Panebože, dej mi schopnosti kobry a síly k asertivitě!

No, takhle nějak by mohlo znít motto mého příspěvku. Dneska ráno jsem po čtrnácti hodinách čuměla jak puk, nevyspalá, rozjitřená poruchou klimatizace – má první porucha klimatizace, navíc další poruchy v prvním a druhém suterénu.

Já naprosto nejsem kvalitně schopna domluvit se s personálem. To je strašný, budu si na to muset dávat větší pozor. Vůbec pozor. Vůbec uklízečkovský styl mají druhá recepční a samozřejmě denní uklízečka, co mě už jednou zdálky nazvala čumící píčou. Já vůbec nejsem naučená se takovémuto chování bránit. No to mi úplně selhávají schopnosti.

Dneska jsem hlásila poruchu, tu mi skočí uklízečka hlasitě, opravdu velmi hlasitě do řeči a řve, že ona o té poruše ví a že její manžel se na to už byl podívat a kdesi cosi. Pak mě recepční seřve, že přesluhuju, ať koukám mizet. No to se mi snad jen zdá. Opravdu mám ve směrnici, že se nad danou službu nesmím v budově zdržovat, takže jsem se nechala uřvat dvěma semetrikama. No že recepční přišla o deset minut pozdě, to přece není moje vina. Ale asi jí tížilo svědomí, tak si taky zařvala.

No, aspoň teď mají obě dobrý pocit.

A já se cítím jak ten kokot.

2 komentáře u „Panebože, dej mi schopnosti kobry a síly k asertivitě!“

  1. Achjo.
    To jsi dobrá, že se jen cítíš jak kokot. Já bych se cítila jak kokot a dala bych těm paním pocítit, že jejich chování je odporný. Načež ony by pokračovaly, já bych jim pravděpodobně pohrozila tělesným napadením (protože po 14 hodinách noční hlídky bych se jistě dala strhnout) a odkráčela a cítila se hůř než kokot.
    Možná bych si i odplivla. A možná by mě vyhodili.
    Takovýhle lidi totiž dobře zvládám jen, když jsem v dobré kondici. To oni nějak cítí a netroufají si na mě. Ale jakmile jsem trošku v nepohodě, tyhle sviňáčci to nějak vycejtí a atakují. Vědí, že neprohrajou. 😦 Protože v dobré kondici s nimi nechci hrát a nehraju, držím svou lajnu pevně. V blbé náladě se zapomenu, jdu do jejich vlny a to je právě kokotský a nikdy jsem z toho nevyšla dobře.

  2. No, já bych to chtěla umět jako Ty 🙂 Já jsem nemluvila a zdekovala se. Pak jsem si nadávala do pitomců. Příště řeknu:“Moment! Teď dávám hlášení já!“ A bude to. Jenomže takovýhle řešení Tě napadnou až už je po všem… To jsem prostě celá já. Jednoduše tu situaci unesu, ale pak se hrozně vnitřně deptám.

Komentáře nejsou povoleny.