Co mě dělí od 1. esoterického blogu podle TopListu a podle Blog.cz – Alua.cz

Na základě všeobecné naštvanosti veřejnosti k Alue Loskotové přikládám link na komentáře, jež jsme si vyměnily s jednou anonymkou, jež si přeje, abych tento článek upravila a patřičně Alue pozměnila vizáž.   Píše mi to k článku o Mayské spiritualitě a znamení Jaguára… Tím je řečeno asi vše, co si o tom myslím.

Lidi, myslete si o Alue co chcete, ale hlavně u toho používejte mozek. Vlastní nejlépe. Článek je z roku 2013. Z dnešního pohledu bych to koncipovala úplně jinak, ale historii nezměním a ani nechci.

Negativitami a nějakým názorem, který se mi udělá potom, co vnímám negativitu a hnojím si tím hlavu a emoce a ztrácím tím svůj čas, už tedy nechci ztrácet svůj čas, ale zde udělám výjimku a pak už na ni budu jenom odkazovat v rámci šetření svého času a svých nervů.

Máme každý vlastní hlavu a pokud ji někdo nepoužívá, jeho problém. I Alue má právo na život. Tak to prostě v životě je.

Nejsem tu od korekce cizích názorů. Myslete si co chcete… 

Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou,
ten kdo do pout jímá otroky, sám je otrok.
Nechť ruky, nechť by jazyk v okovy své vázal otrocké,
jedno to, neb nezná šetřiti práva jiných. (Kollár, Slávy dcera, 1824)

_________________________________________________________________

Hluboce jsem se zamyslela, jestli nemám udělat úvahu až zítra, až si to pořádně promyslím, ale myslím, že vím, proč to mu tak je. Proč mám aktuálně patnáct čtenářů, padesát, v době bloguje.cz pět tisíc čtenářů, kteří si mě naladili víc jak dvěstěkrát po sobě.

1) Bloguje.cz, kam si zvykli mí čtenáři chodit, skončilo. Většina mých čtenářů chodila na lucienne.bloguje.cz, kde momentálně není nic.

2) Netvořím blog pro jiné, ale pro sebe. Blog Alue sbírá obrázky andělů a jiných bytostí, ne nafocených, ale nakreslených, to je politicky korektní. Alue tvoří blog pro jiné. Sbírá jejich zkušenosti, spojuje je dohromady v komentářích. Úplný opak mně.

3) Alue je fotogenická subtilní dlouhovlasá modrooká blondýnka, která je extrovertní.

4) Sice, jak říká, nelobbuje v žádných zájmových kruzích, ale není tomu tak. Propaguje levitovanou vodu a levitátory, jeden stojí bratru stopatnáct tisíc korun a není k sehnání. Je tu jiná firma, která prý ukradla nápad a pak ho zpeněžila stejně jako dokumentaci. Tudíž hraje hru „Proti šmejdům.“ To je dobrá reklama. Obyčejně nemám v 19 letech stopatnáct tisíc na vodní levitátor. To mě zaráží. Navíc se nikde nezmiňuje o destilované vodě, která má podobné účinky a je v mání za pár korun v drogerii nebo v každé benzínce. Účinky na organismus má podobné. Víc špíny z těla odnese než voda z vodovodu. Má čisté chemické složení a dobře se na ni váží informace.

O levitátorech byla velká debata na Osud.cz, který je otevřený všem bez rozdílu. To znamená opravdu všem. To je děsivé. Nekontrolované dezinformace reality včetně děsivých článků o účincích různých metod aplikovaných na člověka. Od UFO přes Diamantovou vodu, Levitovanou vodu, Pí vodu, Mimozemšťanech, různých energetických anomálií, poprašky chemtrails…

S panem Maškem se znám osobně, měla jsem s ním spolupracovat před několika lety, ale zřejmě mu virgule řekla, že já nejsem ten správný člověk na obsazované místo, protože já bych nedokázala publikovat zjevné nesmysly nebo propagandu a dala bych tím Osudu jiný směr, než chtěl pan Mašek. Pan Mašek chtěl také vyplnit díru na trhu informací a za ty se platí a kdo na to má žaludek a konspirativní povahu, najde tam všechno. Doslova všechno. Může se bát až do roztrhání těla. A kdo se bojí a „chce vědět“, platí.

5) Má komentovaná videa narozdíl ode mně. Konkrétně video jak se napojit na stromy se mi velmi líbilo. Dělá dobrou osvětu dobrým způsobem. Já si nedokážu představit, že bych prozradila svou krajinu komukoli. Ani zadarmo, ani za peníze. Jediný, kdo o ní ví, je Kojot. Když jsme se poznali, byla jsem asi o tisíc procent větší introvert, než jsem teď. Měla tři anonymní identity. Dva životy. Spousty bytostí, které jsem fotila s tím, že jednou je budu publikovat. Je to s nimi domluvené. Zatím ten čas nenadešel, i když pár desítek fotek najdete v příslušných článcích v Astru a Esoterických úvahách. Je to velmi komerční a aktuální téma, to vím. Jednou… Snad… Až to tak budu cítit (třeba budu vyhecovaná svojí malou čteností a originalitou svých, ryze praktických, článků o svých zkušenostech :).

6) Má 42! rubrik, z toho 13 cizích nebo převzatých. Dává čtenářům velké slovo, ti ji píší na email nebo do diskuzí. Rubriky Zdraví, Vaše zkušenosti, Polodrahokamy, Ženy a muži, Převzaté články, Média, Jak zdravě nakupovat a tak dále… To tady prostě nenajdete. Toto je totální komerce. Z tohoto hlediska to vypadá, jako aktivita náctileté, která se hledá a na Blog.cz jsou takových deníčků stovky, ne-li tisíce. Je tak dobrá, že i s tímhle rozsáhle děleným blogem a vílí tváří prorazila. To se cení.

Já kdybych měla tolik převzatých rubrik, naprosto bych nad tím ztratila kontrolu. Nemohla bych dělat blog s tím, že by ho utvářeli mí čtenáři a tím se mi zvýšila návštěvnost. Jak já si vážím toho mála mých čtenářů, kteří mají co říct a řeknou to ve správnou chvíli na správném místě a nejdou se sem prsit. Jak já si jich jenom vážím. Kojot má stovky, tisíce komentářů, má stotisícovou čtenost, má také úplně jiný blog a orientuje se na náboženství a politiku. A dělá to sakra dobře. Ovace tisíců čtenářů jsou zasloužené, stejně tak proklínání dalších tisíců čtenářů. I to má zasloužené. Někdy bych mu dala pohlavek, když si přečtu kojotovinu na celoplanetární úrovni. Konkrétně z poslední doby to blognutí o Thatcherové a soudruzích komunistech. To bylo na pěst.

