Zkouška většinového světa

Tak jsem na zkoušku byla normálním člověkem. Na tři dny.

Padla jsem fakt hluboko. Myslím, že vím, jak se cítí zmatený Lucifer. Padá do hluboké propasti, probudí se v nějakém pronajatém bytě bez pračky a se zataženými žaluziemi, s kočkou, co neví, co si myslet, s hromadou prádla na balkoně a s několika katastrofickými scifi filmy v sekci Downloads. No z toho by jednoho švihlo. Mám v hlavě doslova vygumováno. Cílený postup nemyšlení svou obvyklou cestou, ignorování synchronicit, odmítání duchovních apelů a vytváření entropie, bordelu kolem, vytvořilo labilní psychickou trosku v pouhých třech dnech. Bože, ten Bůh ze mě musel mít nahnáno. Taková šikovná ovečka a najednou nic. Nereaguje, odmítá se modlit a žít duchovním životem, pro jednoho zatraceného Odborného diploma a jeho většinovém světě s možným nástupem psychózy.

Blbost!

Kojot na to poukazuje pořád, na to, že Odborný diplom nemá ani páru o duchovnu a že si nemůžeme rozumnět. V jistém, paradoxním prostoru, si Odborného diploma udržuji jako přístupovou směrovku ke světu obyčejných lidí. Lidí bez duchovna. Jednou týdně šedesát minut reality. Učím se chápat normální lidi s normálními reakcemi, jež si dokážou jako svou prime pomocnou postavu vymyslet teplý hrnek s čajem. Jinak mám kolem sebe lidi stejně švihlý, jako jsem já. Myslím, že i Kojot je většinou duchovnější než já. Asi jo. Proto se asi tohohle Odborného diplomu držím. Má svoje ideje, kterýma mě měří a které navrhuje a pak je zpracováváme. Většinou dojdu k extrémnímu výsledku, kterého se Odborný diplom zalekne a doufá, že ve mně neprobudí psychózu. Tak je situace daná. No, problém je, že mám asi větší praxi a fantazii, než on. Dospívám k nečekaným závěrům a on neví, co dál. Proto je situace někdy vyhrocená a já zkouším alternativní techniky práce se sebou, jako například teď, když jsem vynechala veškeré rituály a modlitby na tři dny a věnovala se pouze jídlu, spaní, filmům, lenošení a běžnému životu, jako například vstát brzo ráno na krev kvůli té chemoterapii, jít vrátit nafasované šatstvo do bývalé práce, jít nakoupit a tak…

Tak právě tenhle život stojí za pěkný hovno. Vůbec se mi nelíbí. Jako věci, který musím udělat, udělám bez problémů. Ale udržování se v magické realitě s sebou nese velkou odpovědnost za své kroky a ty teď postrádám, protože postrádám VŮLI cokoli dělat. Jen čumím na filmy a přežívám. Oltář nesvítí. Bohové nejsou. Já existuji jen jako zvíře. Myšinka existuje na dvourozměrné rovině a vůbec mi nerozumí. Mám život, ve kterém nevím co s ním. To mi přineslo třídenní vynechání všech mých modliteb, rituálů, sledování synchronicit a tak dále. Nezvedla jsem ani jednu gumičku. Prší. That’s all, folks.

Takže? Takový život věru postrádá smysl. Jakmile ztratím vůli k duchovnu, ztratím automaticky vůli k běžnému plnému životu. Dny se kazí. Na posranýho i hajzl spadne. A tak. Jediná možnost je vrátit se zpátky k tomu, čím jsem byla předtím. Z vykolejení to bude těžší než normálně, ale je to otázka vůle. A já kdysi vůli měla, silnou vůli. Před třemi dny ještě fungovala. Rozpad přichází hrozně rychle.

Tak – nastoupit a jedem!

