Proč se necítit rovnoprávně? Se všemi nástroji, co mi poskytuje voudou, slovanská magie a bohové vůbec.

Odvetná akce! Vzburcovala jsem velmi urputně všechny dostupné a přístupné bohy a bytosti včetně Ghede. Co já se mám co cítit jako oukropek, když vládnu mnohem většími silami než ony nízké bytosti. A to, že se pohybují nad úrovní svých kotníků a nedosahují ani mých minimálně v dobromyslnosti, etice obchodního styku a tak dále, to snad ani nemusím říkat.

Jednoduše jsem se nechala rozmazlit a pak čekala, že to bude ok. Lidi jsou zase jenom lidi a dole je snad ještě hustší tlačenice, než nahoře. Fuj.

Nebudu říkat přesný plán, ale bude to bolet. A snad se to zaplaťpánbůh vyřeší v můj prospěch.

A já budu trénovat asertivitu. Tak co už. Pak už bych musela být sprostá na jejich úrovni a to se mi fakt nechce. Proto na špinavou práci volám bohy a bytosti voudou.

27 komentářů u „Proč se necítit rovnoprávně? Se všemi nástroji, co mi poskytuje voudou, slovanská magie a bohové vůbec.“

  1. No, je to cesta levé ruky, neboli černá magie. Na druhou stranu i bílá, pokud někdo věří na rozdělení magie na černou a bílou. Ve skutečnosti je jedna síla a tu můžeš použít na více účelů…

    Já se pouze bráním. Možná netradičně, ale o nic hůř, než ony. Ony to také hůř nedovedou.

  2. Teda, Vy jste ale pomstychtivá. No, vše se vrací, tak ať se Vám ta energie nevrátí jako stonásobně akceoerovaná facka.
    -acb-

    1. Dobrý den, Achabisko, jsem ráda, že chápete mojí situaci mobbingu a stavíte se k ní odpovědně. Vám by se tohle určitě nestalo. Zkuste si přečíst předcházející články, třeba vám dojde, že na hrubý pytel hrubá záplata.

    2. Navíc, teď mě ještě napadlo – bytosti a bohové do celé situace vidí víc, než já. Pokud zburcují další síly, je to vážné. Jinak by se to propadlo do nicoty, do vyznění… Ale takhle jsem ráda, že mám krytá záda.
      Jinak jsem ráda, že jste sem nepřestal chodit. Pomstychtivost není moje vlastnost. Spíš mám problém se před žraloky uchránit. Jsem spíš jemná a nejsem na těžké kalibry stavěná. Takže část bytostí pracuje na mně vevnitř, abych měla rychlejší reflexy, část bytosti se brání.

      Já se chovala maximálně seriozně. Vyšlo Vám snad někde, že bych si začínala???

  3. A co když to jde svou cestou, je to zkouška nebo se nahrává tomu, aby si dotyční naložili více, než zvládnou zastřít?
    Určitě je dobré nesložit ruce do klína, ale chtělo by to spíš nějakou supervizi – mluvit s někým nezúčastněným, kdo najde ještě další zdroje a cesty v čloěvku samotném.

  4. Ať si je to co chce – mně se to nelíbí, protože se mnou je vytírána podlaha. A tohle si nechci nechat líbit. Neznám moc jiných cest, jak to řešit. Buď se to neřeší, nebo řeší, nebo řeší částečně. Co na tom chceš rozebírat?

  5. Jak jsem napsala dříve, je to mobbing, což je druh pracovní šikany. Máš snad pocit, že bych si to měla nechat líbit?

    1. Líbit ne, ale promyslet, co dál. A proč. Může jít o pokus uvolnit místo jinému, může jít o strach z ohoržení schopnějším, může jít o primitivní potřebu dokázat si svou moc nad jiným… Mobbing u nás nemá většinou kladné řešení, pokud vedení nezáleží na tom, aby byla firma zdravá.

