Bonzáci

Sním o tom, že si pořídím potkánka. Dneska si to tu pan domácí pořádně prohlídl, nahlédl snad i pod postel, jestli někde potkana neukrývám, že to lidem vadí. Prý jsem někomu řekla, že budu mít potkana. No a hned začerstva mu to nabonzovali. Lůza.

„No ale kdybyste si přeci jenom chtěla toho potkana pořídit, tak to nikomu neříkejte.“

„Já bych potkana milovala, chodila s ním ven a mě by hned někdo nabonzoval.“

Je to tak smutné. Kdyby se lidi starali sami o sebe, bylo by žití jednodušší.

Moje sousedka mě dokonce udala na Přestupkový odbor za přestupek ohledně psaní tohoto blogu. Prý jsem se o ní vyjádřila hanlivě. Jo, nikde jsem jí nejmenovala a stejně tam mám jít. Kdyby měl každý blogger u vylití srdce jít na komisi, kde bychom byli. Snad tu platí nějaká svoboda slova a u bezejmenného blogu o dvaceti čtenářích z celé planety je minimální šance, že by ji někdo znal, aby ubožačka došla újmy.

Kdybych chtěla udělat něco zásadního proti ní, šla bych na celostátní blogy, nejlépe brněnské a tam bych ji pomluvila. Ale najít si mě podle jména a pak tušit, že to je ona…. Ach lidská malosti.

Proč mě to nepřekvapuje.

Na každou svini se někde vaří voda. A já si na to počkám.