Liška i já věříme v teplý hrnek čaje

Ano Liško, dnes v noci došlo na Tvůj oblíbený hrnek s teplým čajem. Já osobně věřím na mýtický černý čaj s citronem a medem.

Došlo k tomu, čeho jsem se obávala celou cestu tramvají domů. Došlo na To, čeho se nejvíc bojím. Neřeknu, co to je, to bych si neudělala, ale je to něco, čemu neuteču.

Představte si sami sebe jako arachnofobika a po těle vám rychle a živelně leze patnácticentimetrový černý sklípkan. Reflexy jsou rychlejší než myšlenky respektive než vám to dojde už ječíte, různě se to snažíte ze svého těla sundat a ono je to pořád zachytlé na svetru, na kalhotách (pavouci mají malé drápky nebo co, nejdou dobře sundat a drží na oblečení jako přišití) a tak ještě víc ječíte, pavouk je nervní a začíná dělat výpady no a skončí to buď smrtí jednoho (uštknul mě pavouk, umírám a umřu /povětšinou strachy/) nebo druhého (Proč mě zabil? Co jsem mu udělal? Případně podrážděné nervové soustavy vyhasínající s hlubokým křupnutím do svetru, na němž tančíme tanec sv. Víta).

V oblasti mozku došlo k obrazu já a To ve vodě. Voda nebyla agresivní temná, docela to ušlo a To bylo neagresivní. Postavila jsem se tomu a přikázala Tomu odejít a už se nevracet, že už jsem se kvůli Tomu trápila dost. Věc ztratila svůj úsměv a odplavala, ani se neohlédla. Tolik práce s myšlenkami. A pak jsem si všimla těla. Tělo bylo přes hodinu ve stavu nejvyššího adrenalinového ohrožení a nedalo se ani spát – pro šílený tlukot srdce – ani ležet – pro šílenou bolest močáku. Prostě typická panická strachová reakce, která jde někudy jinudy než racionální psychika. Snažila jsem se tělo konejšit, Myšinka si přišla lehnout a přestala si hrát s tím nervydrásajícím míčkem s rolničkou. Shora se mi dostalo zpětné vazby ve stylu:“Na první pokus to nebylo špatné…“ No s Tím si ještě užiju.

A tak přichází na řadu zašudlená krabička antibiotik, protože následující dny znám… Poteče ze mně čistá krev. Během hodiny, v teple v posteli, nenakažená žádnou virózou, odoperovaná a tohle je první řešení Imuranu. Jo taková frajerka, abych čistě mentálně zastavila velký zánět močáku, nejsem.

Totiž tyhle cesty mají svůj řád. Nejdříve vyřešíme velkej bordel, pak až ten menší… Nezaskočilo mě to.

4 komentáře u „Liška i já věříme v teplý hrnek čaje“

  1. Hrnek s čajem není můj oblíbený – naopak mně pomůže spíš imaginace svého průvodce, třeba zvířecího. Nebo jiná imaginace, nějaká duchovní, kontakt s duchovnem, i když základní a neumělý – když je nejhůř.

    Mimochodem zánět močových cest mě přepadl v úterý večer, šla jsme na pohotovost – dnes je pondělí – a ve středu a pátek jsem nebyla v práci. Měla jsem to před 8,9 lety, bylo to ze stresu pracovního. Tentokrát je to ze stresu vztahového. Jsem unavená, On se chce sejít a já bych taky radši dnes, i když k únavě mám ještě na zádech velký batoh z víkendu. Protože už to nechci protahovat. Chci mu říct všechny „křivdy, co jsem utrpěla“ a pak buď navždy sbohem, anebo radikálně jinak. Už nemůžu dál stejným stylem ani krok. To by už byla smrt. Už jsem myslela, že sbohem, že mám tento způsob úlevy; ale On se pořád ohlašuje. Tak si poslechnu, co řekne. Ale první budu mluvit já 🙂

    Z čeho míváš zánět močáku ty?

    Paniku ti nezávidím, znám ji velmi důvěrně, ale naštěstí ne v poslední řádce let.

  2. Taky ho mám ze stresu. Tělo se chovalo reflexivně a prostě se bálo, tak mi začalo pálení a řezání. V tu dobu už jsem ho šla uklidnit čajem. Nasadila antibiotika, která tu mám do rezervy a dnes už je to lepší. Zabírají fakt rychle.

    Močák signalizuje problémy ve vztahu. Z párového orgánu, ledvin, se setkávají obě osobnosti v močáku, odkud to, co si myslí, jde ven. Zní to jako scifi, ale když je problém, odnese to močák, případně ledviny. Pak jsou ještě další příležitosti, které jsou fyziologické. Já jsem měla v břiše velký tumor a ten mi posílal infekci dotykem na stěnu močového měchýře. Ale tohle od operace zmizelo. Bohužel po imunosupresivech jsem člověk, který chytne kdeco, i když je to psychické. Je to zvláštní, ještě jsem se v tom nenaučila chodit.

    1. Jo aháá!

      To spojení (párové, vztahové) ledviny a močové cesty mi bylo jasný. Taky jsem si říkala: vylučování. Bolestné vylučování. Loučení, odcházení.
      To mi sedí. Jen mi to nesedí na předchozí dva případy před 8 lety; tam mi to připadalo jasně pracovní – měla jsem něco dodělat, dotáhnout, měla jsem to na starost.

Komentáře nejsou povoleny.