Eliška je už skoro hluchá a slepá

Na Elišku už nestačí houknout nebo spoléhat na přirozenou inteligenci, že půjde tam kam já. Už od svého dobrovolnictví – dlouhodobou asistenci u nevidomých – jsem se učila jak komunikovat s lidmi, kteří mají zbytky zraku nebo o zrak přišli. A tak teď s Eliškou začínáme přirozenou kapitolu každého stáří – znakovou řeč a to celým tělem.

Výborně se na to hodí dovednosti z průvodcovství nevidomých a také magický posismus. Když Eliška nevnímá, chytnu jí jemně za obojek a naznačím rukou směr, kam půjdeme. Pak už se mě drží. Šišku už nenajde i když je od ní na pět centimetrů. Proto je každá šiška v jejím životě vzácná.

Přinesla jsem jí z Lužánek klacíky, ale nebaví ji už drtit klacíky ani cupovat hračky. Zkusím koupit něco, co píská, to se jí odjakživa líbilo. Kojot měl z toho vždycky nervy nadranc, hračku většinou zabavil a dal jí někam, kde jsem ji nenašla. Pamatuji si výprodejové pískací Santy. Koupila jsem asi tři a to bylo radosti na Starém Bělidle.

Také jsem Elišku ostříhala, zastřihla drápy a dneska budeme čistit uši. Je to fešanda.

Včera večer, když jsme šly ven, Eliška spadla z nizoučkého svahu před domem, nohy jí neudržely. Válela sudy asi tři metry, pak byla valně pocuchaná a nevěřila svým očím, co se to s ní stalo. Seděla potom na páteři, zadek zkroucený pod sebou, nožičky do stran. Prostě přestává chodit. Musely jsme dýl čekat, jestli se zvedne na nohy a bude schopna chůze.

Jojo…

2 komentáře u „Eliška je už skoro hluchá a slepá“

  1. Ahoj Lucienne,

    yak sa máš, čo práca, zdravíčko? schránka telesná poslúcha?

    Eliška je prekrásne zverko, držím jej labky, aj tebe. koľko má rokov?

  2. Ahoj SV,
    mám se dobře v mezích možností. Elišce je asi sto let, Myšinka je stará asi rok a půl. Moc se mi nechce psát, tak nepíšu. Je děsný vedro.
    Zatím ahoj

Komentáře nejsou povoleny.