Nicméně, moje esoterická aktivita vytvořila od roku 2005, kdy jsem o svých zkušenostech začala psát, stovky esoterických článků. Všechny mají co říct. Žádný není výkřik do tmy. Píšu vždy pod velkým přetlakem, který ve dne v noci skládám do písmen. Taky mám o jednu generaci starší zkušenosti. I proto nepublikuji celorepublikově, nedokážu si představit, že bych měla dva tisíce lidí denně na stránkách a dvacet pět milionů návštěv. Wow. To je teda číslo. Ta holka musí být fakt dobře namíchanou směsí esoteriky, komerčního umění, nekomerčních zájmů a dalších aktivit. Možná je to takový druhý Cody nebo kdokoli z magických kruhů i když i o těch pochybuju, že by si dobyli srdce pětadvaceti milionů návštěvníků, kteří by je zahrnovali zkušenostmi.

Velmi zajímavým shledávám to, že se „nekamarádí“ ani skrz odkazy s lidmi ohledně magie, pohanství a vůbec. To je mi tak nepochopitelné… Má tam kdekoho, ale tuhle část naší scény prostě nevnímá. Možná má vůči magii předsudky, pohanství, jakkoli se objímá se stromy a říká že je vnímá srdcem a sluchem, což pohané obvykle dělají. Dělá to i Zeman, ač je prezident. Dále se nekamarádí s původním čarodějnickým Darienovým covenem, do kterého jsem odmítla vstoupit, protože to, co dělám, dělám sama za sebe a nevím, co jsou ostatní zač. Tenkrát jsem byla ještě mnohem víc uzavřenější, takže Darien neměl šanci. Zato jsem mu udělala natolik přesnou předpověď do budoucna, že mi i po letech chtěl říct a poděkovat, že jsem se neuvěřitelně strefila do všeho, včetně měsíce, kdy potká svou osudovou lásku, jak bude vypadat, co bude dělat a v čem se budou doplňovat, že spolu založí rodinu a tak dále… Matně si ty holky pamatuji, část z nich se identifikovala jako andělské bytosti, ale tahle holka o nich nemá ani páru, ač je všemu otevřená, zdá se. To je divné. Za ty roky by se dávno měla vyznat ve struktuře podobných „andělských“ bytostí v našem malém státě. Zvlášť na Blog.cz, kteréžto statistiky sleduje. (Já mám Blog.cz u prdele, protože je to odporná komerční záležitost a nikdy tam publikovat nebudu! To není nic proti Alue, jenom mi prostě tahle doména milionu teenagerovských blogů nesedí. Přeji do budoucnosti tisíce lesklých srdíček jejím uživatelům… Vím, že už si koupila doménu, jenže stejně je základ na Blog.cz včetně šablony. Můžu se mýlit, ale považuji to za pravděpodobné.)

Já pohanskou a magickou scénu vnímám, ačkoli se nikdy nezapojuji. Jsou tu osobnosti, které velmi uznávám, a pak osobnosti, které prostě neuznávám. To, že jsme „všichni“ prošli Bardonovou Bránou k opravdovému zasvěcení, považuji za základ. Škoda, že to o mně tak málo lidí ví. Nějak to neříkám. Jak říkám, nesetkávám se s nimi. Nesetkávám se s nikým kromě Kojota. O to víc si vážím, že se ke mně nenapíchne dva tisíce lidí denně, aby se mnou komunikovalo o tématech, v nichž mám pozitivní zkušenosti. To bych se asi zbláznila. Zrušila a vymazala blog. Proto nikdy nebudu slavná a opěvovaná jako Alue. Držím jí pěsti, ať se jí rozjíždí vlastní obchod, stejně jako se to stalo na Blog.cz na Andělských stránkách, které se svou zaměřeností slušně živí, ať vydá druhou knihu. Možná si jí někde prolistuju v obchodě. Kupuji si velmi málo knih. Jsem hodně opatrná, co do sebe vložím za myšlenky. I já jsem začínala mladá a mládí má svojí cenu. Ovšem člověk musí být inspirován, abych byla přesná. A to o Alue nevím. Mně zatím nepřesvědčila. To, co propaguje, je obecná bílá síla, která zatracuje černou. Myslím, že má ještě co dohánět.

Mojí aktuální Nr. 1 je kniha Mezi člověkem a Bohem. Ta se mi zdá nevyčerpatelná. Pořád a pořád se vracím k minulým pasážím, je duben a já knihu dostala k vánocům od Kojota. Ten mě dobře zná a trefil se. Myslím, že ji budu číst denně ještě roky. Upřednostňuji totiž vlastní praxi před čtením knih. I když, nebyla jsem vždy taková. Četla jsem všechno, vždycky, všude, i s baterkou pod peřinou a pak usínala ve škole, abych si pod lavicí četla další knihy. Pak nastal zlom a už to nejde. Už jsem hotový člověk a teď přichází zkoušky.

Jo, pokud chcete přestat kouřit, tak si přečtěte asi jednu stránku s konkrétní radou od Marcela Vaneka – Může se to stát i vám. Celá knížka za to stojí. Já už nekouřím deset let. Stačilo si stránku párkrát přečíst a další den už ze mně byl nekuřák. Už nafurt.

Ano, teď budu citovat něco, co podle mého je pochopitelné u chápání náctileté, ale je to nedomyšlené a proto nebezpečné. Závorky jsou moje komentáře.

Podle míry našeho uvědomění, podle našeho jednání v životě a podle míry naší energie se odvíjí naše schopnosti a znalosti. – Všichni tedy máme ty vlastnosti, ke kterým jsme sami dozráli, ke kterým jsme se dopracovali, na které máme energie, nebo které si zasloužíme a potřebujeme.(To není pravda. Často dostaneme energie, ke kterým jsme nedozráli, které neumíme používat a které se máme teprve naučit používat. Viz já sama.)

Nedostanete dar jasnovidectví, pokud byste měli v duši nedobrou vlastnost, která by zavinila, že svůj dar budete používat k manipulaci, která lidem ubližuje. (Blbost. Znám jasnovidku, která svůj dar marnotratí za peníze, které řekne, že dotyčný má zaplatit. Pak ho zaplete do takových tenat, že bez ní se z nich dotyčný nedostane. Slouží potom pochopitelně jako peněženka na peníze. A to je spousta lidí, kteří přišli k nějakým schopnostech a teď je zneužívají.)

