Kosa, kosa, kosááá

Tak už konečně prší. Kamarádka mi říkala, jak je hnusně a jak jí to kazí náladu. Odvětila jsem, že druhý den prší a ona už má zkaženou náladu! Tři měsíce slunce pomalu nezašlo a měly bychom být rády, že konečně prší. To bylo dopoledne.

Odpoledne už tu byla vodní spoušť. V okamžiku, kdy jsme s Eliškou opouštěly tramvaj lilo tak, že bylo rozmazáno všude kolem. Proudy vody nás bičovaly a byla pěkná kosa.

Co kosa venku, ale kosa doma! Svlékla jsem mokré prádlo a klepala se jako v horečce. Pochopitelně v srpnu, i když je jedenáct stupňů, nikdo netopí. V záchvatu zoufalství jsem si zapnula troubu. Pomohlo to. Pak jsem dorasila komentáře a šla do postele. Kamínka mi bohužel ožrali potkani, tedy dráty, takže jsou nepoužitelná. Kdyby byla, už jsou natošup zapnutá.

Už se těším, až se budu tulit k teplému topení!