Pane kolego, neinformujete!

Tak tohle se mi stát nemůže. Eliška je už hodně stará. Dnes večer jsem si uvědomila, že to její zklidnění může mít i jinou příčinu – stáří. S Kojotem jsme šli na procházku a Eliška sebou šlehla do bahna, jak pršelo. Pak nevnímala. Neslyšela, neviděla a – pochopitelně – nevnímala.

Proto zřejmě ztratila reflexy. Vždycky dříve, když jsme se k ní přiblížili zezadu a chtěli jí pohladit, tak jakoby shrbila kůži na hřbetě, tak jako strachy, že jí uhodíme, ale zřejmě reflexivně. Eliška je nalezenec a je velmi submisivní, tudíž byla hodně mlácená jako malé štěně. Jak je u mně, tak se hodně spravila na váze a nebojí se. Možná stářím, možná polohou bytu, vyžadováním výtahu, odmítáním posledních tří schodů, takže stojí na mezipatříčku u vchodu a čeká, až já se vrátím od kontejneru, kam jdu vyhodit hovínka. Zřejmě už neslyší, jen odkoukává, takže rychlý vočko má na ní úplně jinej efekt, než eventuální houknutí, protože na houknutí nereaguje. Kojot řekl, že má šedý zákal a na jedno oko určitě nevidí.

No vida a já že na ní mám dobrý vliv. A ono je to malou místností, minimální hlučností, minimální náročností prostředí, nulová členitost, teplo, šero, dostatek potravy a vody, kočička, vlídné prostředí.

Takže je mi to líto, ale informuji, že Eliška stárne asi víc, než bychom si přáli.