Ten kdo svou bytost otočí k temnotě, přirozeně světlé dary ztrácí. (Rozlišení na bílou a černou magii, na bílou a černou energii, na temné a bílé, čisté bytosti, je klam. Je jenom jedna energie. Mnoho lidí řekne, že křesťanství je temnota. Jsou křesťani temné bytosti? Nejsou. Jsou to lidé, kteří jdou svojí cestu s nejlepším svým vědomím a svědomím. Jistě, existují patologie, to vždycky a všude. Tím, že se dostanu do kroužku léčitelů tak to neznamená, že neplatí Gaussova křivka. Platí. Vždycky. I v Mense. Je náboženství Santaria, které obětuje Oblovky žravé zločinem? Kdo soudí. Zamoření Miami-Dade statisíci dvaceticentimetrových oblovek vzniklo jako osamocené vypuštění třech šneků. Třech. Ne víc. Každý naklade 1200 vajíček a z těch vajíček vyroste dalších 1200 jedinců v krátké době možné zplodit dalších 1200 jedinců na šneka. Je už tohle zločin? Co voodoo? Náboženství veskrze realistické, s vlastními zázraky, s bohy, s bohyněmi, funkční jako příloha ke křesťanství. Většina vyznavačů voodoo chodí pravidelně do kostela a tam se modlí. Mohla bych pokračovat dál a dál. Pokud je někdo duševně nemocný a vidí mrtvé, kteří ho chodí děsit, je pravděpodobně zralý na léčbu na psychiatrii. Pokud třeba já vidím mrtvé a je to prodchnuté láskou a vírou, nikdo mě neděsí a jsem úplně zdravá, co se týče vidění mrtvých a dalších energetických zhmotněnin a žiju šťastný život, tak zřejmě nebudu na hlavu v této oblasti.)

Tedy zjednodušeně řečeno:
Čím více jste ve světle, tím více toho víte a oplýváte různými schopnostmi a dary, které jsou založené na vašem světlém nitru a pravdivosti. Tyto dary se zesilují podle toho, jak moc pomáháte světu a jak moc na sobě pracujete.
Pokud je někdo v temnotě, své dary ztrácí. – Temnota a utrpení snižují vibrace naší bytosti a tím přicházíme o své schopnosti. (No, tady bych mohla argumentovat svým třídenním experimentem, ale čím víc má člověk napracováno – třeba i podle Kariky nebo Bardona nebo jiných, co vypracovali cvičení k postupu, které tahle dívka vůbec nenabízí, pravděpodobně o něčem takovém ani neví – tím dříve spadne a tím dříve si uvědomí cennost své předešlé cesty, na kterou může opět rychle navázat, jako já, během jednoho dne rozhodnutí. To je jeden přístup, jeden příklad. Další vlastní příklad – láska. Láska může nabýt tak hrůzné podoby, že vás může zabít. Letitá temnota a utrpení z lásky mé vlastní bytosti k jiné bytosti zvýšily po několika letech agónie a třídenním půstu a dvanáctihodinové horečce mé schopnosti o milion o procent. Kdo soudí, že milovat je špatné? Láska je přece pozitivní vibrace, ne? Ne, není. Ne vždycky. Vlastně nikdy. Kdo miluje, žárlí, kdo nežárlí, nemiluje. Kdo se stará o druhého, má starost. Starost by mít neměl, pokud by své starosti odevzdal Bohu, vyšší síle. Takže koná hřích. Vyznejte se v tom potom. Myslím, že na vlastním případu jsem vám ukázala, že teorie bílé a černé magie či síly v člověku nefunguje. Ani nemůže. Vy sami nevíte, jestli to, co děláte, je správné nebo špatné. Nikdo to neví. Třeba to, že tady takhle píšu, proč mi mladičká Alue zaimponovala a vžila jsem se do její kůže, kterou teď odhaluji, dá tisíce špatných liků a komentářů, které nepochopily, proč to píšu.
Píšu to proto, že si nedokážu i při své praxi a kontaktech s bytostmi a bohy mít dvacet pět milionů návštěv za sedm let. Ani to nechci. Musí to být pro ni hrozně náročné. Ale přesto mi to nedalo a některé, náhodně vybrané texty jsem dala do svého kontextu. Možná je jednoduchá „pravda“ pro miliony lidí stravitelnější než neexistence pravdy v reálném životě. Je třeba jít „za“ život.
A proto každý má svou cestu, někdo i duchovní. A pravdu známe jen při spojení sebe s vyšší silou, jen na krátký okamžik inspirace. A o tom má smysl psát.
I když pro patnáct čtenářů…

57 komentářů u „Co mě dělí od 1. esoterického blogu podle TopListu a podle Blog.cz – Alua.cz“

  1. tak já jsme pravidelný ,,neviditelný“ čtenář, kdysi jsem se na tvůj blog dostala přes odkaz na kojotově blogu a ten jsem kdysi ze zvědavosti našla, protože v jednom semináři na filosofii napsal jeho adresu na tabuli..
    blog Alue znám a nebudu ho nijak hájit, v podstatě si myslím to samé. Četla jsem její knížku, dá se půjčit v MZK… píše tam to samé co na svém blogu, jen je to zaobaleno do příběhu mladé holky….když člověk odmyslí ty informace, tak samotný příběh hlavní postavy je takový… plochý… byla jsem z toho zklamaná, nedopilované charaktery postav, vnitřní život hrdinky, prostě úrovní to nesahalo ani na holčičí románek … na to jak ji tam lidi psali pochvalné recenze… tak mě to tedy moc nenadchlo, jako učebnice nebo ucelený soubor toho, co najdeš na jejím blogu asi dobrý.. ale upřímě jsme ráda, že jsem si to půjčila a nemusela za to platit

    1. Ahoj Kiki, zdravím pravidelného neviditelného čtenáře 🙂 To jsem ráda, že o Tobě vím! Komentuj víc 🙂 Vždyť si můžeme v komentářích pěkně popovídat, i když nebudeš mít třeba stejný názor. Každopádně děkuji za tento komentář, byla jsem trochu na rozpacích, jestli mě tisíce čtenářů nezaplaví negativy, ale Alue asi můj komentář či odkaz na stránky nedá. Ani mi nedošla žádná odpověď mailem. Uvidíme, třeba se vůbec bavit nebude.
      Jsem ráda, že jsi mi napověděla co s knihou. Její asi největší plus je jednoduchost a jednostrannost filosofie, kterou propaguje. To se lidem líbí, zřejmě. Jsem ráda, že v tomhle názoru nejsem sama.

      Moc díky za podporu!

      Jinak s Kojotem máme opravdu velmi fajn vztah. Je to bezva chlap.

  2. no já jsem takový introvert, že mě mnohdy děsí i komentovat 😀
    jinak ta jednostranost u Alue mě vždycky zarážela…a třeba si nejsi jistá, jestli nějaký bazírování na tom, aby měla nějak označené ohraničené čárové kody u věcí, co kupuje není už příliš…

    1. No páni! Hm. Každej jsme nějak švihlej. K tomu jsem se ani nedostala, protože jsem dospěla k názoru, že myšlenky jejího blogu mě nijak neobohacují a vlastní zážitky jsou hodnotnější. Jak je vidět, nemýlila jsem se.

      Musí to být hrozné, nemít ohraničené čárové věci u věcí, co kupuji… Já teda si to nějak nedokážu představit, ale zřejmě je to nějaký symbolismus. Asi jako já sbírám gumičky do vlasů a upadlé náušnice.

