Je to silné téma. Psychóza, halucinace, náboženství nebo alternativní magie?

Wow. Dneska jsme s Odborným diplomem probírali téma vody v mých představách. Zvlášť hnusně hluboké vody, ze které se vyplavuje čedičový nepravidelný kámen o vysoké hmotnosti případně vyskakuje velký nebezpečný žralok. Téma vody je u mě tabu posledních pár let. Vím to. Teď se to zhoršilo. Zatím to neřeším a zaháním to. To umím. Věnuji svou mysl jiným činnostem, alespoň se zdáním puncu prospěšnosti mně samé.

Věnuji se během dne náhodným modlitbám, volám bohy, komunikuji s nimi, mohou být jako představa v hlavě, ovšem od jisté doby jsem nepochopila, jestli vidím představu nebo už jasnovidný proces, který probíhá venku i uvnitř mně. Odborný diplom mě tlačí do „fantazie“ a „představ“ a já se tedy snažím tyto pojmy naplnit.

Problém nastává, když mám vcelku pravidelné rozhovory se svými bohy na různá témata, fyzicky cítím přívaly energie a je to pro mě sakra skutečné.

„Když Vy v to, Lucienne, věříte, a proto nemůžeme dělat fantazijní techniky, abychom neotevřeli nějakou psychózu.“

Ano, když se na to podívám z hlediska člověka, který víru nikdy nezažil, spadám do kategorie psychóz. Kapituluji. Půl hodiny jsem poslouchala o tom, jak si mám hledat pomocníky v teplém hrnku na čaj, v určitém rituálu, mít imaginárního pomocníka, který bude pořád se mnou.

„No… Věřím na anděly. “

Odborný diplom řekl, že to není dobrá cesta. Prý představte si hrníček teplého čaje, něco reálného.

„Ale anděl je dost reálný!“

„Protože tomu tak moc věříte!“

„Já to vím!“ Vím, jak vypadá halucinace a pomáhající anděl se halucinaci vůbec nepodobá! (damn it, damn it, damn it)

„Jenomže těch pár minut s těmito bytostmi mi poskytuje v celém dni alespoň trochu lidského přístupu a tepla, pomáhají mi udržet se naživu.“

„Tak si mě zařaďte klidně do těch psychóz, já Vám nejsem schopna to vyvrátit, protože budete tvrdit, že mám halucinace s bludy.“ Ale kdybyste znal můj svět, taková pitomost by vás nenapadla. Prostě já vidím věci, které jiní nevidí, ale kvůli tomu ještě nejsem vadná.“

„A už vůbec nebudu přestávat na Vaše naléhání s fantaziemi. To je to jediné krásné co mi ve dni ještě zbylo.“

„Lucienne – pohybujete se po dost tenkém ledě. “

„Jsem zvyklá léty tvrdého výcviku.“

„No, tak na shledanou.“

10 komentářů u „Je to silné téma. Psychóza, halucinace, náboženství nebo alternativní magie?“

  1. “Když Vy v to, Lucienne, věříte, a proto nemůžeme dělat fantazijní techniky, abychom neotevřeli nějakou psychózu.”

    Ano, když se na to podívám z hlediska člověka, který víru nikdy nezažil, spadám do kategorie psychóz.

    – já myslím, že nespadáš do kategorie psychóz a z toho popisu se mi jeví, že tě tam nedává ani ten psycholog. Nevím. A souhlasím s tou jeho větou – prostě někdy a u někoho není dobré dělat imaginace. Připadá mi, že to sedí, co řekl.

    A ten společník, průvodce, to mi taky sedí, protože to je to, co cítím já, že chci mít, když imaginuji. Já můžu mít imaginárního ptáka, zvíře, anděla, postavu z knihy, cokoli. A takovou imaginaci si můžu sama sjet a být v ní a přinese mi něco nového, nějakou větu třeba.
    Jenže u tebe je to jiný.
    Já v běžném životě nekomunikuju s bytostmi jinými než lidi a kočky :-), takže člověk jako já spíš bude mít problém vůbec do imaginace jít. Mně to docela jde, ale určitě lidem. co jsou ještě víc „jen v hlavě“ to skoro nejde, nevěří tomu. Je to pro ně ne z jejich světa.

