Dobrý zvyk je někdy děsivý

Tak je to několik let, co jsem se rozhodla, že se  budu malovat denně, čistě sama pro sebe. Dobré to rozhodnutí. I v nemocnici jsem se každý den ráno šla namalovat. Někdo to nechápe, proč se sebou tohle dělám. Ale v současném stavu vypadám jak mrtvola – když se nenamaluju. Bílá, matné oči, kruhy pod očima. Pouze, když mám horečku, tak roztaju a mám červená líčka. A malování potom tlumí tu červeň.

Dneska jsem se na to vyprdla a když jsem se podívala do zrcadla, uznala jsem, že takhle nikam jít nemůžu. Mrtvola na mě zírala ze zrcadla a bylo to strašlivý.

Já se snad hodím už jenom na maškarní ples zombies.

2 thoughts on “Dobrý zvyk je někdy děsivý”

  1. Chachá, vím, že tam chceš jít, ale jít tam za sebe, to je smažba. Jinak vypadám strašně, jsem sama sebou vyděšená. Však jsi mě dneska viděl. Hrůza.

Komentáře nejsou povoleny.