      1. 1) jsem na to sama, nikoho nic nezajímá
        2) jsem nebezpečná, protože studuji podrobně směrnice a pak se ptám, co tam není – to nevědí ani recepční, protože se o to nikdy nezajímaly
        3) jsem vysokoškolák na místě pro lidi se základním vzděláním, tudíž opět ohrožení postavení
        4) klika recepční – uklízečka – je velice tvrdý oříšek.
        5) od všech slyším – abych tu vydržela, musím být zadobře s uklízečkami a recepčními

        Babo raď. Proto jsem se obrátila na bohy, aby mi ten jejich svět trochu naklonili. Jako skončit, plrotože se nelíbím uklízečce, která vládla noční recepci a říkala jim, co mají dělat a já si to nechci nechat líbit? Tudy cesta vždycky vedla a já tudy jít nechci. Áchjo.

        1. Pokud ve směrnicích chybí něco důležitého pro bezpečnost, mohlo by mít šéfstvo problém. pokud konzultujete s recepčními, není to dobrý základ pro jednání se šéfstvem, co to má na triku. Jeho chyba je už zveřejněná.
          Na baby platí pochválit účes, ohoz, jak sluší dobrá nálada, soustrast s nějakými starostmi, vyslechnout účastně drby. Dnes máte nový účes? Ne? tak se něco děje, vždyť jste taková rozkvetlá, svítivá… Lze to nacvičit u zrcadla. U uklízečky politovat, když jí to někdo zdupe nebo udělá extra bordel… Dav se musí rozdělit na jednotlivce, jednotlivci se už dají zmáknout.
          Pokud jste strašidla zburcovala Vy, což je u poltergeistů velmi pravděpodobné, jste to jen Vy, kdo s nimi může nějak zacházet a vycházet. Hm, s tím, jak jste v presu, za to asi nemůže zaříkání, ale Vy osobně. To holt vedle puberťáků ženy s problémy dokážou. Pokud by se z toho vynořilo identifikovatelnější cosi (duch s podobou), uvidíme, co dál.

          1. Teda Wtch, Ty jsi nebezpečně chytrá 🙂 Opravdu je možné, že jsem poltergeista vyvolala já osobně, stejně tak je možné, že byl vyvolán bytostmi, na které jsem se obrátila. Když jsem se teď ptala kyvadla, tak prý byl vyvolán bytostmi, na něž jsem se obrátila. Jinak já o sobě vím, že dokážu v rozjitření vyvolat spoustu hmotných jevů. Od rozbití lustrů, kamenů, světel až po kroky, vypínání pojistek a pod. Ale hele není to od nich špatný nápad. Uklízečce se něco nebude zdát, práce jí nepůjde, pak jí bude strašit duch, no to aby se nechala přeložit. Pak už to bude jenom jedna recepční – denní – a to už se dá zvládnout líp než klika dvou osob. Uvidíme…

            1. Zkušenosti… Jsem spíš katalyzátor, což není vždy brnkačka 😦 Nestojím o vlastní praxi.

              1. To je škoda, katalyzátorů je třeba 🙂

                Já dělám věci pro sebe, ale před pár lety jsem dělala pro druhé – zadarmo, pro zkušenosti. Chápu Tě.

  6. Zatím jediné, co se opravdu stalo, bylo, že začalo strašit. Ale fakt. Seděla jsem na recepci a ani se nehnula. Sledovala jsem kamery, jak v rychlosti blikají světla jednotlivých pater a nahoru už nešla. Ráno jsem oznámila, že začalo strašit. No uvidíme, co bude dál.

  7. Luciennko, Luciennko, jak jsi velká a zvláštní, tak jsi nerozumná 🙂 tohle jsem dělávala v první třídě – někdo mě nazlobil, a už jsem utíkala za bráchou žalovat – byl sedmák, tož to byl nějaký argument! Spoléhala jsem na tu sílu, co všechny zmákne…dokud se jednou nenechal zapřít. Síla nepřišla… Chci jen říct, že trestáš celou budovu a lidi kteří s tebou nepřišli ani do styku za hloupost nějaké věty, za jinou inteligenci než máš ty? Jste si v tomhle s tou uklízečkou tak podobné… jedna druhé nerozuimí tak by ju nejradši švácla hadrem…přitom každá máte nějaký trable, každá jste pro někoho důležitá…nemůže si tě nikdo vážit, dokud se budeš v sobě cítit jako oušlapek- i kdybys měla deset diplomů, tak tohle prosákne do řeči tvého těla a na tohle pak lidi reagujou…

  8. protože takový je přírodní zákon akce a reakce…jestliže z tebe bude tryskat láska a zájem o toho druhého, dostaneš to zpátky, jinak ne..co z tebe cítí ona, oni ?

