Šťastná

Tak jsme se s Kojotem bavili a já mu povídám, že jsem musela domácímu nahlásit, jestli tam budu bydlet už další rok, protože rok se s rokem sešel a prší nám smlouva. Já na to, že jako jo. Kojot se zeptal, jestli se taky ptal, jestli jsem tam šťastná. „No,“ zatvářila jsem se popudlivě, „takovou hnusnou lež bych teda nikdy neřekla.“ Nejsem tu šťastná ani náhodou. Odfrkla jsem si. Hned jak se budu moci odstěhovat, odstěhuju se. Ale dřív než za dva roky to nebude. A tak už nemusím bojovat s někým, kdo mi pořád trhá cedulku ze zvonku a už jsem právoplatně zapsaná do registru nájemců. No, trvalo to rok, ale dočkala jsem se. Teď už mi můžou všichni trhači cedulek víte co…

Vera mi napsala do komentáře, že s lidmi bojuju, zatímco Alue plave s proudem. Je to tak. Práskla hřebík na hlavičku. Na druhou stranu, myslím, že to zaznělo i v tom příspěvku, možná jinými slovy, kdybych plavala s proudem (což mi konkrétně Raven Argoni u mého horoskopu řekl, že nesmím, abych byla v životě spokojená), tak by mi to vzalo energii na proměny a na psaní a už bych to nebyla já. Chodila bych na setkání s kamarády a známými a zmizela by samota, ulpívání na duchovnu a vlastně to všechno ostatní, co tvoří mně. Tolik hodin se věnuju duchovnu, že nějaké vytrhování by mi spíš bylo ku škodě.

Prostě nemám ten dar, prospívat s lidmi, jsem typ poustevníka, co mu stačí chleba a čaj a prázdná jeskyně a zbytek života si dotvoří sám. Nemůžou být všichni stejní. Ale je fakt, že třeba Kojot je založený společensky a když vidím, kolik mu to bere týdně a měsíčně hodin, já bych tak nemohla žít. On pořád někam chodí. Na schůzi, do hospody, na setkání, do divadla, do práce, na schůzky, tvoří blogy, stará se o zvířata. Studuje, čte, kupuje noviny, chodí mu hromada pošty. Momentálně i kouří. Já bych se s takovýmhle nasazením cítila strašně. Pořád bych někam pospíchala a něco plnila. Připadala bych si jak Plán. Takhle si v klídečku posedím u oltářního stolku, pomuchlám Myšinku, nakoupím si, udržuji v chodu a čistotě můj byt a momentálně se sžívám s imunosupresivy, takže mi zakázali práci. Já bych šla pracovat hned. Nejde to. Z objektivních příčin.

Zato můžu plně kooperovat s novým Kojotovým zvířetem, s liškou Živou. Přemýšlím nad ní a mám výsledky. Jsem s ní denně několik hodin. Vyndala jsem jí zatím asi padesát klíšťat, což by Kojota nenapadlo, že jich může tolik mít, možná jedno, dvě, ale padesát? A to ještě nekončíme. Myslím, že dalších dvacet tam klidně ještě může být. Je to hnusná práce, nesnáším klíšťata, ale získávám v jejich vytrhávání cvik a hlavně soucítím s lištičkou, že já bych taková klíšťata na sobě nechtěla mít ani minutu. To bylo první, co mě napadlo, že udělám, že ji pořádně, ale opravdu pořádně zkontroluju. Mám velmi dobrou znalost anatomie pohmatem, to by bylo, abych neměla, po tolika potkanech, Elišce, kočkách a jiných potvorách. Byla jsem většinou ten první, kdo poznal nádor. A tak došlo na nerovnosti v povrchu pokožky a na klíšťata. Taky jsem přišla na to, že má na jedné straně zhmožděný krk, ale Kojot řekl, že o tom ví a že lišky nosí liščata za kůži na krku. To by odpovídalo nálezu. A navíc, na té straně byla ulepená od hlíny, takže oslintat a být v hlíně v noře, tam uschne na kůži hlína a je to. Proto je lištička od hlíny, ale zatím s tím nic neděláme. A myslím, že ani dělat nebudeme, abychom ji minimálně stresovali. Prostě to časem odpadne samo. Zatím je liščátko samotné, smutné a povídá. Podobné povídání jsem slyšela na Kojotově blogu, když tam měl odkazy na povídání kojotů. Úplně se mi to vrátilo, ty zvuky, to kojotí vytí. Kojot se prý moc nevyspal. Povídala i v noci. 