 

8 komentářů u „Zkouška většinového světa“

  1. Tak já nevím. Když popisuju svému psychologovi, čím se zabývám, a on s tím nemá žádnou osobní zkušenost, se zájmem a respektem si to vyslechne, aniž by to nějak patologizoval. Měla bys pracovat spíš s někým, kdo ti umožní s tím lépe. Ale jestli chceš zůstat u „Odborného diplomu“, pak mu zkus říct tohle: „Můžete ty duchovní bytosti, s nimiž jsem v kontaktu, chápat jako manifestace mých neuróz. Tím, že v ně přestanu věřit, se jich nezbavím, ale naopak tím, že s nimi budu pracovat, naučím se s nimi lépe zacházet.“ Nebo tak něco. Pokud je aspoň trochu políbený psychoanalýzou, mohlo by mu to dávat smysl 😉

  2. Chachá… 🙂 Manifestace mých neuróz! No tys mě dostal 🙂 To si snad budu muset napsat na papírek, protože se to blbě pamatuje.

    Až já to řeknu Svarožičovi, že je manifestace mé neurózy, tak ho ta obrovská sekera švihne 🙂 Náhodou Svarožič se Odbornému diplomu líbí, protože to je známka, že pracuji se svojí agresivitou (bůh železa a kovu, války, krve, boje a tak…)

    Je fakt, že když jdu svýma cestama, tak se mi nic nestane. Když zpracovávám psychologicky nastolená témata, tak se většinou něco posere. Nebo se to posere ihned potom. Typicky je to ten černý kámen vystupující z hlubin. Následek něčeho, co se událo minule a já si to nepamatuju, pamatuju si už jen ten strašlivý tíživý kámen, co stoupá ode dna nahoru z temné vody. Můj duchovní život je opravdu lepší. Cennější. Nic mi z něj není. Maximálně je mi tak „dobře“. Víš, jak to myslím, dobrý pocit. A zároveň cítím, že je to také psychologická cesta, ale prostě nejlíp rozumím sobě já sama. Odborný diplom to nemůže vědět, jak se cítím a co ve mně probíhá. Může maximálně tak odezírat z toho, co říkám.

    Fakt nevím. Myslím, že duchovní cesta mě mění líp, jak psychologická. Myslím si, že mé manifestující duchovno ze mě dělá lepšího člověka. Cítím to tak.

    1. Nebylo to jasné. Potřebovala jsem zjistit, zda většinový život skýtá takové potěšení z racionality a racionálních rozhodnutí a běžných věcí. Prostě jsem se potřebovala odseknout, otestovat a pak se vrátit na stezku, znovu přesvědčená. Potřebovala jsem páku a sílu na Odborného Diploma a tohle jsou tvrdý data. Mělo by nás to posunout dál. Kojot ten to přijal normálně, protože je to chytrej mužskej a řekl:“Musíš žít vlastní cestu, ne cestu někoho jiného.“ Aspoň na nějakou dobu jsem přesvědčená o tom, že to, co dělám, dělám správně. Ono když Tě mnoho lidí podlomí, pak snadno padneš. A tak jsem padla a povstala. A o to šlo. Kdybych prožila báječné tři dny, asi bych váhala vrátit se zpátky do té obrovské odpovědnosti, když normální život je lepší. Ale dopadlo to takhle. Prostě to beru naprosto vážně.

  3. To jo.
    Jen je mi divný, že by Odbornému diplomu nešlo o totéž – totiž abys žila svou cestu, ne cizí.

  4. Reálně si myslím, že Odborný diplom ani netuší, co je to „vlastní cesta“. On mě chce mít vyrovnanou, klidnou a spokojenou, což jsou cíle, jaké jsem si určila při začátku. Je to něco úplně jiného, než co teď dělám, protože každá změna cesty s sebou nese velký tlak na vědomí. Takže – teď budu zpracovávat mnohem více vlastních bloků než jindy. Což Odborný diplom nerad. Nechce mě přetěžovat. A bojí se mojí spirituality. Což mu musím vysvětlit, že se mýlí.

Komentáře nejsou povoleny.