  9. a co se směrnic týká…zpomal, psorím tě 🙂 žádný předpis, zákon, směrnice, vyhláška, návod – nikde na světě – nemůže popsat úplně všechno 🙂 Většinou se při jejich tvorbě počítá s určitým technickým vzděláním, všeobecným přehledem, zdravým rozumem nebo něčím tak podobným. Pižlání se v detailech vede k Všeobecným piojistným podmínkám na 64 stranách, velikosti písma 7 mm…kdožpak to čte, kromě tvůrců:-))) Nestuduj papíry. Všímej si co dělaj lidi. Prošňupej si to tam, osahej zdi a kabely ve zdi, staň se elektronem co putuje do žárovky..zkamarad se s budovou, naslouchej jejím hlasům- tohle je to co tě odlišuje od uklízečky, ona věci neživé drbe za ušima 🙂 Držím ti palce 🙂

    1. Ad Všeobecné pojistné podmínky – já to čtu. Už se mi to několikrát vyplatilo. Právě v těch malých písmenkách se dostávám k těm opravdu důležitým věcem, které tam jsou.

      1. Jo a Kojot, když byl pojišťovák, to také četl, ale když jsme se byli pojistit, tak jsem to byla já, kdo neúmorně vyžadoval papír C, na který se odkazovalo. Podle jejich reakce to nikdo nikdy nechtěl a taky to nenašli. Já jsem byla v tom okamžiku fakt hrozná 🙂 Ne :), Kojot to chápal, nebudeme nic podepisovat v neznalosti. Jenom jsem tenkrát byla tvrdší.

        Ještě k těm směrnicím… Je to to první, co jsem si ve směrnici přečetla, že se musím seznámit se všemi požárními směrnicemi, se směrnicemi o bezpečnosti práce, o evakuaci (páč jsem člen požární hlídky jako recepční) a tak dále. Kdybych se na to vykašlala, hrubě by se mi to mohlo nevyplatit třeba vyhazovem. Už jsem se setkala s tím, že se mě šéf zeptal, kde je ta a ta místnost (myšleno v podzemních garážích, které mají snad padesát místností, kromě stovek míst na parkování) a co je napsáno ve směrnici…

      2. no a vo tom to je:-) proč se tvoří tak podrobné smlouvy? aby se v té omáčce ztratilo těch pár hlavních a důležitých bodů, kterých by jinak bylo třeba jen pět :-)) Protože někdy směrnice tvoří lidé jako jedna moje bývalá kolegyně – tahle holčina vypracovala k dokonalosti systém podpisu potvrzení o potvrzení o podepsání potvrzení o podpisu potvrzení :-)) No a ted to dokončím – i v požární směrnici jsou základní body, a zbytek je omáčka. Nesmí být nikde hořlavé předměty, otevřený oheň, a všude musí být hasicí přístroj:-) no, trochu zejdnodušuju, ale tak to je. Důvěřuj sobě, děvče, najdeš je

        1. Jojo, jsou tam nějaké kvóty, celkově je na jednu stránku drobným písmem Požární řád, Požární směrnice, Požární evakuace. A vzhledem k mému zpomalenému reagovacímu systému se to potřebuji naučit nazpaměť, protože pak si řeknu – co říká Požární řád? Tohle a tohle. Aha. Tak to jdu udělat. A přejde mi to do krve. Tak to mám já. Ty to můžeš mít jinak. Já sobě důvěřuju, pokud mám věci pod palcem a jsou mi jasné, jinak je to změť.

  10. Ale jo, asi jsem nerozumná, možná jsem jak malé děcko, ale chci se cítit dospělá a toho nedosáhnu, když si na mě bude každý otvírat hubu. Proto chci mít lepší reflexy a reakce. To je gró tady toho článku. Nepovažuju to za nerozumné.

