U veterinářky

Tak jsme šli s Kojotkem a Eliškou k veterinářce. Uši má prý čisté (však se taky se špejlí a vatou snažím), ale má červený bubínek, tak jsme dostali kapky (300,-Kč), granule na tři dny (200,-Kč), tablety na zklidnění žaludku (100,-Kč) a prohlídku (taky nějaká ta kačka). Oba jsme vyndali všechno, co jsme měli u sebe a ještě dvě kila dlužíme.

V pondělí jdeme na krev a pak se uvidí.

Mám takový pocit, že je to jako záplatování našich silnic, pomůže to na chvilku a pak se stav zase vrátí. Moc to s Eliškou prožívám, ale nemůžu jinak. Je to moje beruška. Ale bohužel, stejně jako našim silnicím, už jí asi nic moc nepomůže…

Měla jsem dneska štěstí na dva chlapy, co se chtěli vykecávat – jeden se měl k Elišce (Kojot poodstoupil dál, abychom si mohli vyměnit telefony, ale až tak daleko jsme se nedostali 🙂 ) a druhému se líbil můj klobouček a už to do mě sypal – nevěra, přítelkyně, její manžel jí bije, co má prý on dělat – jestli ho miluje nebo ne… – no jak já bych to mohla vědět. Pak přišlo na řadu spiknutí CIA, FBI, IBM, O2 a dalších firem a to už jsem opravdu odešla. To působím tak zoufale, že se kdejaký nýmand chce vykecávat? Nejdříve budu balit chlapy na Elišku, pak na klobouček…

Jak hluboko má intelektuálská duše klesla…