Alkohol v krvi

Nedá mi to, abych v dnešním, lehce podroušeném stavu, neublogla ještě jeden příspěvek.

Nepijte, když sedáte za volant. Nejenom, že máte snížené zábrany, ale máte také zmenšené zorné pole.

změna zorného pole po alkoholu

 

Nemám auto, neřídím. Ale řídila jsem. Aktivně a ráda. A nyní jsem ráda, že tu zodpovědnost za auto nemám. Je fakt, že jsem nikdy nesedla za volant pod vlivem, ale taky jsem jednou bourala, což mě strašně vyděsilo, i když to byla jen rozbitá mlhovka při pošmourném dni při couvání do šedé metalízy, ale jednou, v noci, jsem málem srazila chodce v černém. Taky jsem jednou vezla kotě. Kdo řídíte, tak už snad máte první bouračku zdárně (a bez následků) za sebou.

Jak mi bylo řečeno při autoškole: „Pokud se cítíš jako king, radši vystup za jízdy. Uděláš tím míň škody, než kdybys dál řídila.“ Je to pravda. Někdy jsem se chovala jako blbec a blondýna. Mnoho řidičů má na mě špatné vzpomínky, pokud už nezapomněli. Jednou jsem ucpala magistrálu a ručně auto tahala na boční pruh. Také jsem jednou zasekala Letenský tunel. Jó, to byly doby.

Nicméně, můj profesor ze školy pil při řízení nealkoholické pivo. Dělal nám dobrý příklad. Znám ale dost lidí, kteří sedli za volant. Několikrát jsem s nimi musela jet a ten strach – dneska bych šla radši pěšky.

Je to pár let, jeli jsme s Kojotem z rituálu na Býčí skále. Já byla vystresovaná, hluboká noc, příšerné zatáčky a ukrutná mlha. Už jednou jsem se tam málem vybourala s kotětem, co jsem nabrala u skály. Nemínila jsem chybu opakovat. Dálková světla mlhu neprosvítila a normální světla zase těžko mlhu podsvětlovala. Jela jsem krokem. Vylítli na nás policajti. Hned mi dali dýchnout a naštěstí jsem jela pomalu, protože jsem jela opatrně. Popravdě řečeno, odjakživa nesnáším situace, v nichž nemám plnou kontrolu nad situací. Proto téměř nepiju. Dneska ani nemám důvod řídit, což byl těžký důvod ohledně sebekontroly (ano, kotě pod brzdou JE důvod k nadávání si za způsobenou situaci:) ).

Ale když vidím, kolik je každý týden nehod a pokaždé, když se mě někdo pokusí přejet, protože mě nevidí, nevnímá nebo je prostě ožralej, tak mě to trochu žere. Proto říkám – nechlastejte, když máte sednout za volant. I jedna sklenička může zabít – třeba mě a to bych nerada…

 

Obrázek v článku: Auto.idnes.cz

2 komentáře u „Alkohol v krvi“

  1. Přesně tak – řidiči s alkoholem jsou mi odporný. Naopak obdivuju chlapa, když nepije, aby mě mohl svézt. To je nejlepší, co může bejt.

    Kotě pod pedálama – ano, náš kocour Šimík tam také lezl…

  2. Jo, to je fajn, když nepije. A nejlepší je, když je většinu času bez vlivu. Nebo pije hodně málo. Ale mě se pití nelíbí ani na ženských. Popravdě řečeno, nelíbí se mi ani cigára. A už vůbec nesnáším drogy. A nadávání. A zvýšený hlas. A bití. Fuj! Světci jsou zase nudní nebo ženatí. A nebo na ženský. No, nevybereš si.

Komentáře nejsou povoleny.