Po kom toužím?

Ano, mám tajnou lásku. Tedy – veřejně se přiznávám, že miluju… Potkanýýý 🙂

Dneska večer jsem ležela na trávě, kam chodí na záchod všichni psi a pesy, vedle mě ležela Eliška, jako vždycky a já Elišku drbala a hladila. Tenhle pohled zprostředkováváme sídlišti každé ráno a večer. Eliška toho moc neujde a když jdeme víc než, no, bajvoko, dvacet metrů, tak už padá na zadeček. Takže jdeme před barák, za barák a tam si sedneme a já jí vískám. Elišce se to ohromně líbí, takže se převaluje na zádech a už myslí na žrádlo, což je náš další pravidelný rituál.

Jaké by to bylo krásné, kdyby vedle mě ještě na trávě skotačil potkánek! To by bylo super! Kočka, pesa a potkan. A had. Kojot si ujíždí na gekončících, ale já stále miluju potkany. Tak jsem si vzpomněla na všechny potkany v nebi, projela videa potkánků na youtube a pěkně jsem si zabrečela. Bohužel potkánci vydrží jen dva roky, někteří víc, někteří ani to ne. Dodnes mne  chodí ve chvílích stesku navštěvovat nejintenzivněji milovaní potkánci, co jsou už mrtví. Jsem jim za to vděčná.

Teď tu prší, pesa spí, kočka spí a já půjdu taky spát. Jsem na dvojích antibiotikách. Přidávám roztomilé video.