Zdá se, že se vyplňují Vladova slova

„Něčemu uvěřím, začne to fungovat, pak se odvěřím a za nějakou dobu to opět začne fungovat, jako kdybych věřil. A to, že tomu nevěřím neznamená, že to neumím používat.“ Vlado – Konečná teorie všeho.

Před pár lety jsem si prožila velký zlom v životě, kdy Kojot dospěl do fáze ateisty a mě stáhnul s sebou. Byli jsme spolu spojení. Hrozně moc to bolelo, i fyzicky. Odvěřila jsem se, začala kapitulovat nad svým životem a svými zkušenostmi a zahodila je, abych s Kojotem mohla žít dál.

Od té doby bylo nespočet krizí, na prstech je nespočítám, kdy jsem byla nalomená různými myšlenkovými proudy, i Kojotovými. U mě je víra na prvním místě, můj duchovní život mě vždy velice naplňoval. Zjistila jsem, že jsem rozená duchovní bytost. Po duchovní stránce jsem tedy rostla velmi dlouho, až potom život začal prořezávat větve, dospívala jsem k dalším a dalším vývojům ve své spiritualitě a skleněný strom mého duchovna se hodně, opravdu hodně otřásal.

No, otřásá se pořád. Nicméně před odborným diplomem jsem sice naoko kapitulovala, ale bylo to správné rozhodnutí, jelikož jsem oproti všem předpokladům uchránila svou spiritualitu. Pro bezvěrce zbytečný prvek života navíc. I když jsem byla pomyslně vržena do víru krabičky „psychóza“, přijala jsem to a nebojovala proti tomu. Proč taky? Odborný diplom podle svých slov nikdy víru nezažil. Nikdy to nepochopí, dokud to nezažije. Já to vím. On to možná až tak nemyslel, možná chtěl zkusit kam až zajdu v držení se své pozice no a zjistil, že nepovolím. To už jsem si stokrát zažila s Kojotem a jinými lidmi a ten mnohokrát osekaný strom zmohutněl a jen tak ho něco nevyvrátí. Takže nejsou jen špatné zkušenosti, ale, jak se říká, je všechno špatné pro něco dobré.

Můžu se na sebe dívat z pohledu pozorovatele a vidět, jak svět prožívám. A vidím, že svět funguje tak, jak já myslím, cítím a vnímám. Stokrát odvěřená a uvěřená funguji…

6 komentářů u „Zdá se, že se vyplňují Vladova slova“

  1. A je to tak? Dal si tě do krabičky jménem psychóza, anebo ty si myslíš, že si tě dal do krabičky jménem psychóza???
    To je podle mě důležitá věc, pro tebe. (mi nemusíš odpovídat, samozřejmě, já to nepotřebuju vědět, jen jsem se chtěla ujistit, jestli jsou věci takové, jak se jeví)

    P¨Představuješ si, proč OD udělal, co udělal,a řekl, co řekl. Takže je to důležité. Taky je možnost se ho na tohle přímo zeptat. Připadá mi, že by to bylo dobré, že by váš vztah byl tím jasně rovnocenný a to je dobrý, ne?

    Zjistil,že nepovolíš.
    Třeba mu o to šlo, třeba chtěl právě tohle aby se stalo. Napadlo mě to, protože jsi psala, že v jednom období „Odvěřila jsem se, začala kapitulovat nad svým životem a svými zkušenostmi a zahodila je, abych s Kojotem mohla žít dál.“
    Já mám taky takové tendence se rozpustit a být s druhým, jít v tom vztahu až na hranici svojí tolerance, aby mohl vztah šlapat dál. A myslím si, že pro mě je dobrý,když mi někdodá možnost, nastolí takovou situaci, ve které mám příležitost nepovolit.
    A tys nepovolila.
    Třeba to bylo smyslem. To nevíme. Můžeš se zeptat. Nebo to nechat být a časem se ukáže nebo se ukáže něco jiného.

    1. Ne, myslím, že to tak nebylo. On navrhnul k rozjímání tuto variantu, myslím. Podle všeho, co o sobě vím, a co vím o světě kolem, nemám psychózu. OD je pouze opatrný, já o jeho opatrnosti přemýšlím a domnívám se, že moje senzitivita je prostě vlastnost mého těla a mé duše, kteří přijímají ducha. Přemýšlím o tom, o sobě, o světě, o Kojotovi, o zkušenostech jiných. Když vynechám modlitby a duchovní život sama sebe, žiju prázdný život, k ničemu. Teď jsem tři dny nic nedělala a poznala prázdnotu. Nutí mě to stále uvažovat ve svých původních intencích. Můj Odborný diplom musí žít úplně jiný život. Zřejmě ho naplňuje, ale každý není takový. Já jsem jiná. Musím mít víru a moc to přijmout, protože bez mého vnímání a mých duchovních akcí je svět jak prázdný talíř ve vesmíru ničeho. Nemůžu takhle žít. To musíme oba pochopit. Mně nestačí teplý hrnek k životu. Teplý hrnek prostě je. Není to akt mé víry. Stejně jako není má peřina, teplo nebo zima venku. Já prostě potřebuji vnitřní zázraky, je to jako droga, akorát to vydrží dýl, můžete si ji dávat mnohokrát denně a rozvíjí se tím vaše vnímání. Jenom vnitřní bloky, jako například můj černý čedičový kámen vynořující se z hluboké vody a přinášející strach a úzkost, mně můžou duševně ublížit, pokud se s nimi potýkám v nevhodnou dobu (teď) a nevhodnou silou. Všechno má svůj čas. I vnitřní bloky. Nicméně ty se objevily právě v reakci na některá fantazijní témata, která jsme s odborným diplomem probírali. Tak to vidím já. A myslím, že to má logiku.

      1. Taky myslím, že to má logiku. A že bez duchovních věcí člověk není úplný. Možná je ten OD ještě mladej a teprve to na něj přijde 🙂

        1. Já nevím. Je mu kolem čtyřicítky, je to velmi seriozní racionální muž, který má několikaměsíční holčičku s manželkou, zřejmě založenou stejně jako on. Člověk nikdy neví, kdy to na něj přijde a v jaké podobě…

    1. Ano, máma mi ty potahy dala v záchvatu katarze nad tím, že už nikdy nebude moci mít potkany. 0ba potkany milovali a nejradši nosí věci, které jsou prokousané od milovaných potkanek. I ten povlak je rozkousaný a mně to nevadí. Naopak očekávám, že jednou znovu začnu s potkany žít. Až budu na jiném bydlišti. Sousedi jsou hrozný svině.

Komentáře nejsou povoleny.