Anděl

No tohlencto mi bude někdo zakazovat! Cha! Všechny dary světa si můžete nechat za mou duchovní cestu.

V okamžiku obrácení spirituality, jak jsem včera řekla, že dneska udělám, se mi kromě báječného tělového a duševního pocitu vrátil i pocit jasnovidný jedním krásným okamžikem.

Samozřejmě, že uklízením se vytváří čistý prostor. Ale až tak čistý??? Na vyklizené podlaze jsem se před chvíli mazlila s Myšinkou, jako ostatně celý den, pokud zrovna nespí. Také ji usilovně hladím u jídla, které udržuji čerstvé v malých dávkách  a dostatek dobrých granulí s křišťálově čistou studenou vodou. Všechno to dělám s nesmírnou láskou. Hrudník mi vyloženě hoří, ruce obepínají přišlé bytosti ze světla. Je to nádherný pocit.

A jak jsem se tak mazlila s Myšinkou, obestřel mě bílý průsvitný háv a Myšinka se zpytavě podívala za mě. Podívala jsem se k sobě za záda a viděla bílého anděla, který následně vletěl přede mně a mával křídly. Myšinka ho napjatě sledovala. Vlastně jsme ho obě napjatě sledovaly. Takový velký anděl. Měl dobře dva metry na šířku křídel a tak dva a půl metru na výšku. A pak že andělé nejsou. Už je vidím potolikáté a vždycky se cítím nějak zaskočena, taková milost, to si snad ani nezasloužím. Víte, jak to myslím… Co jsem dělala tak zvláštního, že se mi ukázal takový anděl. 🙂

Ne, to je rouhání, já vím… Pochopitelně jsem ho přijmula s milostí v srdci. Podporuje mě nesestoupit znovu ze spirituální cesty. Asi tak cítím jeho dnešní přítomnost v tomto výjimečném a zdokumentovaném dni. Je to pro mě obrovská událost. Ani nemůžu pořádně  dýchat.

Něco tak krásného se nevidí každý den. Jsem ráda, že jsem se dneska vrátila do stezky. Mám o tolik víc zkušeností z těchto po sobě následujících minulých čtyř dnů… Nesmím na to zapomenout, až zas budu pochybovat…