Závislost na civilizaci

Dnes celý den neteče voda. Katastrofa. Ráno jsem se hrůzou vzbudila v půl šesté a šla prát, aby mi to dobře uschlo. Natočila jsem sprcháčovou vaničku, vodu do kýble na podlahu, třílitrovku na pití, zapnula překapávač na čaj, abych neumřela žízní a teď se klepu, jestli večer tu vodu pustí nebo ne.

Představte si, kdyby ji nepustili… No to jsme všichni namydlený.

Na Seznamu byl včera povzbuzující článek o tom, kterak kopati studnu na pozemku, abychom ušetřili za vodu. No na sídlišti – hahaha.  Přemýšlela jsem o Koránu, islámu a o tom, že někteří naši spoluobčané by rádi právo šaríja zavedli i u nás. Jeden z příspěvků zněl, že kdo by byl chycen s jointem, dostal by pětadvacet devítiocasou kočkou. Připomněla jsem si sekání prstů a rukou, bičování, nadvládu mužů a bylo mi zle. Kdysi, když mi ani nebylo patnáct, tak mně dali naši na návštěvu k bulharskému lékaři. Ne, nebyl to příslušník islámu, ale chuť měl. Lákal mě na Ballantines (dodneška ji nesnáším, takový rybí tuk) a čokoládové bombony. Řekli, že je na holky, ale copak si panna dokáže představit, co se pod tím reálně schovává? Jaké triky mají muži? Ne. Opravdu ne. Jenom síla sebezáchovy mě dopravila ke dveřím a pak k sousednímu bytu, kde byli naši. Chápu islám ve smyslu, že žena má sedávat u příbuzného nebo u manžela. Asi kvůli takovýmhle příhodám. Pro prevenci. Nicméně sto ran bičem ženě je příliš.

Také jsem četla, že žena svou cudností a vírou v Boha a chováním podle toho zarazí jakékoli mužské projevy agrese, protože muž zjihne a víra v Boha mu zabrání konat. To je v souladu s tím, co říkali u té sedmi chlapi v autobuse znásilněné muslimky. Prý kdyby se nahlas modlila, nikdy by se to nestalo. Jak znám chlapy, je to pěkná pitomost. Taky to odnesla životem.

Žena se také nemá malovat, neboť samotná víra v Boha z ní činí krásnou bytost. Aha. No, podle svých zkušeností je to na ženě. I já se kdysi nemalovala a teď se maluju z prostého důvodu. Myslím si, že pak lépe vypadám. Taky používám antiperspirant a deodorant, takže se míň potím a nesmrdím. Myji se celá nejméně jednou denně.

A jsme u té vody. Co já musela zajistit, aby dnešní den proběhl tak, jak jsem si naplánovala… Ale vodu mám jenom na dnešek do šestnácti nula nula, kdy slíbili, že vodu pustí. Tím, že jsem prala, nemám vodu na osprchování nebo omytí se. Hodně piju, takže zmáknout čtyři litry vody denně není žádný problém. Jednoduše věřím, že vodu v ty čtyři odpoledne pustí. Ani si nechci představovat, že bychom museli vyjednávat cisternu, tak než by dojela, bylo by nás tolik desítek rodin, každá se svými požadavky, mám jenom jeden kýbl – lituji, hned jak budu moci si od Kojota alespoň jeden vezmu pro sichr. V islámských zemích je studna pro všechny, asi bych si utahala hřbet u kýblů s vodou, pak to ohřívat na sporáku, valchu jsem už našla, ale to žlučové mýdlo je na prd. Na zaschlé fleky desítkrát prané to nezabralo. To by chtělo vyvařit, ale nemám zavařovací hrnec. Prádelní hrnec. Svoje prací prostředky jsem dala Kojotovi, aby mi mohl prát košile v nemocnici. Takže zbylo žlučové mýdlo. No, aspoň jsem to prádlo ošolichala, ale je to bída a utrpení,

Moje aktuální nemoc mi doslova zakazuje jít do práce, takže si zase nebudu moci šetřit na pračku. Do hajzlu. Myslíte, že mě to baví, prát v ruce nebo obtěžovat Kojota, aby mi v mé původní, již notně dosluhující pračce, vypral? Nebaví.

Ještě hodinu a deset minut. Doufám, že budou hotovi včas.

1 komentář u „Závislost na civilizaci“

Komentáře nejsou povoleny.