Ježek v dešti

Zdá se, že se poslední dobou sžívám s přírodou. Každé ráno a večer chodíme s Eliškou za ježečkem. Cíl procházky – najít ježka. Říkám mu Ježek. Ježka najdeme tak jednou z deseti procházek. Vždycky večer. Kam zaleze na den, to netušíme. Je to středně velký ježek a je překrásný.

Dneska jsem u hřiště našla kozáka, který měl asi deset centimetrů, taková dvouhouba. Naprosto mě to překvapilo. Zdravý, krásný, velký kozák. Dneska jsem také ostříhala Elišku. Nejdříve jsem jí vyčesávala, pak jsem jí vyndavala chlupy, co vyčesat nešly a nakonec jsem to vzala nůžkami. Eliška má totiž ve zvyku se válet v listí a na trávě. I když jí očistím, listí z bříška jí padá a já to mám doma jak pod lípou. Také to už bylo dlouho takové urousané, no kdo má dlouhosrstého psa ví, o čem mluvím.

Eliška teď vypadá úžasně, je z ní někdo úplně jiný! Wow, miluju ji! Myšinku a Ježka taky miluju! Stromy jsou teď taky úžasné.

Myšinka je u každého česání zvědavá a jakmile se věnuju víc Elišce než jí, tak hned jde obhlížet, cože se to děje. Zkusila jsem jí párkrát pročísnout kartáčem a hrozně se u toho smála. Kočka se normálně řehtala až si sedla na zadek a kousala do kartáče. Kdo chce mít vysmátou kočku, může vyzkoušet…