Myší budíček

Moje kočka vycítí, kdy je potřeba vstát. U nějakých kravin, kde nezáleží na minutách, mě nebudí. Ale třeba dneska jsem měla namířeno do nemocnice. Brzo mi zazvonil budík no a co… Spala jsem dál. V tu chvíli nastoupila Myšinka – budicí četa.

Skočila na postel, cítila jsem, jak její chloupky u nosu prozkoumávají oko, zda je zavřené, pak si na mě stoupla a oko mi začala u vnitřního koutku lízat. To nesnáším. Nejdřív hmatové chloupky, pak rozhodování se, jestli zalíže nebo ne, pak studenej čumák do koutku a nakonec hrubý teplý jazyk… Uáááá…

Víc, než dvakrát tuto proceduru nevydržím, takže jsem vstala a šla do nemocnice.

Nemocnice měla zavříno 🙂 A to kočka nevěděla. Takže zpátky domů a do postele.

A zítra znovu, snad už s větším úspěchem.

10 komentářů u „Myší budíček“

  1. Ajéé,mně bylo divný, že se chystáš do nemocnice ve svátek,ale myslela jsem, že jsi na ten den objednaná.
    Tak budu držet palce i zítra.

  2. No, mám špatný krevní hodnoty, že mě tam ve svátek poslala moje doktorka. Když to prej nepůjde, tak ve čtvrtek.Takže se jenom trochu vzpamatuju a jdu. Zrovna tahle komplikace by mě mohla zabít hned 🙂

  3. No, chybělo málo. Krev se mi zhoršila za ten svátek o tři sta procent. Já jsem v tu chvíli netušila, že o tak moc. Jenom mi bylo blbě a strašně mě bolelo břicho. Byla jsem po čtrnáctidenní antibiotikové kůře plus jeden měsíc jejich antibiotika. Pak jsem vysazovala nové léky, které zas tak nutně nepotřebuju, abych přežila, protože bojovaly s těmi imunosupresivy a já měla strašlivý průjem. No a doktor se mě jenom zeptal:“Je Vám zle, že jo?“
    900 trombocyty, 150 CRP a další, co ještě nemám tak nastudovaný, ale měly hvězdičku za nebo před závorkou s limitními hodnotami. V moči, kterou jsem měla sterilně čistou před dvěma dny se našly takové věci, že mi je ani sám nechtěl říct, dostala jsem silné léky, další antibiotika a prý se musí podívat, co z toho vyroste, abych dostala antibiotika na míru.
    No a pochopitelně základní onemocnění – léčba nefunguje. Až se vyléčí tohle, musí mi něco dalšího přidat. Samotný Imuran byla asi chyba, konstatuje lékař. Mezitím se nemoc rozlézá a rozlézá a stojí to za pěkný hovno. Opravdu bych nerada skončila na metabolické jipce.
    Včera jsem si taky užila hypoglykemického šoku, oživovali mě v lékárně hroznovým cukrem a hadrem na hlavě a pak jsem špatně viděla, jako kdyby se svět rozbil na stovky kousků. Byl to fakt vypečený den.
    Takže mě poslal domů s tím, že se uvidíme dneska. Juž pílím, abych tam byla a stihla všechny další doktory.

    1. Ty si moc nevážíš svého života, když jej tak odevzdaně svěřuješ do rukou bílých funebráků. Zdravotnictví je dnes především byznys. A ten musí běžet i kdyby to mělo pacienta zabít. To je moje zkušenost. S chronickými zdravotními problémy si současné zdravotnictví většinou neví rady. A nechce vidět, že za nimi stojí většinou duchovní příčiny.

      Třeba imunitní choroby souvisejí silně se srdeční čakrou. Stejně jako rakovina. A nemusí se jednat o lásku k druhým lidem, ale klidně o „porouchanou“ lásku k sobě samému. To by na autoimunitní onemocnění sedělo asi víc.