      Jinak já to nekomentování znám. Před tím, než mě Arsinoe přesvědčila, abych psala k ní na blog, jsem nikdy neutrousila ani jeden komentář a to jsem četla desítky blogů. Ale ta odvaha napsat komentář, to teda chce odvahu. Já to dobře znám. Sama povzbuzuji lidi k psaní blogů, někdy to vyjde, někdy ne. Není to pro každýho.

      Zatím mi Alue neodepsala. Uvidíme, třeba nemá čas, nebo se rozhoduje. Koneckonců, můj příspěvek není zcela souhlasný. To chápu.

      1. O těch čárových kodéch měla asi dva články.. podle ní je čárový symbol symbol ďábla… prostě je to špatné a odráží se to nějak na těch věcech, takže jabko, co na sobě mělo čárový kod například a prošlo pípnutím přes kasu, tak už není tak dobré, jako kdyby tím procesem neprošlo…. Sem tam taky najdu gumičku, zrovna teď tu, co mám ve vlasech jsem našla 😀

        1. Hezkýý… Tak tuhle teorii jsem ještě nikdy neslyšela 🙂 Z čeho to tak mohlo vyplynout? Možná z Bible. Tam se píše o nějakých znameních na čele nebo co. No možná jsem někde někdy slyšela něco o čipech. Ale už je to dlouho, co jsem se zabývala konspiracemi, tak patnáct let dozadu. Minulý článek píšu o jídle a svých zkušenostech s různými přístupy, takže podle mého, i kdybych byla paranoidní tak, že by mi vadily věci s čárovým kódem, tak se stačí u nich pěkně pomodlit a bude to dobré. Ale já jsem teď zase švihlá tím pozdviháváním hlavy vejš a tím bílým andělem, jak jsem psala, takže mám taky svou „úchylku“. Většina lidí se u běžného života nenoří do božského proudu, protože to nemá moc zapotřebí. A mají to tak, co se dá dělat.

          Já gumičky dávám na hromádku, jednou za čas je pak vymyju, světlé si nechám a tmavé dám Kojotovi, který je pak nosí, dokud se nerozpadnou 🙂 Dřív jsem mu dávala i světlé, ale pak si bral jenom tmavé, že mu to, co najdu, stačí bohatě ve tmavém provedení. Pochopitelně, někdy najdu úplně drahou speciální gumičku a tu si pak nosím sama 🙂

  3. Marně přemýšlím, co Tě vedlo k tomu srovnávání Tebe a Alue.
    To je přece něco tak nesrovnatelného naprosto vším. Věkem zkušenostmi, praxí, vyznáním ….

  4. Já nevím, asi to, že jsem narazila na sama sebe před patnácti lety. Taky jsem dlouhovlasá blondýnka, nyní lehce peroxidová. Taky se kamarádím se stromy, akorát jsem snad nikdy nebyla tak „bílá“. Nebo mi to někdo včas vysvětlil. To už si nepamatuji. Taky byla léta nevědomosti a jenom schopností a pak obrovský několikaletý smutek s raketovým zrychlením po půstu, kdy jsem viděla snad všechno, co se vidět dá. Od té doby procházím různými etapami sebe a tak jsem se prostě zamyslela nad tím, proč já, když doslova léta tvrdě pracuji na své duchovní stránce a pomoci těm, kdo pomoci potřebují, jsem tak nečtená oproti Alue. Co nás rozděluje? V čem jsem tak jiná, že mám minimální čtenost. Ano – píšu o zvířatech, o malých pokrocích – to zejména pro sebe, abych si upamatovala svou cestu, ale někomu to může přijít zajímavý jak hodinu za hodinou měním sama sebe. Já prostě mám širokou paletu šedé, narozdíl od Alue. Ale místo toho, abych měla pětadvacet milionů čtenářů, tak jich mám patnáct. Ona sklízí ovace a já s mnoha jejími myšlenkami nesouhlasím. Je to divný, je to jako kdyby mě to přesvědčovalo, že masa lidí má větší pravdu než mám zažitý zkušenostma. Trochu mě to viklá, asi. Její jednobarevnost a jednoduchost vůči mojí složitosti a barevnosti. Nedělám někde chybu? Nemám se podle většiny korigovat? Mám opravdu věřit tomu, co je masově přijímáno jako pravda? Vždyť mých posledních pár dní mě přesvědčuje, že tu pravdu mám já, že svět má širokou škálu šedivých odstínů a není černé a bílé. Nojo, ale mojí paletu vidí patnáct čtenářú, její černobílost pětadvacet milionů. To si pak připadám blbě, no ne? Kde je chyba?

    1. Jednu dobu se na trhu hraček objevovaly panenky, které vypadaly jako opravdové miminko, pomačkané, zamračené. Kupodivu nešly na odbyt, rodiče i děti si dál kupovali nerealistické, ale roztomilé panenky s tvářemi andílků. Nebyly pravdivé, ale taky nepřipomínaly pořád dokola že je život trápení… Víš, s lidma je to složité. Většinou nechtějí sledovat něčí přerod, porodní bolesti nového ducha, protože na to nemají trpěivost. Myslím že nejde o pravdu, ale o jejich pocit, že jejich bolest je stejně velká jako ta Tvoje, jenže úplně jiná – a odvracejí se, protože hledají návodnou ruku, která je už hotová, a ukazuje cestu.. Nechtějí pravdu a námahu. Není na tom nic špatného – i Ty jdeš za Diplomem, protože očekáváš že je schopen Ti poradit – nechceš slyšet jak se potil při zkouškách :-). Nejde o pravdu, ale o to, že ona porozuměla světu lidí, pluje si v něm jako ryba ve vodě, a dává mu co jeho jest, baví ho, nemá pocit že by jí svět ubližoval, komentuje ho s nadhledem, pomáhá s humorem. Bohužel, promiň, Ty se světem lidí bojuješ,. a to lidé vycítí i na dálku.

      1. Ano, jsem samotář a introvert. Se světem lidí bojuju. Nebojuju za své místo na slunci, ale za své místo ve tmě. Hlavně nevytrhovat 🙂 Jo, máš pravdu. Tohle je to pravé, ona už nabízí hotové řešení, narozdíl ode mně. Já ale hotová řešení nehledám, proto mě to ani nenapadlo.

        1. Mňo, ale co to je hotové řešení, žejo. A čeho. Ona se rozhodla porozumět světu lidí, čeho chceš dosáhnout Ty? Ty taky chceš do světla, do světa lidí, ale protože mu nerozumíš, tak se urputně snažíš sama sebe přesvědčit že chceš do tmy. To Tě roztrhává vejpůl. To je těžký. Alue už v tom svém mladém věku pochopila jednu základní věc – jsem tu já, to já si rozhoduju o svém životě, a nikdo cizí do mé duše vstoupit nemůže, dokud mu to nedovolím. To je obrovská, silná věc, která její duši učinila nezávislou. Moc bych Ti přála stejné osvobzení.

