Já a mých osm andělů

Tak jsem dlouho psala celkem zásadní článek o víceméně ničem, umyla jsem se, vypadala mi hromada vlasů, pravda, část z nich vlastní vinou, protože si vlasy odbarvuji. Víc blond je víc blond a kdo má víc? 🙂

Nicméně šla jsem zapálit svíce k oltáři a přemýšlela jsem o Kojotovi a jeho posledních článcích o Živušce, lištičce. Kojot k ní promlouvá doslova horoucně o tom, že ji miluje. Sama jsem to i zažila. Tu něžnou přítulnost. K Živě. A připadalo mi to tak nějak zvláštní, asi jako když pedofil rozdává dětem před školou bonbonky. Jako co to oooook je? To jako nemá, kdo by mu řekl, že ho má ráda jako kamaráda nebo co? A pak jsem šla k oltáři, podívala se na fotku Kulíška a došlo mi to. Ooooooooook Kulíšek. Kulíšek byl má první kočičí láska a jak jsem tu už nesčíslněkrát podotkla, mnohokrát jsme leželi vedle sebe v posteli a koukali si hluboce do očí, že jsme se oba do sebe zamilovali. Jemu jsem určitě milionkrát řekla, že ho miluju a nebylo mi to divné. Říkala jsem mu všechny zdrobnělinky, jak jenom se malý kocourek může nazvat. Byl moje kočička, prdelka, kulička, kulišák, kuliš, kulišour (když zlobil). Dívala jsem se na fotku a hladila ji, to trvalo několik minut a pak se tam cosi zhmotnilo a já jsem se na to nevyprdla, ač je už půl jedný ráno, ale začala jsem hledat odpovědi.

Ty otázky jsou nezbytnou součástí každého takového hledání odpovědí. Já se je pokusím minimálně zkrátit a sešoupat text k sobě jako summary, protože jinak byste se unudili. Otázky – to je moje know-how a to se zase tak lacino nedává. Jeden čtenář, respektive čtenářka ví, jaké dávám otázky a jak se většinou k odpovědi dostanu, takže zdravím na Cejl! 🙂

Takže jsem se dostala k tomu, že to je anděl mnou stvořený z lásky. Mnou stvoření jsou anděl lásky (síla 4), anděl žalu, co mě má ochraňovat před příliš velkým žalem (síla 10) a anděl duchovní cesty (síla 10). Z toho to asi tak vypadá, že mám často velké žaly (deprese), které musím zpracovávat a mám opravdu silného anděla, který mě drží na duchovní cestě a pomáhá mi s ní. Anděl lásky je poměrně slabý a přichází, když intenzivně myslím na Kulíška. Kulíšek mě otevřel syrovou lásku. Nebyla to láska partnerská nebo zodpovědnost z lásky, žal z lásky, prostě byla to láska sama. Kulíška jsem prostě milovala. Používám stupnici od 0 do 10, která se automaticky klopí na 11 a dál, pak už to nejde lineárně, ale progresivně. Je to takový můj systém při práci s kyvadlem.

Ptala jsem se jich, jestli se mnou mají hodně velkou práci a bylo mi řečeno, že ne, že jenom tak trochu. Zalovila jsem si ve svědomí ohledně duchovní cesty a že asi postupuji pomalu no a oni na to, že sice postupuji pomalu, ale že rychleji to nejde. Takže vlastně pohoda jazz, kejty na stůl a dvě deci vody 🙂 No, doopravdy mě to sice moc nepotěšilo, ale aspoň mám někoho za zadkem, kdo mě hlídá a pokud jdu pořád dostatečně rychle, tak není důvod se nějak víc zatěžovat. Všechno se má udělat v ten pravý čas.

Pak mám další čtyři anděly a ti mi byli přiděleni. První je anděl, který mi přibyl ve věku mezi čtrnáctým a šestnáctým rokem. Někdy kolem patnácti let. Je to anděl ochránce a má sílu 11. Dále mám anděla duchovní cesty od 24 let se sílou 15. Dále mám dva anděly se silou 4, kteří chrání obsah mé hlavy a ti přišli při spojení vajíčka a spermie.

Poslední z andělů je anděl strážný a tam mi přišly informace, že jsme se znali ještě před mým zrozením a fungujeme v tandemu už tři životy dozadu. Jeho síla je nekonečná, proto nekonečno ho poslalo. Dohlíží a stráží mě, abych přežila.

Takže tak se to má… Samotná síť reality.

