíte. Přesto mě činí šťastnou být někde užitečná.“

– Kojot – „Přeci jenom ten vztah už skončil…“ Dodává odborný diplom.

„Neskončil. Jsme velmi dobří přátelé, kteří si vypomáhají možná i víc než partneři. Staráme se společně o svá zvířata a jeden i druhý je kdykoli svolný převzít vládu nad veškerým zvířectvem. To pro případ náhlé události.“

„A víte, co mi dělá největší radost?“

„Co?“

„Když se Eliška vysere a já sbírám pěkný pevný teplý hovno. To má pak pocit krále, že nežiju nadarmo. Že jsem schopna se o Elišku kvalifikovaně starat tak, aby netrpěla průjmy.“

„…“

Pejskaři tuší, oč jde. Zvracení, průjem, malátnost, mrtvice, epileptický záchvat, bulky na kůži, rakovina mléčné lišty, zánět dělohy, utržený dráp – je tisíc a jedna věc, které se psovi můžou stát. Ale pěkný velký statný hovno dává vědět, že pes je zdráv.

Kojot řekl, že až bude slavný a bohatý, tak mi zaplatí hlubinnou psychoterapii, když jsem tak na ty hovna. A pak se začal smát, jasně, že oba víme, o co jde. Průjem i zácpu jsme s Eliškou prožili nesčetněkrát.

Ano, taková jsou má štěstí. Máte něco dalšího?

4 komentáře u „Odborný diplom a moje štěstí“

  1. Velmi trefné! Naprosto vám rozumím, zažívám to podobně, neboť máme 4 psy staříčky (nejstarší 16 let) a 4 kocoury (nejstarší 15 let a právě je 3 týdny po mrtvičce, kdy mu ochrnula přední tlapka). Na veterině jsem jako doma.

    1. Děkuji 🙂 Jojo, zvířena je zlatý poklad náš 🙂 Co bychom bez nich dělaly? 🙂 Ať se jim daří dobře a jak určitě pochopíte, santa muerte neboli dobrou smrt. Dobrý život a dobrou smrt. To je to, co si všichni musíme přát. A to mám z voodoo (santa muerte) a svých vlastních prožitých padesát smrtí zvířat.

  2. :-)) seš hotová masochistka, co tě u něho drží, prosím tě, co čekáš že dovede, vždyť do příště i tyhle drobty zapomene, školomet 🙂 vsadím se že hovoříš s jinými lidmi a duchy mnohem silněji a hloubějji, nerozumím, čím tě očaroval bílý plášť?

    1. Zaprvé: Nikdy mě netrestá. Můj bývalý psychoterapeut mi vždycky za zapomenutí hodiny zatrhnul tu příští. To bylo dost hnusný, já nesnáším tresty. Zvlášť, když se někdo dívá, jako že má právo mě trestat. Jsem na jednu stranu poddajná, na druhou jsem velice svobodný a svobodomyslný člověk.

      Zadruhé: Je jako katalyzátor. Mluvíme o ničem a já to pak týden v duchu rozebírám a k něčemu dojdu. Dokonce jsem mu i jednou vynadala, to za tu víru, jak mi jí vzal. Ona je moje víra jak kytička. Lze jí velmi jednoduše zašlápnout do země, ale pak si mě magický svět vezme zpátky a já ji znova ucítím, jako ten jarní pramen. Je to vždycky objev. Nebo se třeba nemodlím, protože jsem unavená a pak znenadále přijde třeba anděl, jak jsem o něm psala, i když zrovna anděly nevolám už jak dlouho. Vlastně se ke mně ten magický svět zná i když já ho nějakou dobu nevolám. Prostě si mě hlídají a to se jednomu hned líp spí. No, je to s ním takový složitý, jak vidíš. Je jako sklíčko, při správným úhlu a víře vidíš přes vodu duhu. Jenom v jeho případě dostanu do ruky kus skla a dělej si s ním co chceš. Vůbec nevíš, že je potřeba voda a pak se skrz tohle dívat na vodu a že ti vyjde duha. To vůbec netušíš. No a tak se to s ním má. Člověk nikdy neví, k čemu do týdne přijde. Koneckonců, nebylo by spousty ublognutí na jeho účet 🙂

      Zatřetí: Učím se vybojovávat sama sebe a svůj život. Mám tendenci život ukončovat. To je asi tak to základní, proč tam chodím. Tak to prostě je.

Komentáře nejsou povoleny.