          1. V tomhle s Tebou nesouhlasím. Nemáš pravdu. Ale zřejmě jsi o své pravdě přesvědčená a tak, když Ti dám v něčem za pravdu, jdeš dál a dál za hranici. No, právě jsi narazila. A o tom, jako nezávislá duše, můžu rozhodnout. 🙂

            1. Ach, vždycky to vezmeš jako bych někam šla. Ale já nikam nejdu, a nemám pravdu. Jenom předestírám jak to vidím a cítím. Je fakt, že s tím praštím jako s pořádnou kládou, dost to zaduní. Mě zajímá jen jestli v Tobě něco rezonuje – pokud ne, jdu od toho, zas někdy příště, nějak jinak, takový už je svět. 🙂

                1. 🙂 Tam prší 🙂 Jo a k té návštěvnosti Alue, tak tu mají na triku roboti, třeba Tě ta malá zpráva potěší 🙂

                  1. Já jí tu návštěvnost přeju. Ale zarazila jsem se nad ní, proto jsem napsala článek. To víš, člověk si říká, že udělá díru do světa a ono prd. 🙂

                    1. To mně povídej, to znám, mluvím do lidí a vono jak do dubu, v lepším případě mě pošlou do parku ;-). Dřív jsem na to hodně trpěla, časem jsem došla na to že s tímhle pocitem musím něco dělat, protože mi zakrývá výhled, jestli rozumíš – vyrůstá z něho závist, nenávist, takové mraky obludné, užíralo mě to a a furt jsem o něco zakopávala. Neviděla jsem na cestu. Neni som dokonalá, ale dneska si svoje ambice už umím postavit do latě, a poslat do pryč. Věnuju se tomu koho a co potkávám, tady a teď, snažím se jak nejlíp umím, a moje ambice je jediná- porozumět. A milovat. Když už nic jiného- je to veselejší :-).

                    2. Tak mě napadlo, že bys možná mohla? Co takhle opustit tenhle svět, nenapadlo Tě to? 🙂 Počkej, myslím to jinak. Myslím opustit ten obyčejný, a přejít do -nevím jak ho nazvat, ezoterického? Jsi duchovní osoba a máš obrovský dar slova – co takhle začít přednášet, vykládat karty, pořádat workshopy, meditace, výuka oltářní a tak? Napadlo mě to když jsem si prohlížela stránky Slunce, Schodová, Brno – spousta akcí, spousta lektorů různého věku, směrů a zaměření. Troufla by sis na dvě hodiny se ponořit do světa pohansklých bohů s cizíma lidma? vywsvětlovat co je vúdú a tak? Udělat si ze svých dovedností smysl a náplň života? A potkávala bys lidi, kteří uznávají fantazii i víru. A potkávala šamany a šla s nimi krajinou duchů… Je něco co by Ti v tom bránilo?

                    3. Musím si toho hodně srovnat v hlavě, ovlivňovat cizí osudy, to je hodně zodpovědná práce. Přebírám tím částečně i za toho člověka zodpovědnost. Blog je de facto o zodpovědnosti sama k sobě, jestli víš, jak to chápu. Jsou lidi, kteří mi napíšou, já jim odepíšu a pak už se neozvou. To chápu, taky jsem taková. Vášnivý plamen vyšlehne z dveří a pak se stáhne.

                      Taky bych musela dostat silný duchovní impuls, abych něco takového rozjela. Ten jsem zatím nedostala. Zatím se stále učím, jak se sebou zacházet. Taky bych musela mít našetřeno, abych měla z čeho žít, protože vrátný s dvanáctkami – to je pro duchovní práci neschůdné. To bych musela být na vlastní noze a – to je to hlavní – bych musela být ustálená. Ale zatím se stále vyvíjím, hledám Boha v sobě, vyšší síly a synchronicity, což je dost speciální cesta. Ale jednou to, co jsi navrhla, budu dělat. A možná už je to blízko. Možná ještě pár let. Kdo ví. Ale až nastane ten čas, poznám to. To vím. Také se chystám léčit. Až se stabilizuji, až proniknu víc do své nemoci, která je svým způsobem požehnáním. Před pár týdny jsem v nemocnici provedla velmi povedený kousek a ta paní, mimochodem jasnovidná jako já, mi navrhla cestu léčení, protože jsem jí opravdu, velmi viditelně, pomohla. Začala zase rovně stát a měla čisté oči, čisté pocity. I ona se vypořádává s velmi těžkou nemocí. Když jsem se jí ptala na to, proč musíme procházet takovými zkouškami, řekla, že koho Pánbůh miluje, toho křížkem navštěvuje. A že každému je naloženo tak, aby to unesl. Do našeho pokoje nikdo nevkročil šest hodin, na našem okně spali u sebe dva holubi a my jsme mluvily a léčily. Bylo to neuvěřitelné.

                      Zatím předávám své zkušenosti přes blog, ale jednou, a doufám, že to není tak daleko, se prosadím tak, jak říkáš.

  5. Dobrý den, také sem chodím tajně, takže čtenářů bude nejmín 16:)) annia

    1. No to je výborný! Plných šestnáct čtenářů 🙂 Wow, skoro se na Alue dotahuju! Už má na mále 🙂

      Díky a oceňuju Tvojí statečnost 🙂

    2. Souhlasím s Verou (ad výše 4.5.2013- 14:35). Jestlí máš dovednosti, znalosti a nadání měla by jsi je zúročit tímto směrem. Teda jestli to všechno není jenom berlička v životě.

      1. Děkuji Ti za komentář, Christine. To, jestli mám dovednosti, znalosti a nadání se dozvíš na tomto blogu v příslušných rubrikách. Většinu svých okultních jevů netajím.

        Ohledně berličky – opravdu si myslíš, že při dvanácti stech článcích s převahou esoterických je to jen berlička? Neprojikuješ si něco do mně? Naopak Ty o sobě v tomto směru nedáváš vědět, takže…

  6. Velikáni bývají osamělí. Prožívají to, o čem se jiným nezdá – není to dostatečný důvod ke spokojenosti? k čemu potřebuješ čísla? zkus si představit, že neexistuje internet, a Ty si své poznámky píšeš na psacím stroji, a skladuješ do šuplíku. Postávala bys před knihkupectvím, večer cihlou rozbíjela výkladní skříně, a vyhazovala do bláta to s čím nesouhlasíš, ale je to úspěšné? Lucienne, použij své nástroje, pomodli se nad jejím blogem, a nech ho jít jeho cestou. Vlastně její 🙂 A třeba je vám souzeno spřátelit se? 🙂

    1. Jo, máš taky pravdu. Jak jsem řekla, objevila jsem, že blog nepíšu pro druhé, ale píšu ho pro sebe. Proto jsem třeba jeden den schopná vychrlit třeba pět příspěvků a pak měsíc nic. Takhle by se správný podnikatel nechoval. I Kojot se chová více racionálně a příspěvky si programuje.
      Jen mě zaujal tou obrovskou čteností. Jak si správně podotkla, mám skladovat do šuplíku. A jak jsi trefila a dlouho to tady povídám, moc se s lidmi nekamarádím. V podstatě skoro vůbec. Jsem na takové osamělé ledové kře v severním moři ponořená do svých kontemplací, i když teď podle svého nejlepšího vědomí a svědomí pomáhám Kojotovi s liškou. Už jsem jí vytahala asi padesát klíšťat a smrad mi vůbec nevadí. Narozdíl od lidí, od těch se držím dál.