 

12 komentářů u „Já a mých osm andělů“

  1. spoustě věcí nerozumím, ale jsem ráda, že se to u tebe na blogu překlopilo v článcích do různých podob lásky. 🙂 Nejsem ta klasická sluníčková a pozitivní, jsem černá i bílá a snažím se brát věci takové jaké jsou, ale před nějakým čas tu na mě bylo hodně černo, hodně negativní energie a místy až hodně nebezpečno.

    1. Ale nikdo tu nikdy neřekl, že tu je bezpečno. Bezpečno je jen iluze, kterou já utvářím své blogodějiny. Upravuji si je jak je zapotřebí. Nejsem sluníčková bytost, ale bytost, která má slabé si silné stránky, umí udělat černou magii a dělá jí, před roky jsem léčila i dva lidi denně navíc, zadarmo. Hloupost, že. No proto jsem teď tam, kde jsem. Bez peněz a v utajení.

  2. jsem vlastně zastánce toho, že existuje přitažlivost stejnorodého. Dobro přitahuje dobro a zlo přitahuje zlo. Tím samozřejmě si netroufám určovat co je dobro a co zlo, protože to jsou jen úhly pohledu a vnímání toho co nám je příjemné a co nikoliv. Ale když si vzpomenu na tvé články před časem o nevyspání, noční bdělosti, vyčerpání, praskání trubek a nyní sny o létání nad Prahou, o malém liščeti a jiné úvahy cítím se tu přece jen lépe.

    1. Ach 🙂 To by sys teprve zařila u dřívějších zážitků kórd černej život, ale byl by pravdivej. To, že se mi zdá o zlaté helmě, o architektuře, to tu pořád, jen ne pojmenované.Vždyť jsem rok a půl třeba ani nic nenapsala. Byla jsem na tom tak zle, že jsem neměla chuť na blog nic dát. A děly se mi nejrůznější věci.

      Je to o tom, jestli, jak a kdy budu publikovat to, co vím. Já jsem nešla zrovna růžovými sady už od útlého dětství. Bylo to pěkný hell. Divím se, že mi nepřidělili větši či silnější eskortu.Ironií osudu tu pořád jsem. Co ironie, výsměch.

      Nedělám líbivé články pro čtenáře, dělám je jenom pro sebe pro tu syrovou pravdu a zkušenost tak, jak jí znám. A věř mi, že i kdybych psala dalších padesát let, znovu bude co objevovat.

      Je sice hezčí, když mám hezčí sny, vytvářím hezkou skutečnost, ale hezká skutečnost spíš připadá jako bluffování při kartách. Vždycky s tím souvisle jde skutečnost temná.

      Paradoxně mě z toho může vysvobodit opravdové napojení na vyšší sílu – Boha. Hlavně mám pocit, že Bůj je tak znegativělý a tak zprofanovaný pojem, že to hlavní, to jest pomoci člověku samému, se vytrácí.

      Já dost dobře nejsem křesťan, v podstatě už nejsem ani pohan, i když k tomu mám blízko k obojímu, Jsem sama za sebe a to je například pro Odborného diploma cesta do zkázy. Já si to nemyslím.

      1. Osobní zkušenost je k nezaplacení. Osobní zkušenost je také to, kdy člověk pozná co mu funguje a jak a navíc vidí zpětnou vazbu ve vnějším světě. Osobní zkušenost je to, že člověk vidí výsledky. A právě skrz osobní zkušenost nabírá ten směr k čemu směřuje. Jistě není opravdového poznání bez poznání dobrého i špatného. Ale ten vývoj, směr je důležitý, k čemu to člověka vede.

      2. dostala jsem se ke křesťanství a víře v Ježíše po celoživotním úporném a poctivém hledání. Najednou mi to bylo jasné jako facka a ten důvod může být ten, že bylo potřeba abych tak dlouho hledala a točila se v různých uličkách a zákoutích. Takže těch čtěnářů už je 17 🙂

        1. No super! Víra je důležitá, je jedno v co člověk věří, ale důležité je, že něco duchovního dělá 🙂

          Vítám sedmnáctého čtenáře 🙂

  3. vnímám to ještě tak, že ta energie tebou volně proudí, protéká, je inspirující, přináší ovoce, nabíjí. Nebojuje, neblokuje, neničí, nevyčerpává, nevysává.

  4. mám radost z toho, že ti je dobře a cítíš se dobře. Přeji ti, aby to tak ještě chvíli zůstalo. 🙂

Komentáře nejsou povoleny.