Není to naposledy

Tak stále průběžně uklízím a vracím se ke dnešním zážitkům skrze blognutí. Nemůžu si pomoct, ale jakmile jsem dala příspěvek o příchodu anděla do mé domácnosti, strhlo se u sousedky peklo. Začala mlátit do zdi a mlátila tak asi hodinu. Přišlo mi to hloupé a úsměvné, protože jsem plavala v endorfinech a na nějaký zkažení nálady bych musela mít fakt Důvod. Jsou to takové moje zkoušky, bývalý domácí a teď agresivní kráva. Holt daň za viditelnost. Doufám, že jí zkazím náladu tím, že mě to vůbec neodrovnalo 🙂 Zdarec, sousedko 🙂

Stmívá se, ještě upravit umytý oltář, zapálit na příslušném místě svíčky, umýt se v blýskavém sprcháči a šup do čistě povlečené postele.

Už se těším.

V kontemplaci nad svou čtyřdenní cestou od spirituální bytosti přes třídenního ateistu zpátky ke spirituální bytosti jsem přijala slova:“Není to naposledy.“ To je tak mnohoznačné, že úplně nevím, jestli je to myšleno jako varování nebo hlídání. Možná oboje. Určitě nejsem tak dokonalá, abych si držela cestu odteď až do smrti. To vím. Budu ještě sklouzávat mimo a zase se škrábat dovnitř. Koneckonců, posledních třicet let nedělám nic jiného.

Když se podívám na sebe před třiceti lety, dvaceti lety, deseti lety a teď, rozdíl je opravdu velký. Ani se nepoznávám. To, co jsem používala za triky jako malá holka jsem uzpůsobila době a poznání. Ano, přála jsem si být někdo jako jsem teď. Za mého dětství byli takoví lidé jako já vážení a vzácní. Postupně jich přibývalo a schopnosti byly vlastním nečekaným bonusem. Chodila jsem za léčiteli a dívala se na jejich techniky a zároveň s vlastními pocity je aplikovala na známých.

Koketovala se snáři aniž jsem viděla to, co je základ a jak se na sny doopravdy dívat. Zdával se mi před určitou akcí krásný sen o tom, jak s hodně dlouhými blond vlasy plavu na prkně v modré vodě. Vždycky jsem zapomněla, jestli se mi potom stalo něco hezkého nebo ošklivého. Podle snářů jsem brala svoje sny jako zření budoucnosti. V budoucnosti jsem zjistila, že moje sny jsou reaktivní realita na život a mají se uchopovat hlubinně, ale s mými speciálními okolnostmi. Všechny snáře jsem vyhodila. Nebyly k ničemu. Ani nikdo neumřel, ani jsem se nevdala, ani neprolongovaly dlouhý život. Zbytečně zmařené hodiny nad snáři jsou asi stejně zmařené jako poslední tři dny. Je to jen důvod znalosti, ověření si reality. Oddělení zrna od plev.

Poznala jsem i zlé léčitele. Obzvlášť severní Morava oplývá minimálně jedním takovým exemplářem s vlastní sítí dalších napojených léčitelů. Prý jsem příliš špatná osoba na to, aby mě léčil. Jsem zlá. Radil všem mým známým, aby se ode mě odvrátili. Varoval je přede mnou. Nechápala jsem to. Já jsem pořád stejná. Po dnešku jsem ještě víc zarytá já, která své Já nedá lacino. Ani Odbornému diplomu, ani Kojotovi, jak má na mě velký vliv, ani nikomu jinému. Ještě pořád se necítím na to mít nad takovým léčitelem morální převahu s tím vším co umím, co dělám a vůbec. Dodnes si myslím, že to, co udělal, nebylo správné. Jenom morální převaha mě odrazuje od pozdního zákroku. Za ten zničený kus života, za krach mého vztahu, za krach s rodinnými příslušníky rodiny mého přítele. I on se na tom mocně podílel. Držím se zuby nehty abych ho neproklela. A bylo by to právem. Možná i proto tu nebyla Boží pomoc naposledy. Je v tom naděje.

Možná to neudělám i pro toho dnešního anděla. Vždycky, když si vzpomenu na něčí zvratky v mém životě, mám chuť dotyčného proklít. A že to umím. Uznávám ale vyšší sílu, která mi dává možnost zvolit si, zda ten krok udělám nebo ne. Mnohokrát jsem se rozhodla pro obě možnosti. Pořád je ve mně hořkost. Konkrétně k tomuhle člověku je kalich hořkosti už dvě desetiletí plný. Jak mám být v pořádku, když mám v sobě kalichy hořkosti od kdekoho? I to rozvažuji po návštěvě dnešního anděla. Musím je odevzdat nahoru, ať to vyřeší. To je při osobní zainteresovanosti velice těžké, až krutě nelidské řešení. Tolik to svádí vést boj za vlastní život, za vlastní čest. Ale to nikam nevede.

Od anděla, co dneska přišel v požehnané chvíli prožívání lásky s nejbližší bytostí – Myšinkou, jsem necítila žádné takové emoce. Pouze spiritualitu, lásku, věčnost.

Jak žít jako anděl? Dovedu to?