Zatmění měsíce a mrtví se nás dotýkají

Prožila jsem teď dekády žalostných minut. Myslím, že je to takový synchronicistní jev, ale začala mi přicházet na mysl zemřelá zvířata, která jsem zažila, případně zažít chci. Asi nejvíc jsem brečela u svého Kulíška, který je po smrti rok a čtvrt. Zemřel, za dva dny by mu býval byl rok. Nezažil si ani svoje první narozeniny…

Ne, nenalezl klidu.

Když jsme ho pohřbívali, tak Kojot i já jsme měli stejnou, či velmi podobnou vizi. Kulíšek prostě nechtěl na druhou stranu. Za žádnou cenu. Chtěl zůstat s námi. Zůstal s námi jako ochránce našich koček, našich zvířat.

Je pár jedinců z těch několika tisíc duší (v čase syrové jasnozřivosti jsem bydlela u Olšanských hřbitovů a seběhly se ke mně snad všechny tehdejší chycené bytosti, byla to práce snad na celou noc), kteří ani nemají vlastní úkol, ale sami si aktivně vyhledali další. Kulíšek je jedním z nich. Hladila jsem jeho fotku a plakala. Proč někteří jedinci mají tak málo vymezeného času… Udělali jsme všichni co bylo v našich silách, ale vrozenou vadu srdce jsme nikdo od zvířete s PP neočekával. Jeden den pokašlával, druhý den byl mrtvý pod nejlepšími specialisty z Veteriny z celého Brna.

Chtěla jsem, aby s námi byl dvacet let. Byl to miláček nás všech. Včera v noci jsem našla jím překousnutou nabíječku. Ano, měl i své slabé stránky. Dráty. Miloval překusování tenkých, potřebných, drátů. Koupila bych mu celé klubko drátu, toho nejjemnějšího, ale už to nejde. Pravidelně se ke mně i ke Kojotovi vrací a střeží nás. Střeží naše zvířata. Mnoho vnuknutých myšlenek pochází od něj. Byla to velká osobnost. Miloval spaní v umyvadle. Trpělivě očekával, až na něj zbyde chvilka na pohlazení. Naposledy přišel dva dny před Památkou zesnulých. Ale já na něj myslím každý den, kdy mám na oltáři jeho fotku, jak leží v kufru a kouká na mě. Měl rád místa, kde se mohl schovat a být sám.

Kulíšku, pořád Tě milujeme. Všichni…

DIGITAL CAMERA

DIGITAL CAMERA

DIGITAL CAMERA

DIGITAL CAMERA

DIGITAL CAMERA

2 komentáře u „Zatmění měsíce a mrtví se nás dotýkají“

  1. To byl opravdu magický macek!
    Toho kdybys měla teď, kde bydlíš, sousedi by tě možná udali starostovi, že jsi čarodka 🙂

  2. Byl. Byl úžasný. Byla to láska na první pohled, pro nás oba. Ležívali jsme proti sobě v posteli a hluboce si hleděli do očí. To byl Chlap! Pane, takoví už se nerodí. Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy ležela s někým v posteli a hluboce si s ním hleděla do očí. Snad Kojot, ale už je to strašně dávno. Myslím, že jsem mu pak řekla, že má krásné oči a on na to, že to ví. On opravdu má krásné oči.

    Jo, starosta by mě nechal zlynčovat a upálit. To znám. Už v domě postrádají Elišku, dneska se mě na ní ptaly dvě ženy, že ji už dlouho neviděly. Řekla jsem jim, že se za chvilku ukáže, že neumřela. Zatím. Bavily jsme se o věku a tak. Nebudu zde psát, proč tu Eliška není, ale mám k tomu svůj důvod. Sousedka naslouchá. Bonzačka stará. Ať si láme hlavu.

Komentáře nejsou povoleny.