Zrovna teď si připadám, jako ten sedlák, co si vzal tu vílu, co mu uklidila nedozrálé obilí, aby mu je nepobily kroupy, jako sousedům

Zrovna teď si připadám, jako ten sedlák, co si vzal tu vílu, co mu uklidila nedozrálé obilí, aby mu je nepobily kroupy, jako sousedům a on – nic netuše, jí vynadal, až jí ztratil a ona se mu už nikdy nevrátila.

Ne, nebojte se, nejedná se o milostnou historku, ačkoliv k milování to má velice blízko.

Včera jsem uklízela velice důkladně, protože jsem na to čtyři dny neměla sílu, tak jsem tu měla spoustu bordelu, chlupů, kočičího steliva a tak. Rovnou jsem i převlékla postel, ale v takovém sněžení se nedala mýt okna. Škoda.

Mám kolem každé nohy postele sůl, na dobrou radu mých bytostí. Už je tam nějakou dobu a jak jsem byla v tom uklízení, tak jsem jim oznámila, že vyměním také sůl za čistou. No jaké bylo moje překvapení, když nesouhlasily. Ale poddala jsem se rozhodnutí a nereptala. Když nemám měnit sůl, tak ji měnit nebudu, no.

Včera jsem odešla do práce a Eliška z naprosto běžného a banálního jídla – kuřecích žaludků s rozvařenou rýží, dostala sračku jak řemen a rovnou se mi pořádně počůrala, což steklo za prvé do všech svíček, takže jsem musela prát svíčky v kýblu se saponátem a také do soli, takže byla celá mokrá, no na vyhození. Vyměnit včera sůl, dnes bych měnila znovu. Jaké já to mám vědoucí rádce… Ni kopka soli nepřijde nazmar.

Ale byl to strašnej masakr. Zdá se mi, že čím je Eliška starší, tím víckrát zvrací a má průjem. Touhle dobou je to minimálně obden, někdy každý den. Já nedělám nic jiného, než přijdu domů, vyvětrávám, do toho uklízím sračičky a moč a Eliška se nevinně dívá. Já jí za to nenadávám, já vím, že za to nemůže, ale člověk si přinese domů hromadu starostí ze zaměstnání a rovnou čumákem do sraček.

Elišku miluju a mám to holt s bonusem. A bude hůř…

10 thoughts on “Zrovna teď si připadám, jako ten sedlák, co si vzal tu vílu, co mu uklidila nedozrálé obilí, aby mu je nepobily kroupy, jako sousedům”

  1. Zeptám se kostrbatě. Eliška je chronicky nějak nemocná, že má stále průjem a zvrací, nebo je to jen nějaké období, že třeba něco snědla na procházce venku a je jí špatně?

    1. Elišce je v první řadě moc let, je jí oficiálně třináct, neoficiálně šestnáct. Obě čísla jsou na psa hodně. Na ovčáka.

      Eliška nemůže granule, protože je nestráví, zvrací je. Proto jí vaříme. Vaříme buď kuřecí žaludky (svalovina), krky (málokdy – kosti), nebo můj vynález – mleté maso. Vše s rýží, protože po těstovinách má průjem. Rýže staví. Aby pila, oba rýži rozvařujeme ve větším množství vody, aby měla takovou kašičku. Zuby sice ještě má, ale tohle se líp tráví.

      I při malých dávkách, aby to strávila, zhruba čtyřikrát denně, může zvracet. A také to dělá. Také má průjmy. Prostě je stará a netráví jí to. Já jsem si dala za cíl udělat z pětadvacetikilového psa třicetikilového, což se mi horkotěžko povedlo, takže má co shazovat.

      Do vařené stravy přidávám trochu soli, asi špetku, aby byla iontově vyrovnaná a taky na mysl.

      Jednoduše – má přecitlivělé trávení. Nesmí to být studené ani horké, nesmí toho být moc, nesmí toho být moc ke kousání a musí to mít dobrou chuť. Občas do toho mrsknu mrkev, ale Eliška jí tak zhltne, že ji skoro všechnu zase vysere.

      Doufám, že můj komentář byl vyčerpávající.

      1. Aha. Děkuju za odpověď. Mě právě bylo divný, proč nemůže jíst suché granule – třeba veterinární spediální, dietní, pro staré psy. Vidím, že to vůbec není jednoduchý.

        1. No, to nejideálnější řešení je nejnáročnější na přípravu 🙂 Žádný hrknutí granulí do misky a hodit kopyta na stůl. Pěkně venku vychladit, pak ohřívat s prstem v rýži, aby to nebylo moc horký ani moc studený….

    2. Jo a ještě má jednu svojí libůstku – žere kočičí hovna i se stelivem. Jakmile zavřu dveře nebo usnu, jde na hovna. Tomu nemůžu zabránit ani kdybych dala záchod na stůl, ona se ke stolu postaví. Ale jediný plus je, že potom nemá průjem, spíš malou zácpu. A černý až zelený klády. Venku nejí nic, kromě sněhu – čistého, ne počuraného. Vypozorováno.

    3. Platíme jí i zdravotní pojištění, takže kdyby třeba zvracela nebo kadila krev, máme na to fondy, kdyby potřebovala operaci, ale tohle na operaci není.

  2. No to je teda úplný manuál na zdravotní zacházení s Eliškou.
    Snad hůř nebude!

    Nám zase zvrací kočka v práci. Nevím, jestli je to věkem. Jedna kolegyně jí koncem týdne dává mléko – zjistila jsem a zatrhla – a kočka zvrací v pátek a o víkendu znova. Je mi divný, že zvrací o tom víkendu, kdyjí víc granule než během týdne … jestli do nich nekápnul nějakej chemickej prostředek…?

    Budu pozorovat a pak si napíšu taky manuál 🙂

    1. Lištičko 🙂 Spoustu drobností zde ještě zaznamenaných nemám 🙂 Jsou to ty výjimky z pravidel 🙂

      Ale díky!

      U kočičky bych spíš předpokládala vedlejší zdroj potravy, třeba tráva, někdo z kolegů používá cukr a ona to vyžírá třeba z koberce (Myšinka je na cukr, není pravda, že kočky nemají sladké rády, protože na ně nemají buňky) nebo ji někdo tráví.
      Kdo nemá vaší kočku rád???

  3. Teď už ji máme rádi všichni. Ale před lety mi připadalo, že jsem sama a už tu kočku dají pryč, protože začala mít alergii – rozdrbaný kožich – a zapojil se alarm. Nakonec se našlo pár dalších podporovatelů a kočka tu příkladně žije dalších 5 let, jsem její hlavní opatrovatel.
    Akorát začla být trochu nasírací a dělat naschvály – minulý týden pochcala jednomu pánovi tašku, protože jí připadalo, že nedostala včas snídani (schválně jsem jí chtěla dát jídlo později, aby to hned nevyzvracela, protože předtím jí kolegyně dala bohužel mlíko).
    A ochomýtá se kolem bot, když si je někdo sundá. Jednou už taky šla do čůrací akce…:(

    1. Jojo, taková je naše Čikita. Čůrá Kojotovi do postele, na věci, prostě na co jí napadne. Je v tomhle fakt hrozná…

Komentáře nejsou povoleny.