Pocit bezpečí

Mám kočičí záchod vedle psacího stolu. Nikam jinam se nevešel a je tam na něj tak akorát místo. Je jedno, kdy přijdu domů a zasednu za stůl. Myšinka chodí na záchod zásadně v okamžiku, kdy zasednu za stůl a začnu něco dělat, případně jíst. Smrad mě dostihne velmi rychle.

„Myšinko!!!“

Myšince je to jedno. Hlavně, když jsem půl metru od ní a jsem doma. Může se na mě spolehnout. Nikam neuteču. A ona si své sladké tajemství schovává do téhle konkrétní doby.

Bavili jsme se s Odborným diplomem o jeho novorozené dceři a ta chodí na záchod v okamžiku, kdy s ní sedí před věží a poslouchají klasiku, kdyby snad měla hudební sluch, tak aby ho rozvíjeli. Ještě nikdy jsem takovou  věc neslyšela, ale zní to slibně. Je to od Odborného diploma super aktivita. No a právě říkal, že vždycky, když mu tak sedí na klíně a poslouchají hudbu, tak cítí, jak se dcera uvolňuje 🙂 Jinak prý jako otec selhává, protože řvoucí dcera chce k mamince a tatínka odmítá.

Takže ověřený akt důvěry?

4 komentáře u „Pocit bezpečí“

  1. To určitě. Asi se díky tomu na takové situace víc zaměřím. Když jsou taková sranda. Nebo smra(n)da.

    1. Fakt si myslím, že Myšince vnukávám pocit bezpečí. Možná se jinak tady cejtí sama, když tu nejsem a bojí se dojít na záchod aby jí nepřepad černý kocour s jedním vokem nebo co já vím, co se jí děje v hlavě. Ale přišlo mi to důležitý.

Komentáře nejsou povoleny.