Myšinka má 2,8 kg a úvaha o mých věšteckých chybách

Tak jsem před chvilkou Myšinku zvážila a už má skoro tři kila. Zdá se, že trošku přibrala, protože už není jak lunt, ale už vypadá trochu jako kočka, o kterou si neodřete kosti. To mě těší.

Dneska jsem vedla spokojenou rozpravu na téma mých věšteckých chyb, asi hodinu poté, co jsem Kojotovi doporučila pít vodu s citronem a viděla nějaké nové prášky v tmavězelené krabičce v představě, co mu tak asi na tu jeho věčnou depresi pomůže. No, já vím, je to slabý, Kojot prohlásil, jestli si myslím, že jeho problémy způsobuje nedostatek vitamínu C 😀 No, nemyslím, ale může to dobře desinfikovat dršku. Taky to pomáhá na zubní kámen a zánět dásní. Určitě je to lepší než Listerine.

Moje věštecké chyby – nové téma. Za svůj život jsem udělala spoustu chybných předpovědí. Od úplně maličkatých po naprosto katastrofické kiksy, které už jsem v tu chvíli, co jsem je pronášela, zaháněla jak chybnou myšlenku. Kojot byl tak zdvořilý a řekl mi, že mi to neřekne jmenovitě, protože si to nepamatuje, ale já si hodně svých přehmatů pamatuji. Nejsem žádný prorok, až na výjimky, kterých je dost na to, abych svoje schopnosti brala vážně v kontextu mého života.

Nepíšu tenhle příspěvek jako katarzi, přiznání se ke svým chybám. Naopak, mám díky zostřenému vidění spoustu nových předností 🙂 Díky zvýšenému sebevědomí mě přirozená kritika nevyhodí ze sedla, ale racionálně zvážím co si z ní vezmu. Takže z této kritiky si beru to, že bych měla cvičit své věštecké schopnosti a psát si výsledky někam, abych je pak mohla vyhodnotit, jak řekl Kojot.

Je fakt, že si některých svých schopností nevážím tak, jak bych měla. Například předvídání písniček v rádiu je pěkně hnusná schopnost. Jako když se vám vylíhne z ničeho nic na jazyku štír a vy ho musíte vyplivnout – říct jméno písničky nebo interpreta. Už jsem o tom psala a nemůžu se s tím furt srovnat, takže tahle schopnost mi asi moc dlouho nezůstane. Připadám si jak prašivá, když ji prožívám, což pro mě není nic příjemného.

Jde o to vycítit, kdy je to moje schovaná zapomenutá myšlenka a kdy je to dar shůry. Je to rozpoznatelné, určitě je, ale člověk k tomu musí být dost paranoidní, aby začal u vynořujících se myšlenek hledat původ. Je ve mně nebo z něčeho mimo mně? Dává to smysl? Nedává to smysl? V mém životě spousta myšlenek dalo smysl až za dlouhou dobu, kdy jsem zjistila, že jsem kráčela správně a dalo mi to to, co mi to mělo dát a proto to bylo správné, i když to bylo bolestivé a třeba to nedopadlo „dobře“. Proto dávám na svá podvědomá rozhodnutí, protože věřím, že v daném kontextu, za pár dnů, týdnů, měsíců, let, zjistím, že to, že jsem se dala na cestu, která třeba nebyla jednoduchá nebo byla krátká, mi dalo něco, co se nedá odestát.

Například kariéra vrátného a schopnost orientace. Slovanská magie a schopnost orientace. Je neuvěřitelné, jak jedno blbý povolání za minimální mzdu změní člověku život. Nikdy jsem si nemyslela, že budu schopná orientace ve složitých budovách, ale nyní jsem. Vidím do budovy jak do otevřenýho kurníku. To je něco, co jsem nikdy dřív nepoznala. Muselo se to ve mně teprve vyvinout, abych viděla svět více komplexně. A přesto to trvalo jen pár týdnů, dva měsíce. Krátké, ale výživné. Taky jsem se naučila stát hodiny a hodiny bez přerušení. Nespat. To je úplnej zázrak, když to tak po sobě čtu. To je úplnej magickej výcvik. Nebylo to snadný, ale výsledek stál za to. Tohle povolání můžu každýmu doporučit. Zvlášť těm, co se blbě orientují, nemají systematiku v krvi, nemají shůry dáno psát a dělat postupně předepsaná cvičení v daný čas, nemají dostatek trpělivosti a vadí jim stání a neustálá proměnlivost okolních podmínek. I dělat potapěče vyžaduje méně cílevědomosti a znalostí než se stát vrátným, bezpečákem, ostrahou – strážným.

Já mám snad ze shora zostřený studium s dohledem. Tak já jdu vyndat tarot…