    Kdežto pro tebe je to běžná norma, běžná věc, jako pro jiný lidi, když si jdou koupit chleba. Proto asi ti ten psycholog navrhnul jako spojence naopak něco reálného. Mě to zaujalo! Mně to nepřijde blbý. Nevím, jestli zrovna hrnek.
    Ovšem mně by to zase nefungovalo. U tebe nevím, to si neumím moc představit. Por mě je to nesmysl, představit si něco reálnýho. Protože já si můžu představit imaginárního průvodce. Jenže u tebe je to asi opačně. Hele to je děsně zajímavý!
    Hlavně aby něco dobře fungovalo, žejo…

    A to téma voda mě taky zajímá. Protože voda má tolik podob, hodně různých. V létě plánuju několik dní dámskou jízdu na téma voda s rulisou. určitě přibíráme další členky.

    1. Jsi odvážná! Asi nepojedu 🙂
      Ohledně té psychózy a reality světa, myslím, že máš dobrý úchop v tom, že já mám duchovní svět jako vodu a chleba každý den a Ty a jiní lidé ne. Pro mně fungují jiné zákony. Tak je to. Jinak hodně jsem řekla v minulém komentáři. Souhlasím s Tebou.

  2. uff! ahoj Lucienne. ja vidím problém v tom, že OD ťa chce za každú cenu vtesnať do nejakej škatuľky. a to nedobre. myslím, že ono je to jedno, ako kto niečo nazýva. podstatné je, aby si sa ty cítila dobre.

  3. btw, v našich krajoch je vadný každý, kto je iný 😉
    kto nemá deti je vadný rovnako ako ten, kto má detí päť.
    ľudkovia milujú tie svoje škatuľky.

    1. Ano, je to tak. Škatulky jsou pro lidi důležité. Ne každý je schopen pojmout vesmír v jeho širokosti najednou.

  4. SV – já jsem opatrnější; my totiž nevíme, zda psycholog chce vtěsnat Lucienne do nějaké škatulky. Třeba to tak z textu nepřímo vysvítá, ale my nevíme, jestli je to interpretace Lucienne,anebo ani to ne, anebo jak to je. My u toho nejsme.

    1. to máš pravdu, sú to len moje domnienky, vytvorené na základe toho, čo je tu napísané. nechcem sa nikoho dotknúť, ono sa to do písmen niekedy niečo vkladá ťažko…..ako by som to……v podstate chcem povedať, že terapeut by sa mal snažiť pacientovi pomôcť v tom, aby v pohode fungoval. a či pri tom niekto vidí bytosti, alebo nie, by malo byť v podstate jedno. teraz hovorím o človečom prístupe, nie o prístupe klasickej psychológie. ak bude Lucienne hovoriť terapeutovi len to, čo on chce počuť, tak neviem, ako takáto psychoterapia môže fungovať, hm.

      1. Jsem tu ohledně esoteriky poměrně už spoustu let otevřená. Na příštím sezení musím Odbornému diplomu říci, že naše světy jsou jiné, že naše témata se nemusí vyhýbat, že se můžou prolínat, ale já nejsem schopna duševně a duchovně žít cizí, jeho, většinový svět. Bohužel nebo bohudík, to nevím. Může si o tom myslet co chce. Asi mi to bude fakt jedno. Nenechám se zmasakrovat většinovým cítěním. Vyzkoušela jsem a nemusím to.

    2. Já myslím, že psycholog navrhnul téma po tom, co jsem mu řekla o vodě a čedičovém vynořujícím se kameni. Zřejmě jdu po hraně. A když jsem se snažila vmáčknout do jeho světa, viz mé tři dny duchovního půstu, tak to nedopadlo dobře. Necítím se dobře. Musím žít svůj život tak, jak ho cítím. Pak jsem relativně a občas šťastná. Můj svět není většinový. Prostě to tak je.

Komentáře nejsou povoleny.