  7. Lucienne,
    na blogu Alue jsme nikdy nebyla, pokud vím, a tam nechystám – podle toho, co tady o něm čtu. Jestli tam jsou pozitivní krásné věci nebo dokonce návody, co a jak, tak to pro mě není opravdové a úplné a nemám důvod tam chodit.
    Myslím, že takové věci mohou být atraktivní jen pro určitou část čtenářů;já dám vždycky přednost tomu, co považuju za nejcennější – osobnímu příběhu s osobní odvahou a s vývojem, jako tady u tebe.

    PS akorát je blbý, že jsem na tom blogu Ale nebyla a beru si ho do úst. Asi tam budu muset jít 😦

    1. Já jsem ho jenom tak skoukla a není to můj šálek čaje. I z důvodů, které jmenuješ. Jsem ráda, že chodíš ke mně, do neúplného blogu, pro věci, které sama považuju za cenné. Děkuji Ti.

  8. No tak jsme se tam koukla. Překonala jsem předsudek, že kdo si říká zdrobnělinou a má ji jako název domény, je trapačka. Není, protože jí je teprve dvacet let, tak má ještě nárok.
    Píše klidně, příjemně, určitě je schopná. Schopnosti ezoterické nehodnotím, neznám, mohu věřit.
    Ale nepíše moc osobně, spíš přejaté články o manipulacích s potravinami a tak – a pro mě kdo nepíše osobně, tak „není.“

    Hlavně – komu je dvacet, nemůže být dospělý člověk. Nezažil pravděpodobně skoro žádné životní události, zvraty, natož krize. A s takovými lidmi já si moc nepokecám, nerozumím si s nimi.

  9. Snad rozumím, nechceš vyjít ven nepřipravená, chceš něco dokončit. Ale já ani nemyslela že bys tam hned přišla léčit. Mně jen tak přišlo vhodné, že před tímto vykročením bys mohla dělat drobné domácí úkoly – neléčit, jenom přednášet – o metodách, nebo bytostech které znáš. Svým způsobem si tak připravovat půdu, jestli mi rozumíš. Lidé si zvyknou na Tvoje jméno, způsob řeči, atmosféru…a opačně, Ty si zvykneš na větší množství lidí, dotazů, atmosféru…:-) protože každý kdo chce běžet maraton, musí před tím absovovat nějaký ten závod, aby si zvykl na tlačenici na startu, výstřely, výkřiky, a tak. Myslím že takové sdělování nahlas je pro Tebe hodně důležité, a dobré 🙂

  10. Rozumím, co tím chceš říct, ale když se nad tím zamyslíš, je to tak komplexní problematika s vysokými nároky na přípravu, že běžný člověk s určitou duchovní průpravou není hned oprávněn učit. Ale učím se tady na blogu a zatím mi to takhle stačí.

  11. 2Vera:
    Nemůžu Ti odpovědět přímo ve vlákně, spadlas mi před třemi dny do spamu, takže jsem o Tobě nevěděla. Tak to dělám tady.
    Jo, já už dávno nemluvím do lidí jak do dubu. Myslím, že ani tady na blogu nemám tendenci čtenáře k něčemu přesvědčovat. Spíš podávám výpovědi o svých úvahách a stavech duchovních. Každý si z toho vezme, co chce, alespoň v to doufám.
    Ale myslím, že s Odborným diplomem si to vyříkáváme nelítostně. Mně to nedá, abych svou víru ospravedlnila. To je podle Kojota špatné, vůbec se o to nemám pokoušet. Tady na blogu bych to nechala být, v extrémním případě bych komentář smázla. Ale jak přesvědčit Odborného diploma, že jsem duševně zdravá, to už nevím jak jinak.

    1. V tomhle musím s Kojotem souhlasit:-). Diploma nepřesvědčíš. Dokud člověk něčím sám neprojde, tak tomu problému neporozumí. Pořád bude svět vidět přes učebnice. Ale vyměnit ho nechceš, protože je to Tvůj úděl, viď :-). Považuje za duševně nemocné všechny, kteří každý týden chodí ke zpovědi, a přijímají Tělo páně? Doktory kteří se modlí před operací? Sebe když věří v uzdravení a nové ráno? Jsou duševně zdraví ti kdož schraňují poklady, které nemůžou ani spočítat, natož utratit? Nikdy neprožil takové zklamání, aby nevolal a neproklínal boha a všechny svaté? Tak to je potom pěkně studený čumák 🙂 Fakt jsem teď přemýšlela, jak se vlastně dokazuje duševní zdraví, a nevím. Asi je nezdravé vždycky to něco, čemu nerozumíme. Navrhuju uvést ho do tranzu :-))

      1. No, není to mladé ucho. Jednou jsem se ho zeptala, jestli zažil někdy akt víry, víru samotnou. On řekl, že ne. Ale když jsem mu řekla, že nikdy nezažil víru, proto mu to nemůžu vysvětlit, tak řekl, že mám jeho falešný obraz. Ptal se mě, zda vím, co to vlastně víra je a já mu řekla, že mu to nemůžu vysvětlit, že je to jako když jde po schodech do vody a někde ve vodě šlápne do prázdna a propadne se o několik metrů a naprosto nemá kontrolu nad tím kdo je, co je a co vnímá. Je to pouze hloubka a nicota, možná ztráta sebekontroly. Říkal mi spoustu věcí stylem, že se mě na něco zeptal, já mu řekla, že to znám pouze z vnímání nebo to nedokážu vysvětlit a on pak řekl, že třeba ani jeho kamarád, co napsal pět centimetrů tlustou knihu o psychologii osobnosti to neví… (tak jak bych to mohla vědět já…) To považuji za nefér taktiku. Já jsem k němu otevřená a on si mě podává definicemi, které nikdo neumí skutečně objasnit, natožpak někdo, kdo to nestuduje vědecky, ale jenom to prožívá, přičemž to prožívání není vidět, tak je to nerozlišitelné. Na to on, že se mnou proto nesmí dělat fantazie, na které má výcvik. No pak je otázka, co spolu teda můžeme dělat, když se mnou odmítá provádět fantazie… No, to se dozvím zítra a je možné, že tam už budu třeba naposledy.

    2. „Ale jak přesvědčit Odborného diploma, že jsem duševně zdravá, to už nevím jak jinak.“

      žádný doktor jen tak někoho neoznačí za blázna. Na všechno jsou škatulky. Člověk může mít nějakou poruchu mozku, fc, ale prokáže se to specifickými testy. A ty testy jsou vždy zaměřené pouze na tu určitou věc. Takže neexistuje to, jak se mylně traduje, že odborný diplom řekne o člověku – že je celkově blázen – to jednoduše nelze. Nic takového medicínsky nelze.

