Velký hlídač

Kdysi jsem si představovala, že jdu po ulici, vedle mě spořádaně jde vlčák a na každýho chlapa, kterej se kolem mne jen mihne udělá takový to vrrr s tou půlkou dršky, jako to dělá Eliška, ale na Myšinku, když jí chce jít k jídlu. To by mě hrozně bavilo. Jenomže Eliška…  Ta jenom tak spořádaně chodila a nic. Dokonce ani když se ke mně o půlnoci přiblížil opilý dvoumetrový chlapík a ptal se na nějaký kraviny, tak Eliška ani necekla.

Dneska jsem ji zase podrobila zkoušce. Měla jsem odpoledne s domácím sraz, že mi vymění žárovku, kterou jsem dneska vyrazila hlavní pojistky v baráku. No minuli jsme se o pár minut, já jsem šla nakupovat jídlo, abych to už měla z krku a měla z čeho vařit pro Elišku. Domácí nedomácí, nebudu doma sedět jak trotl a čekat na chlapa, až se uráčí přijít. Ani mě nehne.

A tak jsem nakupovala a ozval se domácí, že je před dveřmi. Já jsem řekla, že tam má cedulku, že přijdu za chvíli, ale jestli má klíče, tak ať jde dovnitř. On na to, že se podívá. Nakonec klíče našel, vešel dovnitř – v předsíni zavřená Eliška, v pokoji Myšinka. Eliška to s přehledem zvládla a místo kusů domácího pohozených vlčím psem v předsíni mi domácí řekl, že to Eliška v pohodě zvládla.

Takže cizí chlap mi vleze do bytu a Eliška ho klidně nechá. No to je pěkný!

Pak chtějte od psa hlídání…