Klíče

Dnešek  vyvrcholil klíčovou událostí. Blicí a srací tvoreček Eliška zaujal spolu s vulgární sousedkou mou mysl tak, že jsem s exkrementy v pytlíkách vyhodila do prázdného černého kontejneru také klíče. Pozorovala jsem klíče ležící na ještě teplých hovnech a přemýšlela, jak je dostanu z kontejneru. Popravdě jsem nedokázala představit si sama sebe, jak zahučím hlavou do kontejneru, případně se pod mou vahou kontejner zvrhne a já budu čekat na někoho, kdo mi ho pomůže znovu postavit na kolečka. Nevěděla jsem, jestli ještě brečet nebo už se smát. Vždycky si na to dávám takový pozor a tohle je něco jako hodit klíče do kanálu.

Moje klíče, to je velký tlustý svazek plný různých prkotin. Bohužel zrovna před několika dny prořezali šeříkové křoví a jedině uschlá vojtěška byla jako dlouhý nástavec k mání. Ohla se pod vahou klíčů, jako na potvoru. Tak jsem dumala, co dál. Mezitím šlo kolem několik sousedů a zvědavě koukalo, jak podvratně čumím do kontejneru a dělám, jako že nic. Ano, bezdomovci prohrabávající kontejnery jsou tu na denním pořádku. Nyní nás bylo o jednoho víc.

I šla jsem do křoví kolem dokola a hledala nějakou vidlici či tak něco. Vysoké borovice mi nedávaly šanci na pořádný klacek. Eliška naprosto netušila scénář a střídavě čekala na schodech k domu a na trávě vedle. Já kroužila a snažila se v uklizené zeleni najít klacek. Nakonec – našla jsem dva příhodné klacky a hned ten první vytáhnul jak klíče, tak pytlíky, jak mi hromadně spadly z prstů. Pomalu jsem je vytahovala po stěně, bylo to napínavé. Klíče převážily pytlíky a ty odpadly. No drama.

Pak jsme se s Eliškou odebraly domů a Eliška ani netušila, jak vzácné je pro mě bezproblémové odemknutí všech třech dveří k domovu. To se příště zase zamyslím… To snad už abych se radši zamilovala.

2 komentáře u „Klíče“

Komentáře nejsou povoleny.