Štěstí ve snu

Jela jsem někam na dovolenou. Byla to jakási kopcovitá oblast. Ve městě, kde jsem bydlela, jsem byla v jakési slepenici budov na hromadném pokoji s asi pěti či šesti ženami. Pokoj byl hrozný. Měla jsem konflikty s jakousi starší ženou, která mě otravovala kvůli nějaké zelené pletené čepici. Byl tam pes, možná kolie, a s tou jsem si úžasně rozuměla. Chodila jsem s ní běhat ven a skrze slepenice a bylo to super. Byla tam také Agáta Hanychová a její rodina a když jsem kolem nich běhala se psem, tak to vždycky okomentovala.

Jeden večer jsem se seznámila s takovým tmavovlasým klukem. Byl to takový klasický začátek chození. Ráno se u mě stavil ještě před snídaní a šli jsme ven. Šel mi ukázat nějaké divy jeho města. Šli jsme do kopce, jak na nějakou tůru a potěšilo mě, že při přeskakování silnic a chození kolem ozdobných sloupů jsem měla bezvadnou kondici. Udivilo mě, že jsem měla bundu a kalhoty.

Povídali jsme si a já jsem si v jednom takovém postaveném domě – chrámu – lehla na zem a spočítala jsem hodiny na sloupech a stěnách – bylo jich třináct. Celkově jsem jich tam na cestě viděla kolem šedesáti. Byly prostě všude. Vypadalo to jako někde u mostu Legií v Praze a v Karlíně. Proč Karlín, to nevím. Ale řekla jsem mu to. Také jsem si vzpomněla, že jsem v Praze už dlouho nebyla. A tak jsme chodili po bezvadně vymyšlených asfaltových silnicích a průchodech s ozdobnými sloupy. Já jsem sbírala gumičky pro Kojota a drobné dárky včetně vysouvacích dřevěných ukazovátek. Pak jsme skočili z mostu do vody na spodním chodníku, který se utápěl v řece. Taková náplavka.

Seděla tam malá dívka v bílých šatech a když kolem šli kamenní koně a já jsem chtěla přesvědčit chlapce, aby mi věřil, že umím mimosmyslově komunikovat, tak se jeden kůň (konice) proměnil v bílého koně a šel ke mně, jak se utrhl od svého vedení. Měl krásnou postavu a plavou hřívu a já jsem ho jen tak nataženou dlaní zastavila a přehodila mu ohlávku z duhového provazu přes hlavu. Koně si vyzvedli nějací chlapi v hranatém autě, kteří se tam znenadání objevili. Divili se, že mě kůň tak poslouchá. Byl to krásný pocit.

Muž, se kterým jsem chodila do čím dál tím vyšších a vyšších pater z ulic a sloupů, měl radikálně odlišný názor na mimosmyslové vnímání a nechtěl se o něm bavit. Ale on ani nevěděl, že je cestou tolik hodin. Vůbec si nevšímal ani gumiček, ani nápojů či krabic s jídlem. Jen jsme stoupali a bylo víc a víc větrno. Já jsem ovládala krajinu, nacházela potřebné věci a on mi čím dál tím míň rozuměl.

Dívka, malé děvčátko, o mě prohlásila, že jsem víla a naprosto mi důvěřovala. Jeho to sice udivovalo, ale nevěřil tomu, co vidí. Bavili jsme se o kolii a o tom, jak se mi včera ztratila a pak jsem ji našla a oživila. Bylo to moc krásné a emocionálně vybarvené. Stejně tak chození po silnicích, které se nad sebou objevovaly jak nadjezdy a my jsme je slézali k vrcholu. Vypadalo to jako když se jde od Vltavy na Letnou. Strmý kopec, schody, jenom tam byly navíc ty silnice a sloupy s hodinami. Vršek kopce byl čím dál osamělejší a pocitově vysoko a strmý.  Jak jsme šli nahoru v tom větru a kolem stromů a po schodech a cestách, bylo to moc krásné.

Úplně nahoře byl silný vítr a čisté ovzduší. Schody a silnice kamenné a asfaltové a s výhledem. Seskákali jsme po silnicích dolů až k vodě a šli ke mně do toho jakéhosi přízemního obydlí, kde jsme volali na kolii a ona přiběhla a jala jsem ji mazlit.

Byl to krásný výlet s mužem, který mi nerozuměl a byl tak strašně „normální a běžný“, že jsem se mu vůbec nedivila. Ale měla jsem kapsy plné gumiček pro Kojota 🙂

4 thoughts on “Štěstí ve snu”

  1. nerozumím sice mimosmyslovému vnímání, ani tomu jak ovládat krajinu, jsem úplně obyčejná mainstreamová, ale chce se mi říct: Lucienne vyházej z kapes gumičky pro kojota a začni se obyčejně bavit a žít, třeba i právě v těch šedých ulicích. vnímej obyčejné věci a raduj se z nich.
    Minulý týden jsem si tímto způsobem s jedním mužem užívala vycházku v Praze.Prahu

  2. Barčo díky za komentář 🙂 Mě sbírání gumiček pro Kojota na ulicích dělá v běžném žívotě radost a dostalo se to i do snu. Už mám minimálně sto gumiček předaných 🙂

    Jinak se starám o Myšinku, Elišku, trochu i o Kojota a samozřejmě o sebe, ale nějaké běžné radosti, jako jít do hospody nebo do města, na to mě neužije. Mám radost právě z těch mimosmyslových věcí, které ovládám. Holt jeden holky, druhý vdolky 🙂

  3. „vyházet z kapes gumičky pro kojota“ bylo myšleno spíše obrazně.

    je to jako uvíznutí na něm (zaháčkování). plné kapsy gumiček mohou tížit.

    a také tím pádem mohou dávat obavu, z toho, že už nikdo jiný v tvém životě ti nebude tak blízký jako kojot. a právě tenhle sen mi přijde jako naděje a malá ochutnávka toho, co může být i bez kojota s jiným člověkem – fajn procházka, procházení se, létání ….hledání společné řeči ..

    1. To je výborný postřeh! To musím uznat. K tomu mohu jenom dodat, že ta obava je naprosto oprávněná, v čemž mi sen dává zapravdu. Máme s Kojotem celé roky mimořádně dobré vztahy. O sebe a o svá zvířata se staráme s neutuchajícím elánem a zodpovědností. Máme smysl pro své duchovno. Máme toleranci pro své slabosti. To všechno mi u toho mladíka ve snu chybělo. A to si jen tak nemůže plivnout pod nohy, aby získal výšku… Tak to prostě je. A já nebudu s nikým jen tak ze soucitu s normalitou.

Komentáře nejsou povoleny.