Wow!

Tak proto ty lidi klečí. Jinak by to neunesli. Pár minut napojení na Zdroj a jsem vyčerpaná jak kdybych si dala sprinta stovku. Zajímavé je, že i když jsem nečetla a sledovala celý den tak z poloviny statické objekty (hrnky, hrnce, pomalé stírání bordelu…), tak mi oči i bez představ nebo jiných vjemů jely ve velmi rychlém tempu zleva doprava. Tudíž jak když sním nebo velmi dlouho čtu, jako kdyby to znovu opakovalo řádky textu. Pak se snažím vědomě to rychlé mihotání duhovek zpomalit, aby se dalo usnout. Obvykle. Dneska uvidím, kolik tomu dám.

Také energie šla shora místo zdola. Doslova to na mě nalehlo jak tunový blok žuly, který mě naprosto znehybnil a já se do něj vsunula. Před samotným aktem jsem upozornila Zdroj, že k němu jdu a pak mně zteplaly kolena, zadek a dlaně. Tak se to samo navedlo do pozice. Zkusila jsem klekačku, napoprvé to šlo. Možná bude potřeba opravdu zem, ale to zkusím až zítra.

Prožitkově – začátečník. Zatím se nalaďuji. Předešlá praxe jako by nebyla.

Celkový dojem z modlitby – jako když strčíte hlavu do hrnce s vodou a otevřete oči. Jednoduché napohled, ale jednoduché to není.