Jak jsem byla zamilovaná a v kostele jsem se otáčela kolem své osy

Byla noc. Žila jsem ve svém původním domově a kupodivu jsem se nehádala s bráchou. Vycházeli jsme si vstříc a bavili se o svých láskách. Písemně jsme si doporučovali postupy komunikace s milovanou osobou, vařili si navzájem snídani a kávu (v životě se mi ani jedno z toho nestalo). Doma bylo velice útulno, čisto a nebyla tam máma.

Měla jsem mobil, nějaký velice moderní. Vzkazy se daly nahrávat do hlasové schránky (no to byl objev, už ani nevím, že nějaká hlasová schránka existuje, ale ve snu mě to udivovalo jako supermoderní vymoženost) a SMSky byly velice dlouhé (ha, druhý objev roku 🙂 ). Displej byl přes celý černošedý telefon.

Potkala jsem léčitele na svém osamělém tahu nocí. Začali jsme si super rozumět. Bavili jsme se o svých metodách a přístupech a spontánně, mezi řečí, se objevovaly naše nadpřirozené schopnosti. Rozhodně jsem sama sebe překvapila! Bavili jsme se už celou noc. Došli jsme do kostela, na plotu kolem kostela byly různé cedulky s nějakými přáními. Byly velké, jako nástěnné pomníky. Kostel byl napůl hospoda. Kostel byl vlevo, hospoda vpravo. Dokonce měl kostel své lavičky a hospoda zase zahrádku s těmi typickými předzahrádkovými stolky. V hospodě se prodávala zmrzlina podobná nanukovému dortu, který měl bílofialovou mixovanou barvu a byl za jednu korunu, zlevněný ze čtyřiceti osmi korun. Jeden jsem si koupila.

Bavili jsme se s léčitelem, že se jeden po druhém napojíme na ten kostel. V tu chvíli jsem se položila horizontálně, asi třicet centimetrů nad lavičku a ve změněném stavu vědomí jsem tam kroužila kolem své osy v takovém barevném oblečení, převládaly černá, červená a bílá. Vlasy a oblečení na mě přepadávalo, jak jsem se točila dokola své horizontální osy a mumlala nějaká svatá slova. Léčitele to nepřekvapilo, prý jsem nebyla první, které se to stalo.

Viděla mě máma, která si pořídila jako nového mazlíčka velkého, asi třicet centimetrů dlouhého, papouška. Papoušek se u mě choval jak kočka a jenom jednou se mi pokusil uklovnout prst. Máma řekla, že ho prodá, že k ní se tak hezky nechová. Chtěla naprosto přítulného papouška a to on nebyl. Také byla vyděšená, když mě viděla motat se ve vzduchu nad lavičkou. Vůbec netušila, že bych dokázala při napojení na spiritualitu udělat takové věci. Teda spíš se to spustilo samo, jak jsem se napojila. I já jsem byla překvapená, jak jsem se tam tak motala.

Další z mých nadpřirozených schopností bylo nadzvednout taroty. Jednoduše jsem je rozdělila na dvě hromádky a ony se ve tmě tlumeně rozsvítily a zdvihly se asi o deset centimetrů nad mé dlaně. Byla jsem nadšená. Léčitel také. Viděl, že mám talent. Ukazovala jsem to mámě, ale nevěřila mi, že to nešvindluju. Také přišel nějaký pán a tvrdil mi, že jsem karty zelektrizovala či co, prostě jsem něco udělala s atomy, a proto karty plují nad mými dlaněmi. Je to prý fyziologický jev. No co řekl bych si ani nevymyslela, ani bych to nedokázala udělat. Prostě jsem jenom natáhla dlaně a karty samy levitovaly. Nevěděla jsem proč zrovna já to mám takhle, ale žádné přírodní zákony jsem neporušila.

Pak jsme se s léčitelem rozešli s tím, že se další den, až se vyspíme, sejdeme. Vzkazy jsme si nechávali na mobilu. Sdělovali jsme si závažné pravdy. Něco jako věčná hermetická a okultní tajemství. Hlasová schránka a SMSky je dobře zaznamenaly.

Šla jsem brzkým ránem spát domů. Šla jsem asfaltovými, osamělými a velmi udržovanámi uličkami městem. Opět mi ujel jak autobus, tak trolejbus, tak tramvaj (byla jsem v centru u nějakých různých nádraží) a zjistila jsem, že bez dopravních prostředků to mám domů zkratkou přes vodu kratší. Na cestě jsem se cítila velmi dobře a vždy jsem zvolila správnou zkratku. Byla jsem potěšená, jakou jsem objevila cestu. Říkala jsem si, že už nikdy nebudu jezdit dopravními prostředky, když tu existuje taková super cesta kolem vody a zelení.

K ránu, už bylo takové to modravé světlo, jsem se rozčílila, že jsem už dost stará na chození s klukem a že chci jiného. V tu dobu mi došla SMSka od léčitele, že mám být za šest hodin v Americe, nevím už přesně kde, byla to známá oblast  (něco jako Florida), a mělo mi zprostředkovat nějaké testy ohledně plodnosti či něco takového. Byla jsem naštvaná, že mohu jít na nějaké testy a přitom nemám s kým bych počala. Hrozně mě to nazlobilo. V tu dobu nevím, jestli jsem vstávala nebo právě přišla domů, ale brácha mi udělal kafe, já jsem se dozvídala další a další pravdy z displeje mobilu a rozhodla jsem se, že do dvou let budu matkou.

Začalo být světlo a já se chystala na cestu k léčiteli a přemýšlela o matce a jejím zbavování se papouška. Bylo mi jí i jeho líto. Nebyla to dobrá cesta, kterou zvolila. Nemohla jsem s tím nic dělat. Byla jsem zklamaná. Ona nerozuměla ani svému papouškovi, ani mně, ani tomu, co se dělo nad lavičkou u kostela a nejblíž jsem si asi byla s mlčenlivým bratrem, co mi rád udělal ráno kávu.

Vzbudila jsem se s dvojakými pocity do pošmourného dne, kdy pořád prší.

 

2 komentáře u „Jak jsem byla zamilovaná a v kostele jsem se otáčela kolem své osy“

    1. Já nevím, nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Teď jsem mluvila s Kojotem a on říká, že zkus normálně zadat do RSS čtečky lucienne.cz a mělo by se Ti to samo načíst.

Komentáře nejsou povoleny.