      1. Hele, Albatrosi, máš v tom trochu hokej. Máš autoimunitní onemocnění? Jednoduchá otázka. Asi ne, viď. U mně to není zpackaná láska k druhým lidem ani k sobě samému. Moje choroba nesouvisí se srdeční čakrou, ale s první a druhou čakrou, za nimiž se ukrývá. Už jsem s tou nemocí natolik duchovně pracovala, že za ní zcela určitě nestojí duchovní příčiny. Jenom fyzika. A prosím Tě, nesnaž mi to vyvrátit, protože o tom víš velký hovno. Šetři si síly na nějaký rozumný komentář.

        1. Já jsem měl opačný imunitní problém. Velmi sníženou imunitu. Každou chvíli jsem byl nemocný, průměrně 3 měsíce z roku. Dostával jsem všechny možné preparáty na imunologii. Většina nezabírala vůbec, po těch co trošku zabíraly mi zase bylo děsně zle. Antibiotika mi zase zničily trávení. Podle laboratorních vyšetření jsem byl prakticky zdráv, důvod tak nízké imunity nezjistili. Vyhodili mě kvůli tomu z práce a na novou práci jsem neměl šanci, protože jsem nevydržel být zdravý aspoň přes zkušební dobu. Na invalidní důchod jsem neměl nárok, protože to nebylo podložené nějakými hmatatelnými lékařskými důkazy. Kdybych se dál spoléhal na oficiální zdravotnictví, tak skončím jako bezdomovec s podlomeným zdravím, který by nepřežil ani první zimu na ulici.

          To jsou tak v kostce moje zkušenosti z oficiální medicínou. Naštěstí jsem našel neoficiální způsob, jak tu imunitu vybudit. Je znám desítky let a přesto o něm imunoložka nevěděla. Stál mě sice několik tisíc, ale fungoval téměř stoprocentně. Byl jsem i u léčitele a ten mi zjistil silnou energetickou disbalanci na srdeční čakře. To jsou moje praktické zkušenosti se srdeční čakrou. Navíc v literatuře o čakrách kterou mám se uvádí imunitní poruchy právě v souvislosti se srdeční čakrou, rakovina je vlastně taky imunitní problém. Takže to není jen můj subjektivní výmysl, ale píšou o tom lidé nesrovnatelně znalejší než já. Je možné, že u tebe to je jiné, ale to já už neposoudím.

          1. Jasně, lidi mají nevyrovnané vztahy, mají rakovinu a to především ze souvislosti s city, tedy, se srdeční čakrou. Ale i rakovina může mít jiný průběh. Nádor v mozku je nejbližší šesté a sedmé čakře, které energeticky zasahuje. Nádor tlustého střeva zase první a druhou čakru. V klidu, nemám nádor tlustého střeva. Mám něco lepšího, dokonale neléčitelného. Právě čekám na „dlouhou“ sanitku a jsem sbalená do nemocnice. Vím, že v nemocnici mi pomůžou. Možná dostanu biologickou léčbu, co já vím.

            Jako léčitel jsem s remisí úspěšně fungovala po asi čtyři roky, šli mi lidi, tak dva denně. Nechtěla jsem za to nic, protože se učím. Teď zas mám další etapu v životě a tak dále.

            Věc, která mě nabudila bylo to automatické shození na srdeční čakru.

            Léčitelům se již několik let s úspěchem vyhýbám, právě proto, že tam může být drobátko vyvýšenosti, drobátko mě ten člověk má v hrsti… To se mi moc nelíbí. Sama vím, jak je těžké získat důvěru.

            Hm. Už Ti k tomu asi víc říct neumím. Tak zatím ahoj a klidně piš dlouhé komentáře, jak se k nim dostanu (za pár týdnů), tak na ně budu odepisovat.

            1. Znal jsem jednoho špičkového léčitele, který začal mít velké zdravotní problémy a šel se léčit k jinému léčiteli. Takže i dobrý léčitel někdy potřebuje pomoc druhého léčitele. Tohohle bych ti s klidným svědomím doporučil, bohužel už není naživu.

              Jinak ti samozřejmě přeju, abych se tentokrát s bílými funebráky mýlil a aby ti v nemocnici s tvými problémy pomohli.
              Ahoj
              Albatros

Komentáře nejsou povoleny.