Nechala jsem mu foťák a nabíječku, takže může každý den fotit Živušku a komentovat pokroky ve vývoji. Také jsem si uvědomila, že batoh na jedno rameno může v klidu sloužit jako chovátko. A Živuška to ocenila, v klidu a temnu tam v teple usnula a spí a spí a spí.   Není jenom sama v koutě, ale může s Kojotem a jeho lidským teplem souznít. To byla trefa do černého.

S Odborným diplomem jsme se dostali do nějakého kritického bodu a ani jeden jsme nechtěli ze svých kritérií ustoupit. On je v tom odborník a já to zase cítím jinak než většina populace. No, hovořili jsme velmi procítěně asi hodinu a čtvrt. Když jsem to Kojotovi vyprávěla, tak se smál a naznačil mi cestu, kterou bychom se mohli ubírat. Znělo to logicky. Zanechat matení pojmů a jít k určité věci a na ní pracovat, pokud to Odborný diplom dovede. On je specialistou na fantazie a ty se mnou dělat nechce. Uvidíme, jak se situace vyvine. Je mi to jedno. V určitých okolnostech ohledně spirituality jsem velmi svá a velmi tvrdohlavá, což i Kojot považuje za mínus, nicméně, jak sám řekl, on není v mojí kůži, ale řešil by to jinak. Nojono, já nejsem Kojot a tak mně ta správná řešení nenapadnou, protože prostě nemám tolik politické praxe jako on. On je ve vycouvání z patové situace mistr. Ale aspoň kontaktem s ním se dovím, jak postupovat dál. On je taková „Milá Sally“.

Chtěla jsem se poradit s ním o nějakých svých dilematech, ale u první otázky mi řekl, že se musím obrátit sama na sebe a u druhé defakto neodpověděl, takže prd. Zas je to na mně. A tolik jsem si od toho slibovala.

2 komentáře u „Šťastná“

  1. Aha a já to mám zas tak, že se varuju probírat s bývalými partnery hluboká osobní témata. Protože zaprvé já na jejich místě bych se cítila zatěžovaná někým,kdo už nemá nárok to na mě valit. A zadruhý já bych jim to nedala, ta svá soukromá témata právě proto, že nemají býv.partneři nárok to upřímné a hluboké ode mne dostat jako dárek. protože když nechtěj se mnou bejt a žít, tak nemaj nárok.

    To je můj postoj. Celkem zdravej, myslím si. Jenže z něj stejně slevuju, když dotyčný se ozve a něco mi povídá o sobě … Stejně to ne úplně dodržuju, protože jsme příliš hodná holka ke své škodě a řeknu si: Tak asi on něco potřebuje, chce se mnou něco sdílet, tak cobyne, co bych se mu nevěnovala chvíli. HM. Mluvím o tom, protože jsem to téma probírala dneska s jednou kámoškou.

    S kamarády to je něco jinýho, s těmi si člověk může vybrat co kdy sdílet nebo ne. A oni taky. Ti bývalí patneři ale u mě mají jiné postavení – vždycky nějaká bolest tam může vykouknout.

    Jak to mají jiní, to nevim, třeba to má většina naopak.

    A s Odborným diplomem hodinu a čtvrt? To byl plánovaný čas?

    1. Správná otázka. S Odborným diplomem to je vždycky na hodinu, ale přišla jsem o čtvrt hodiny později a ještě jsme vášnivě debatovali o čtvrt hodinu dýl, než normálně.

      No, s bývalými partnery se normálně nebavím, ale Kojot není norma. Z různých důvodů. Přetrvává mezi námi zvláštní forma symbiotického vztahu, kdy oba získáváme. Nebojím se mu říct to nejhlubší ze mně, vím, že to nezneužije proti mně a navíc – dokáže fundovaně poradit. Z jeho strany vím o jeho kritických místech a tím, že je nikdy nezneužívám, tak jsem potřebná. Občas pomůžu s úklidem, občas se zvířaty, teď momentálně s lištičkou, což je velmi intenzivní pomoc. Ale na tom jsme se dohodli už dávno předtím, než si Kojot lištičku pořídil. To samé věci ohledně Elišky, Myšinky atd. Jsem velmi ráda, že společně dobře fungujeme. To se jednomu někdy nepodaří za celej život. Já bych neměnila.

Komentáře nejsou povoleny.