        1. nojo. to už vypadá spíše jako osobní msta a zneužití moci. Jo tyhle věci se bohužel asi dost často děly v minulém režimu.

          1. ano, Barčo.
            A Vero, opět – my nevíme, jak to bylo. My nevéme, kdo je ta paní, jaká je, kdo je druhá strana … mohla to být koincidence, mohlo t být naopak odporné omezení svobody… nevíme to.

        2. jo a je pravda, že ta diagnóza je v mnohém přežitá. V některých jiných státech nikoho diagnóza nezajímá, ale zajímá ho konkrétní člověk s konkrétními potřebami. Speciální team se o něj stará, když je to potřeba, zná ho. Bez ohledu na nějakou diagnózu. To je jen pomůcky, jen pro usnadnění orientace. Nutnost to není.

          U nás je takový systém, zastaralý, sdůrazem na léčebny, že se ta disgnóza pořád příliš používá. Jako základ. A je to povinný pro různý věci, pořád strnule. Třeba bez diagnózy člověk nedostane žádnou psychiatrickou ani psychologickou péči, od pojišťoven (hrazenou hotově ano, ale je to drahý). Zdravotní výkony, všechna vyšetření, všechny terapie atd. se vykazují na zdrav.pojišťovny sice na rodný číslo, ale diagnóza tam být prostě musí.

          Je šance, že se to začne zlepšovat už od příštího roku. Něco bude trvat dlouho, to nebude hned, takový strnulý systém měnit. Ale už to začne.

      1. No, on mi neřekl, že jsem celkově blázen, jenom mi dával nesmyslné otázky a pak řekl, že se mnou nemůže dělat fantazie, když (třeba) komunikuji s bohy nebo jsem si na tři dny vypla spiritualitu, abych si ji zase zapla, prý jsem to udělala schválně, abych si ji mohla znovu zapnout. Na mou zkoprnělou otázku, proč bych to jako dělala, pokud bych nechtěla opravdu zjistit, jak to bude fungovat, odpověděl, že to je metoda ta a ta, to si nepamatuju, ale že pokud jsem to nevěděla, tak že asi ne… Dost mě nasral.

        Uvidíme zítra.

        1. :-))) To s těmi třemi dny mě přece napadlo taky – proto jsem se tě tehdy ptala: „A proč jsi to podnikla, když jsi věděla, jak to dopadne?“ Mně to připadalo nabíledni. A vůbec bych tím nemínila tě naštvat. Připadá mi to úplně normální, běžný, normální lidská reakce – schválně na tři dny jít „od toho“, aby se něco ukázalo.Taková trochu truc reakce,možná (?)
          – ale to mně neodpovídej, nemusíš nic obhajovat. Ale TO zajímavý na tom všem je to, že teď píšeš, že tě OD tím naštval. To mi připadá výborný. Takový lidský.

          Kdyžtak když si v budoucnu pak zpětně přečteš tyhle svoje reakce, budou ti možná připadat trapný. Nejsou. Ale být tebou, s časovým odstupem bych si je v budoucnu přečetla a možná promazala. Aby nehovořily mezi řádky navěky ustrnule, i když ty budeš už zase mít jako téma něco jinýho a ne, jestli tě OD naštval. Fakt přiznávám, že já bych to takhle potom po sobě prošla a promazala.
          Protože pak možná zjistíš, že nebudeš chtít být odvážná přede všemi veřejně, ale jen v době, kdy to másmysl, kdy je to aktuální, teď. Pak se obrátit zas dál.
          Já teda většinou nemažu,ale některý hodně osobní věci, třeba momentální zamilovanost, to pak z blogu mažu. Někdy.

          Nebo smaž takovýhle moje komenty. Ony to beztak pořád jsou jen moje dojmy, nic víc. Nic směrodatnýho.

          Jinak – no vida, však jsme si mysleli, že by nikdo neřekl šmahem o někom „je to blázen.“ 🙂 Protože to neexistuje. Jak říkala Barča.

          A ještě stojí za povšimnutí, že OD hodnotíš větou „klade mi nesmyslné otázky.“

          Sorry, já se nemohla ubránit tomu, co vidím ve slovech. A na čem není nic, jen pro tebe něco – čtenáři ani já čtenář netušíme, co to je, co to znamená, to můžeš vytušit nebo spíš pocítit jenom ty. Jenom říkám, že je to viditelné. A proto si myslím, že s OD děláte práci! Že to má smysl! Na mě tvůj popis těch malých kousků dělá dojem, že to dobře šlape. Vyvíjí se.

  12. Já se pořád opakuju – zas to vidím všechno jako spekulace a předpoklady (a projekce, tím pádem), ne jako fakta: My tady NEVÍME, jaký je Odborný diplom, my nevíme, co dělá s nějakým záměrem a co ne, nevíme nic. Lucienne ví něco, jen částečně, ale my ostatní vůbec nic – my nemáme tušení, jestli Odborný diplom něco prožil nebo neprožil a jak s tím naložil. A nikdy se to nedovíme, protože do jeho soukromí nám nic není – a to je OK.

    Jediné, co víme, totiž je, že má jistě psychoterapeutický výcvik. A na něm nutně musel pracovat na tom, co důležitého (nepříjemného duševního) prožil a co je pro něj typické, markantní. K tomu víme, že je to člověk funční, vykonávající svou profesi. To nepodporuje nedůvěru.

    Nám návštěvníkům blogu do Odborného diploma nic není. A co je hlavní: smyslem, cílem, fokusem, zaměřením, hlavním tématem blogu i jejich setkávání není on. Je to Lucienne.

    Z toho, jak o něm, Lucienne, píšeš – z toho, že se Odborným diplomem zabýváš, já mám dojem, že je to v pořádku. Protože je to pro tebe téma, je to důležitá věc. Nebo dokonce důležitý vztah. A to je dobře.
    Teď tě zaujal jeho postoj k víře a všemu okolo. Protože tohle téma je tvoje parketa. Tak to, zcela logicky, „obhajuješ.“ To děláš ty. On to neatakuje, ne? Já nevím a ani nevím, jestli je to důležitý… Myslíš, že s tebou chce bojovat? Já myslím, že ve skutečnosti ne.

  13. No on to právě atakuje těmi nesmyslnými otázkami, na které se nedá odpovědět. Vlastně jsem na všechno musela odpovědět, že si nejsem jistá, že nevím jak to vím a co se vlastně děje. Prostě se u toho cítím blbě. On tím shodí mou spiritualitu a co vlastně? Nic. Myslí si, že se proměním v člověka bez víry a věcí s tím souvisejících? Nevím. Zítra se ho na to zeptám. Každopádně s takovýmhle shazujícím přístupem nemá smysl, abych k němu chodila. Je to moje i jeho ztráta času.