    Chci se odlišit od toho malého děcka, do kterého dost lidí kopalo a ono nemělo odpověď hned. Chci být nad věcí, vždy připravenou odpověď. Kdybych tady doma neměla železné nervy a rychlé reakce – vypěstované lety s mnoha zvířaty, tak by mě moje tři zvířata uondala v situacích, kdy musím mít rychlou ruku. Proto vím, jak je to důležité.

    Ano, potřebuji se vcítit do uklízečky a umět zařvat jako ona. To neumím. Zatím. Zatím mě každý uřve, protože neřvu. Chápeš? Je třeba dostat se na lajnu druhého, pokud se s ním chci domluvit. Možná ze mě mluví deset diplomů a potřebuje změnit na uklízečku. Jinak se nedomluvíme a ona mě uřve při každé šarvátce.

    Směrnice v podstatě říkají – nasaď si budovu jak rukavici. Co mi jenom dalo práce najít místnost odpadů (směrnice) – místnost kontejnerů (popis na dveřích) – popelárna (popis na klíčích). To bylo k zbláznění. V klíčích plavu doteď. Nepopsané, každý to zapisuje jinak… Klíčů je tam přes tři sta. Já se opravdu snažím zapamatovat si každý detail, koho můžu, toho požádám, aby mi ukázal to či ono. Pořád se učím. To je těch deset diplomů ve mně. Jiná by se na to vyprdla… Vložit do toho tolik práce…

    Budova se se mnou začala kamarádit, když zjistila, že to s ní myslím vážně, to bylo asi za čtrnáct dní, co jsem nastoupila. Viděla každoveřerní procházení, studování dveří, zkratek, výtahů, šachet, oken, bordelu, stavebního materiálu… Najednou přišla a zahřála na rukou. A od té doby jsme kamarádky. Ale spoustu toho ještě nevím…

    Jinak uznávám, že jsem nerozumná, ale zkouším nové cesty, když ty staré nikam nevedou.

    Kojot říká, že kdyby to bral každý tak poctivě jako já, bylo by na světě hezky. Pořád se učím. Rozumíš mi trochu?

  11. Dejme tomu že rozumím. Co by sis přála aby následovalo. Abych souhlasila s tím co říkáš, jinak ztrácíme čas? 🙂 Ale já můžu rozumět, a současně nemusím souhlasit vůbec s ničím, víš? Rozumím a je mi líto jak moc všemi diplomy překrýváš to že chceš být milována. Taky bych tady chtěla napsat, že za to jak se cítíš ty, nemůžou ti druzí. Můžeš si za to sama. Jsi strašně závislá na jejich hodnocení, názoru…a to tě dělá slabou, dětskou. Ty k nim vzhlížíš, obdivuješ jak řvou…chceš se jim podobat, aspoň v tom řevu….Ale oni přece mají i jiné vlastnosti, teda aspoň někteří dospělí určitě??? měla bys nějakého takového najít 🙂 Chceš jim vyhovět, splnit všechny požadavky, i ty nevyslovené. Ale to nejde. Dospěješ, až když tohle pochopíš, až dokážeš říct – nevím a přesto mě mějte rádi :-), až když přestaneš čekat na jejich lásku….což teda není jednoduché. Ale dá se to naučit. (Jo a ten řev – někdo jiný se jen otřepe, protože ten řev nechá proudit kolem sebe, jako by šlo o řev startujícího letadla. to se taky dá naučit. Nevztahuj to na sebe osobně:-))

  12. Já nechci, abys souhlasila. Nesouhlas, jak je libo. Já se Tebou učím být sebou. Jsem ráda, že mi děláš zrcadlo, dá-li se to tak říct. Dneska jsem byla u odborného diplomu a chytli jsme mojí mstivost pěkně za prdel. Je to můj stín, teď už aspoň chápu některé své reakce. Měla jsi pravdu v mnohém. Jako dítě zneužívané a různě potrefené leckde a leckdy mám prostě potřebu „umět se bránit“ vysoko v žebříčku svých hodnot, protože jsem to nikdy neuměla nebo mi to bylo z různých důvodů znemožněno a proto akcentuji tento rys.

    Mám Tě ráda, Vero! 🙂 Rozhodně jsi o krok napřed.

  13. Hmhm, ach ty jsi úžasná … a to vůbec ne kvůli tomu jak mě drbeš za uchem, wau 😉

Komentáře nejsou povoleny.