Jsem vězněm vlastního psa

Tak. A teď bádejte… 🙂

No tak dobře, popíšu situaci. Včera večer, když jsem se dostala domů, něco pojedla, vyvenčila Elišku, kterou odpoledne venčil Kojot, takže opravdu neměla žádné přesčasy, vysprchovala se, a došla do postele… Byla totálně promočená. Obě deky na sobě a matrace – metr čtvereční vody, tedy vody… prostě se mi Eliška vyčůrala do postele. Tak jsem zkonzultovala s Kojotem, že asi budu spát na zemi a Kojot mě najednou inspiroval – a já si vzpomněla na dvě molitanové matrace dole ve sklepě, které jsem kdysi našla. Takže Kojot nemusel jezdit se spacákem a já si přitáhla molitany za pomoci šamstra souseda, který je možná tím, o kom se mi zdá. Jenomže je asi o deset let mladší, možná o víc. No, velká překážka.

Přišel, jestli může pomoci, když jsem v přízemí rvala dvě matrace do malého výtahu. Spolu jsme je tam nacpali, držel je statečně od závory, jenom pětkrát jsme zastavili. Bylo to super. Je také z pátého patra.

Pesa samozřejmě na volání „ostuda“ nereagovala, zaprvé si to už asi ani nepamatovala, zadruhé, pro ní je to situace „co jsem měla dělat…“, zatřetí už asi ani neslyší, takže můžu houkat o sto sedm a ona se ani nehne.

No dovlekla jsem matrace, pokryla čtyřmi metry čtverečními oblíbeného červeného hadru Ikea, posypala polštáři a dvěma plyšovými psy a jednou rezervní obyčejnou dekou a usnula spánkem spravedlivých neb jsem byla v práci a nespala od dvou od rána.

Ale co ráno? Postel prosychá, peřiny prosychají, vyprat není jak. Jediné, co můžu udělat je to, že zvednu molitanové pryčny do polohy „stojmo“ a je to tady – jsem vězněm vlastního psa. Když už jednu postel počůrá, druhou tedy ne! 🙂

Jedu do města shánět suchý zip, venku je zima na chcípnutí, hrozný. Tohle že je jaro? Tohle je parodie na jaro. I když – už nám před barákem vykvetl jeden petrklíč (primula), žlutý. Krásné.

4 komentáře u „Jsem vězněm vlastního psa“

  1. Pokud se normálně nepočůrává, stálo by zajít na veterinu, zejména pokud se to bude opakovat. Za vyloučení problému s močákem/ledvinami, zejména pokud už je to dáma v letech se dá pár stovek, což ovšem ušetří případnou léčbu s ne vždy příznivou prognózou, pokud se na to nepřijde včas.

  2. No právě se začala počůrávat. Proto mi i chodí Kojot pomáhat a když jsem v práci, tak mi jede domů Elišku vyvenčit, aby to neměla dlouhý. Jinak venčím tak pětkrát, šestkrát denně, to jde a Eliška „normálně“ funguje.

    Máme ji i pojištěnou, takže kdyby to bylo něco vážného, dá se i operovat, ale tohle je prostě stářím. Dneska zase měla malou mrtvici. To je furt něco… Ale díky za radu, poradím se s veterinářkou.

    Ona i špatně chodí, padá, po pár krocích si lehne a leží, za pět deset minut zase udělá pár kroků a třeba se vykaká, pak si zase lehne a tak. Má ty nervy u zadku v háji.

  3. Je stará, nemocná, potřebuje lásku a péči. Má ji a ten zbytek je holt riziko podnikání. Vím, co převáží a věřím, že se Vám ta obětavost vrátí. 🙂

    1. Lásku a péči má ode mě i od Kojota, který pravidelně několikrát týdně dochází a venčí ji. Oba o ni pečujeme. Ale vlastně čekáme, až nastane konec, už je opravdu dost stará a opotřebovaná.

Komentáře nejsou povoleny.