  14. To jsi dobrá, jestli se zeptáš přímo na něco! To bych ocenila, být on. (Možní to ocení jen v duchu a nic neřekne.)

    Když se zeptáš, třeba se ukáže, že on neatakuje. A že neshazuje. Třeba je to jinak, jen to není řečeno.
    Ale ta intenzita, to, že na to myslíš, že tě to štve a je ti to nepříjemný, to mi připadá cenný. Za tím něco je. (Ne u něj, ale u tebe, nejspíš. Něco co by mohlo nakonec, až se to ukáže, přinést úlevu, a ne nepříjemno.)

    1. Kadence našich slov byla rychlá, rychlejší než obvykle. Byla to opravdu super rychlost z obou stran. Já neustoupila, on neustoupil. Ponížil mě tím, že on sice absolvoval kurz fantazií v době tisíce hodin, ale se mnou je dělat nebude, protože na to nejsem vhodná. Já dělám „fantazie“ nebo jak to pojmenovat, denně. Bez vedlejších účinků. Je to moje spiritualita. Jak může říct, že moje spiritualita je pro mě nevhodná a nemám ji dělat pro svoje vlastní dobro? Jak může říct, že jsem si udělala třídenní pauzu jenom proto, že jsem chtěla tu pauzu odmítnout a znovu „do toho spadnout?“ To jsou věci, které mi táhnou hlavou. Tohle mi totiž vnucuje názor, že s ostatními, jakkoli nespirituálními (chce mít ve fantazii místo boha hrnek čaje), bude fantazie dělat, zatímco se mnou ne, protože moje psychika na to není vhodná. A mojí psychiku přitom nedokáže pochopit, protože nemá dar víry a ani netuší, co to je, být jasnovidný. Otázal se, jaké že pole to vidím. Jestli magnetické, nebo elektrické nebo co vlastně vidím? Jak to mám kurva vědět? Já to žiju, naprosto netuším, jaký vidím pole kolem člověka. Chápeš tu absurditu? Jak to neumím vysvětlit, tak jsem vadná. O to jde. On vůbec netuší, co umím. Je zvyklej na lidi, co viděj hrnek čaje pro povzbuzení. A to je problém.

  15. Jo, to chápu, že asi těžko budeš vysvětlovat v matematických a chemických vzorcích, co vidíš.

    A já si myslím, že něčí „psychiku dokáže pochopit“ druhý člověk až po delší době. Že zatím je to sběr dat (abych se vyjádřila vědecky suše 🙂 Myslím si, že tvoji psychiku nemůže po pár setkáních pochopit nikdo. Tak mě ten OD nepřekvapuje,že se zajímá o to, jak to máš.

    To jsem to hezky přeformulovala, mno 🙂

    Co ještě mě zaujalo: že jsi asi měla velký zájem o práci s imaginacemi? A když odborně posoudil, že by to v tuto chvíli nebylo vhodné, nemělo výsledek nebo prostě by to nešlo z nějakého důvodu (bezpečí nebo jánevímco, kdo ví), tak se trochu natruc šprajcneš, že jiný druh práce jsi neočekávala, tak je těžký na to takhle najednou přistoupit. A to je taky asi dobře, protože se na tom ukazuje, kolik energie to téma nese.

    Nebo kolik energie nese jiný téma,který je za tím schovaný a ještě ho nikdo nevidí.

    Prostě se mi na základě té energie v tom zdá, že to jede dobře, že to fachčí, že pracujete.

    1. … ale tyhle svoje vývody i já beru jako momentální nápady, možná zítra blbosti, tak doufám, že to tady nikdo nemá za nějaký ryzí pravdy.

      1. Liško, v první řadě mluvíš na mě a já to beru jako inspiraci a diskutovat s možnostmi. Kdybych to nechtěla, tak to nikdy nedopustím. Ani bych se tady o tom nezmínila, stejně jako o milionu jiných věcí. Neznáme se krátce, známe se docela dlouho, asi rok. Neříkám tu věci, které nechci, aby někdo věděl. Třeba moje rodina, moje sousedka, Kojot… Ti všichni si to tu čtou a slídí. Nezapomeň, že jsem tu pod svým vlastním jménem. Takže přiznám jenom to, co mě posílí a nezabije. Ber to tak. Jinak na starý články mi komentuje kdekdo, vůbec nevadí, že jsou třeba osm let starý a je tam sto komentářů. On tam klidně mrskne svůj stoprvní a chce odpověď.

  16. Tak to jo. To je pravda, vlastně, ještě na vlastní jméno se snadností vyhledání…
    Fíha.
    Jdu si anonymně lehnout. Na víc už se nezmůžu.

    1. No, taky si někdy myslím, že odanonymizovat se byla blbost, ale co už nadělám. Třeba sousedka mě kvůli blogu udala. To je jako by se vzchopil Odborný diplom a taky mě udal. Totální kravina. U něj by to mělo snad i oprávnění, ale u ní? Pokud je tu někdo paranoidní, tak ona. Za vším hledá spiknutí a vulgárnosti.

  17. Takže s OD se to má tak, že jsme diskutovali úplně jiná témata a vše šlo hladce. On se k tomu nevrátil a choval se jako Liška. Já se k tomu tedy taky nevracela a tak jsme šli dál.

    Podstatnější je, že zítra jdu do nemocnice na konzultaci (doufám, že jen na konzultaci) své krve, která má v určitém důležitém bodě trojnásobnou výšku, než by měla být. A nejedná se o takovou prkotinu jako je FW a CRP. To mám vysoký furt. Rozhovor s hematologem nic neodhalil, tak musím do nemocnice. A to beru imunosupresiva teprve měsíc. OD se vyjádřil, že tak činím sobě naschvál a že to má souvislost právě se spiritualitou, která není pomocí, ale přítěží. To bych ho kopla do zadku…

  18. Ajé. Tak tě musí podpořit na zítřek někdo jiný. Třeba my tady. Nebo kočka. Nebo spiritualita?
    At to dobře dopadne natošup!

    Vyleze z toho Zdravá Lucienne a spokojená a duchovně bohatá jako vždy.

    Držím palce.
    Jdu si pustit nějakou relaxaci nebo meditaci, dneska mě napadlo si je najít na netu.

    1. Díky moc. A Odborný diplom se choval, jako by si tady přečetl v diskusi především Tvoje příspěvky. Uplně z něj padaly stejný slova.

      No, měla bych napsat závěť. Není to úplná sranda. Mimo jiné to může znamenat agresivní druh rakoviny. To jsi do týdne mrtvá, to znám od potkanů. A mám opravdu příšerné bolesti. To bych tloukla hlavou do zdi, kdybych měla kde. Takhle se cpu analgetikama na předpis a trochu to sice pomáhá, ale i v noci se budím bolestí.

  19. Dneska jsem se pokusila dostat do nemocnice, ale veškerá vrata byla zavřená a zamknutá. Asi berou jenom sanitky s akuťákama. Tak zítra.

Komentáře nejsou povoleny.